ECLI:CZ:US:2018:4.US.3128.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3128/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti společnosti ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti záznamu Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2017, č. j. MSPH 59 ICm 2210/2012-449, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a JUDr. Vladimíra Bartoše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Vedlejší účastník (insolvenční věřitel) podal proti stěžovatelce insolvenční návrh, který zamítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. MSPH 91 INS 4684/2011-A97. Rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2012, č. j. 1 VSPH 654/2012-A-153.
Následně vedlejší účastník podal žalobu pro zmatečnost, které Městský soud v Praze vyhověl usnesením ze dne 4. 8. 2014, č. j. 59 ICm 2210/2012-185. Usnesení nalézacího soudu jako soud odvolací potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. 4 Co 191/2014-383; dospěl k závěru, že ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky podle §133 odst. 1 a §94 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"). V řízení o žalobě pro zmatečnost (mimořádném opravném prostředku) bylo zjištěno, že žádný z účastníků řízení se nevzdal práva na ústní projednání věci. Řízení bylo proto zatíženo vadou zmatečnosti - vedlejšímu účastníkovi bylo upřeno právo jednat před soudem ve smyslu §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a žalobě pro zmatečnost vyhověly - kasační usnesení odvolacího soudu mělo podle vyznačené doložky nabýt právní moci dne 9. 12. 2016.
V důsledku výše uvedených rozhodnutí znovu o insolvenčním návrhu rozhodoval Městský soud v Praze, který jej opět zamítl usnesením ze dne 18. 5. 2017, č. j. MSPH 91 INS 4684/2011-A-343. K odvolání vedlejšího účastníka probíhalo odvolací řízení, v jehož průběhu Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným záznamem ze dne 9. 8. 2017, č. j. MSPH 159 ICm 2210/2012-449 (na záznamu chybně uvedeno číslo senátu 159 ICm, správně je 59 ICm), změnil právní moc kasačních usnesení, jimiž bylo vyhověno žalobě pro zmatečnost. Podle záznamu nabyla uvedená usnesení právní moc nikoliv dne 9. 12. 2016, ale až 11. 7. 2017, kdy byla řádně zveřejněna v insolvenčním rejstříku. V důsledku této změny bylo odvolání vyhověno a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. 3 VSPH 1348/2017-A-415, zrušil zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. MSPH 91 INS 4684/2011-A-343, u kterého nyní opět probíhá v prvním stupni řízení o insolvenčním návrhu. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci v době rozhodování soudu prvního stupně (18. 5. 2017) existovalo jiné pravomocné rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2012, č. j. MSPH 91 INS 4684/2011-A97), které nabylo právní moci dne 9. 7. 2012, a zároveň zrušující rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost ještě nebylo pravomocné, neboť ve spisu byla jeho právní moc vyznačena chybně. Pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení - překážky věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 4 o. s. ř.) - bylo třeba rozhodnutí zrušit.
Proti napadenému jinému zásahu Městského soudu v Praze se stěžovatelka brání ústavní stížností, navrhuje, aby Ústavní soud napadený záznam zrušil nebo uložil odvolacímu soudu, aby obnovil stav před jeho vydáním. Namítá přitom porušení ústavních práv - zejména na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Stěžovatelka spatřuje porušení ústavního práva v tom, že obecný soud rozhodl bez opory v právních předpisech pouze formou záznamu, proti kterému neexistují opravné prostředky, a bez náležitého odůvodnění - napadený záznam má být v rozporu s principem předvídatelnosti soudních rozhodnutí a zásadou legitimního očekávání. Dále stěžovatelka namítá, že záznam je nepřezkoumatelný a libovolný, navíc tvrdí, že dotčená rozhodnutí byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna již 19. 12. 2016 ve smyslu §71 insolvenčního zákona. Je přesvědčena, že se obecné soudy dopustily přepjatého formalismu, který je v rozporu s principy spravedlnosti.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a zastoupenou advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti podle čl. 83 Ústavy, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny.
Ústavní soud vycházel při rozhodování z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2376/2008, podle něhož: "samotná doložka právní moci není právní skutečností, která by měla vliv na právní vztahy účastníků řízení. Takovýto vliv má pouze právní moc rozhodnutí jako taková, která nastane - nezávisle na vůli soudu či účastníků řízení - v okamžiku, kdy jsou splněny zákonné podmínky." Z nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 5. 1998, sp. zn. III. ÚS 456/97, potom vyplývá, že: "doložka právní moci není právní skutečností, která zakládá, mění nebo ruší právní vztahy, je však úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí právní moci." Z toho plyne, že ústavní stížností napadený záznam o změně právní moci rozhodnutí je pouhým osvědčením o právní moci, které se činí neformálně a bez odůvodnění na základě rozhodných skutečností. Takzvanou doložku právní moci lze opravit záznamem přímo do spisu tak, jak se stalo v nyní souzené věci, neboť vyznačením doložky není soud vázán.
Obecné soudy v průběhu řízení dospěly k závěru, že na dotčených rozhodnutích byla chybně vyznačena právní moc ke dni 9. 12. 2016, proto ji následně napadeným záznamem změnily (11. 7. 2017). Jako důvod pochybení soudy uvedly vadné doručení usnesení, spočívající v tom, že rozhodnutí nebyla řádně zveřejněna v insolvenčním rejstříku - tento odůvodněný závěr nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat. Z ústavně právního pohledu uvedený postup obstojí, neboť ze záznamu jsou zřejmé důvody změny právní moci a zásah do právní jistoty stěžovatelky není konečný, neboť dále probíhá řízení, v němž může být stěžovatelka úspěšná - insolvenční návrh byl dne 21. 2. 2018 Městským soudem v Praze opět zamítnut.
Stále přitom platí, že vyznačí-li obecný soud nesprávně doložku právní moci rozhodnutí, může se účastník řízení domáhat náhrady škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (viz nález ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. III. ÚS 2218/10). Není přitom podstatné, čím byl vyvolán omyl v určení právní moci rozhodnutí, stát totiž za případnou způsobenou škodu odpovídá objektivně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 890/2004).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zjevné, že ačkoliv bylo zasaženo do právní jistoty stěžovatelky, nebylo zároveň zasaženo do jejích ústavních práv; nejsou proto splněny podmínky pro vydání nálezu Ústavního soudu, který by navíc ve věci způsobil jen další oddálení konečného rozhodnutí - v důsledku nálezu by neodpadlo pravomocné kasační rozhodnutí odvolacího soudu. Namísto toho je nepochybně v zájmu stěžovatelky, aby byl šikanózní insolvenční návrh pravomocně zamítnut.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu