ECLI:CZ:US:2018:4.US.263.18.1
sp. zn. IV. ÚS 263/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti MUDr. Jana Koudi, zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem se sídlem Velké náměstí 119, 397 01 Písek, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. ledna 2018 č. j. 9 Afs 421/2017-17, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel MUDr. Jan Kouďa (dále rovněž "žalobce") se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 1. 2018, domáhá zrušení v záhlaví usnesení označeného rozhodnutí, a tvrdí, že předmětné rozhodnutí údajně porušilo jeho práva ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon), jemuž odpovídá čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 4 Ústavy (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 36 odst. 1 Listiny (každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu).
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného rozhodnutí se zjišťuje:
Nejvyšší správní soud (dále též "kasační soud") v právní věci žalobce proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též "odvolací soud") ze dne 1. 11. 2017 č. j. 50 Af 27/2016-26, kasační stížnost odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), přičemž žalobci se má vrátit zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000,- Kč za kasační stížnost.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen platební výměr na daň z příjmů fyzických osob Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územního pracoviště v Písku ze dne 21. 12. 2015 č. j. 2077116/15/2208-50522-307270, jímž byla žalobci za zdaňovací období roku 2014 vyměřena daň ve výši 167 113,- Kč.
Dne 4. 12. 2017 podal stěžovatel kasační stížnost, v níž uvedl, že současně s ní zmocňuje Mgr. Pavla Jakima, advokáta v Písku, ev. č. 00217, aby ho v kasačním řízení zastupoval. S odvoláním na ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. kasační soud stěžovatele usnesením ze dne 7. 12. 2017 č. j. 9 Afs 421/2017-4 vyzval ve lhůtě 7 dnů k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě k doložení svého vysokoškolského právnického vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Uvedené požadavky stěžovatel nesplnil, přičemž kasační soud dospěl k závěru, že nejde o případ, kdy judikatura dovodila, že na povinném zastoupení advokátem není třeba trvat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007 č. j. 1 Afs 65/2007-37).
K objasnění další komunikace se stěžovatelem kasační soud doplnil, že dne 18. 12. 2017 byla z datové schránky Mgr. Pavla Jakima s jeho zaručeným elektronickým podpisem doručena zpráva, jejímž obsahem bylo sdělení, že ke sp. zn. 9 Afs 421/2017 "potvrzuji tímto, že jsem převzal zastoupení pana MUDr. Jana Koudi a přijal plnou moc, jejíž originál byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen". Další přílohy nebyly připojeny.
Na nepravdivost tvrzení odesílatele o doručení originálu plné moci byl advokát Mgr. Pavel Jakim telefonicky upozorněn dne 20. 12. 2017 a byla mu poskytnuta dodatečná třídenní lhůta k doložení avizované plné moci. Stěžovatel však po dobu tří týdnů od doručení usnesení, a Mgr. Pavel Jakim po dobu dvou týdnů od telefonátu, nedostatek podmínky řízení spočívající v doložení řádné plné moci nesplnili. Stěžovatel tak podal kasační stížnost sám, aniž by byl zákonem stanoveným způsobem zastoupen a aniž s kasační stížností spojil návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Za této situace Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. bez věcného projednání odmítl.
III.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že osobně prostřednictvím České pošty doručil kasačnímu soudu vlastnoručně podepsané podání, současně "udělil plnou moc a výslovně zmocnil k zastupování v řízení o kasační stížnosti konkrétního advokáta". Mgr. Pavel Jakim potvrdil, že plnou moc již přijal. Obsah těchto sdělení měl podle názoru stěžovatele kasačnímu soudu postačovat k tomu, aby bylo zřejmé, že stěžovatel plnou moc konkrétnímu advokátu udělil a tento ji, i když nikoli na stejné listině, přijal.
Stěžovatel prý není srozuměn s tím, že takový postup kasačnímu soudu v projednávané věci "vadí", když stejným způsobem stěžovatel "udělil" plnou moc v kasačním řízení nyní završeném rozsudkem sp. zn. 7 Afs 4/2017-30, případně v řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 1922/16. Protože mu dříve stejný postup při udělování plné moci ze strany obou soudů "procházel", dovozuje nyní stěžovatel, že i v nynější věci takto udělené plné moci byly uděleny řádně.
IV.
Ústavní soud z podání, doručeného z datové schránky advokáta Mgr. Pavla Jakima dne 22. 1. 2018, vzal za zjištěné, že příloha podání, obsahující bez nadpisu sdělení, že "tímto podávám ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu v Brně sp. zn. 9 Afs 421/2017-17 ze dne 4. ledna 2018, a současně též tímto uděluji plnou moc a zmocňuji Mgr. Pavla Jakima, advokáta v Písku, ev. č. 00217, aby mne v tomto řízení zastupoval", podepsán MUDr. Jan Kouďa, není řádnou plnou mocí, jak to má na mysli ustanovení §§29, 30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud proto vyzval Mgr. Pavla Jakima k doplnění řádné plné moci s upozorněním, že v případě nesplnění této výzvy v termínu 5 dnů od doručení výzvy, Ústavní soud návrh odmítne (výzva byla doručena adresátu dne 14. 2. 2018).
Dne 16. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena oskenovaná plná moc ze dne 15. 2. 2018 a dne 19. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc v originále. Za této situace Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady a podmínky řízení o ústavní stížnosti ve smyslu zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel po odstranění vad návrhu je řádně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
V.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Zároveň, s ohledem na nedůvodnost tvrzení stěžovatele o údajném porušení jeho základních práv ze strany napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 83, čl. 90, čl. 91 odst. 1 a čl. 92 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i zásadu minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srovnej nález ze dne 3. 6. 2003 sp. zn. I. ÚS 177/01 (N 75/30 SbNU 203)]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí porušení základních práv a svobod jedince.
Výše uvedené platí tím spíše v těch případech, kdy je podstatou ústavní stížnosti pouhý nesouhlas stěžovatele s posouzením otázky, zda jsou či nejsou splněny předpoklady pro zahájení řízení o kasační stížnosti. Ústavní soud zastává názor, že posouzení těchto otázek v zásadě spadá do výhradní rozhodovací sféry soudů. Porušení základních práv účastníka řízení tu obvykle připadá v úvahu jen v případě, že ze strany soudu jde o projev libovůle a napadené rozhodnutí je ve zjevném rozporu s principy spravedlnosti (viz např. usnesení ze dne 17. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 271/2000, U 28/19 SbNU 275, nález ze dne 9. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2856/08, N 20/52 SbNU 197 a další).
Ústavní soud k projednávané věci poznamenává, že důvody, pro které kasační soud odmítl kasační stížnost stěžovatele, jsou přehledně shrnuty pod body 1. až 10. odůvodnění napadeného usnesení, přičemž Ústavní soud nemá, co by jim z ústavněprávního hlediska vytknul.
Povinné zastoupení stěžovatele je jedním z legitimních požadavků. Jestliže stěžovatel nesplnil povinnost řádného zastoupení v řízení o jím podané kasační stížnosti a stejně jako Mgr. Pavel Jakim zůstal i přes výzvu soudu a dodatečně poskytnutou lhůtu k doplnění plné moci (Mgr. Pavlu Jakimovi) nečinný, nesplnil tak podmínky uvedené v ustanovení §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Ústavní soud souhlasí s názorem Nejvyššího správního soudu, že pouhé sdělení stěžovatele, že zmocňuje konkrétního, jím označeného advokáta k zastupování v kasačním řízení (resp. v řízení o ústavní stížnosti), za řádnou plnou moc považovat nelze.
Citované ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. slouží mimo jiné i k ochraně práv a právem chráněných zájmů účastníků, přičemž povinné zastoupení na základě plné moci má být dokladem kvalifikovaného zastoupení účastníka v řízení před kasačním soudem. V projednávané věci je nutné dovodit závěr, že stěžovatel řádně, tedy i účinně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a projednávaná ústavní stížnost je tak nepřípustná.
Ústavní soud však dospěl současně k závěru, že jde i o návrh zjevně neopodstatněný, neboť pouhé tvrzení stěžovatele, že v jiných, jím uvedených případech nebyl údajně procesní postup kasačního soudu stejný, není námitkou relevantní již z toho důvodu, že shora popsaný postup kasačního soudu v případě odstraňování vad podané kasační stížnosti byl ve shodě se zákonem, přičemž stěžovatel byl na následky nesplnění podmínek výzvy ve stanovené lhůtě předem upozorněn.
Ústavní soud proto předmětnou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a rovněž jako návrh nepřípustný, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu