ECLI:CZ:US:2018:4.US.288.18.1
sp. zn. IV. ÚS 288/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice, Věznice Banská Bystrica, Sládkovičova 2238/80, zastoupeného JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, advokátem se sídlem v Brně, Benešova 628/12, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 2 To 102/2017-252, a Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2017, č. j. 11 Nt 411/2017-220, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požaduje stěžovatel zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 a 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Výše uvedeným usnesením udělil Krajský soud v Brně dodatečný souhlas k trestnímu stíhání stěžovatele ve Slovenské republice na podkladě žádosti Okresního soudu Bratislava I. sp. zn. 7 T 6/2011, pro spáchání zločinu útoku na veřejného činitele podle §323 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. d) Trestního zákona Slovenské republiky, kterého se měl stěžovatel dopustit v usnesení popsaným jednáním. Následnou stížnost Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že Okresní soud Bratislava I. požádal Ministerstvo spravedlnosti České republiky o dodatečný souhlas s trestním stíháním pro jednání, kterého se dopustil dne 23. března 2009. Stěžovatel především namítá, že skutek musí být ve výroku popsán tak, aby jej nebylo možno zaměnit za jiný (viz Nejvyšší soud sp. zn. Tcnu 8/1995 či 11 Tcu 158/2004); je přesvědčen, že tyto judikované požadavky rozhodnutí krajského soudu nesplňuje a stíhané jednání ani nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tcu 109/2004). Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že jednání se dopustil již před devíti lety, aniž by dosud bylo o věci pravomocně rozhodnuto, proto je přesvědčen, že nelze tolerovat nedůvodné průtahy v řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 1/2002 či 7 Tz 316/2001 a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva č. 62936/00, 32541/08 či 43441/08). Stěžovatel přitom svým jednáním žádný důvod k průtahům nezavdal a orgánům veřejné moci byl k dispozici; rovněž namítá překážku věci rozhodnuté, neboť o jeho vydání rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením, přestože o tomtéž pravomocně rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně již v roce 2015 pod sp. zn. 61 T 7/2013. Konečně stěžovatel spatřuje pochybení soudů a zásah do svého práva na obhajobu v tom, že jemu ustanovený obhájce jej nikdy nenavštívil, nekontaktoval, a nijak se nezajímal o skutečnosti nutné pro ochranu stěžovatele, tak i ve skutečnosti, že krajský soud nijak nereagoval na jeho požadavek nahlédnout do spisu.
Dodatečně stěžovatel zaslal nález Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 12. prosince 2017, č. j. I. ÚS 507/2017-27, který konstatoval porušení práva stěžovatele na projednání věci Okresního soudu Bratislava I. (sp. zn. 7 T 6/2011) bez zbytečných průtahů a přiznal mu odškodnění ve výši 500 €.
Z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu vedeného ve věci u Krajského soudu v Brně, je zřejmé, že námitky uplatněné v ústavní stížnosti stěžovatel uváděl již v řízení před krajským soudem (č. l. 10), i ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně (č. l. 230-234 a č. l. 243). Námitkou, že stíhané jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, se tak soudy zabývaly od samého počátku a Ústavní soud konstatuje, že se s ní v odůvodněních napadených usnesení odpovídajícím způsobem vypořádaly. Předmětné jednání je popsané dostatečně, nezaměnitelně; skutečnost, že stěžovatel nesdílí závěry obecných soudů, není způsobilá založit důvodnost této jeho námitky.
Problematikou doby řízení před slovenskými orgány se zabýval i Ústavní soud Slovenské republiky ve výše zmíněném nálezu, v němž uvedl, že Okresní soud Bratislava I. od podání obžaloby dne 28. ledna 2011 do 24. června 2014, kdy nařídil první jednání (na 9. září 2014), nekonal - a jen takto vymezená doba nečinnosti je zbytečným průtahem v řízení. Následná nečinnost měla objektivní překážky, mimo jiné i nedosažitelnost stěžovatele pro slovenské orgány v době jeho stíhání v České republice. Průtahy konstatoval Ústavní soud Slovenské republiky v řízení vedeném před tamními soudy, které nemá na projednávanou věc v České republice vliv. Podnět Okresního soudu Bratislava I. byl Ministerstvu spravedlnosti České republiky doručen dne 16. února 2017, o stížnost pak Vrchní soud v Olomouci rozhodl dne 23. listopadu 2017. Před orgány veřejné moci České republiky byl požadavek slovenské justice projednán do desíti měsíců od doručení podnětu - tedy bez nepřiměřených průtahů.
Ve spisu Krajského soudu v Brně je na č. l. 7 založena výzva adresovaná stěžovateli, aby si zajistil zástupce, v opačném případě že mu bude ustanoven. Výzva byla stěžovateli doručena dne 2. května 2017, následně mu byla ustanovena dne 15. května 2017 obhájkyně (č. l. 9), která do spisu nahlížela (č. l. 15), a svůj postup v zájmu ochrany práv stěžovatele založila i na jeho námitkách zaslaných soudu (č. l. 10 a násl.). Skutečnost, že ustanovená obhájkyně stěžovatele nikdy nenavštívila, neznamená, že by se nezajímala dostatečně o jeho ochranu a nejednala v jeho zájmu; ze spisu Krajského soudu v Brně je patrné, že ve věci aktivně vystupovala, namítala, že není možné vyhovět žádosti Okresního soudu Bratislava I. a usnesení Krajského soudu v Brně napadla stížností.
Žádal-li stěžovatel o další nahlédnutí do spisu, které zmínil ve své stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, poukazuje Ústavní soud na právní úpravu tohoto institutu v trestním řádu (§65) i v Instrukci Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (§188 a 200k); v nich jsou upraveny podmínky, za nichž je především obviněnému a jeho zástupci umožněno do spisu nahlížet. Skutečnost, že stěžovatel této možnosti nevyužil, nelze klást za vinu soudům. Stěžovatelův prezentovaný zájem nahlédnout do spisu nepředstavuje stížnostní důvod, jímž by byl Vrchní soud v Olomouci povinen zabývat se v odůvodnění svého usnesení; zákon uvedené právo zaručuje, jeho využití je však věcí stěžovatele.
Ohledně námitky překážky rei iudicatae zjistil Ústavní soud, že stěžovatel v hlavním líčení konaném u Okresního soudu Bratislava I. dne 4. října 2016, ve věci vedené pod sp. zn. 7 T 6/2011, uplatnil zásadu speciality, uvedl-li, že do Slovenské republiky byl z České republiky vydán na základě uznání rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 61 T 7/2013, rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 21. dubna 2015, č. j. 4 Urto 1/2015-4, a proto žádá, aby i v projednávané věci byl udělen dodatečný souhlas. Vzhledem k tomu, že byly naplněny zákonné požadavky pro popsaný postup a neexistoval dříve udělený souhlas, bylo zahájeno řízení, jak je shora blíže popsáno; proto neobstojí ani tato námitka stěžovatele
Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti, který reaguje jen na taková pochybení orgánů činných v trestním řízení (včetně soudů), která reálně negativně dopadají na ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval jen otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů bylo porušeno nějaké základní právo stěžovatele, což však nezjistil. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu