ECLI:CZ:US:2018:4.US.3130.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3130/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti E. D., právně zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem, se sídlem Dlážděná 12c, 641 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2017 č. j. 8 To 280/2017-511 a proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. června 2017 č. j. 2 T 216/2009-501, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným Ústavnímu soudu dne 6. října 2017 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. října 2010 sp. zn. 2 T 216/2009 uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tento trest stěžovatel vykonal dne 10. června 2013.
Dne 20. dubna 2017 podal k Okresnímu soudu v Břeclavi již druhý návrh na povolení obnovy řízení. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 1. 6. 2017 č. j. 2 T 216/2009-501 zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení.
Stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi o obnově řízení byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2017 č. j. 8 To 280/2017-511 zamítnuta.
Proti posledním dvěma rozhodnutím obecných soudů, jež návrh na obnovu řízení odsouzeného nepovolily, si stěžovatel podává ústavní stížnost.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, neboť obecné soudy nesprávně vyhodnotily stěžovatelem navržené nové důkazy, a to konkrétně výpověď svědka Salaye, jež je dle názoru stěžovatele novou skutečností, a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces.
IV.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
Účelem řízení o návrhu na povolení obnovy řízení není přezkoumat zákonnost, popř. odůvodněnost původního rozhodnutí. Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení [obdobně např. nález sp. zn. III. ÚS 608/10 ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513)]. Toto řízení z důvodu potřeby co největšího souladu obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [viz nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193); obdobně dále usnesení sp. zn. II. ÚS 1364/10 ze dne 9. 6. 2010 a obdobně také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikitin proti Rusku ze dne 20. 7. 2004, č. 50178/99, odst. 56].
Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je na místě rozhodnout o povolení obnovy (již cit. nálezy sp. zn. I. ÚS 2517/08 a sp. zn. II. ÚS 2445/08).
V posuzované věci stěžovatel uvedl v návrhu na obnovu řízení jako novou skutečnost výslech svědka Josefa Salaye, který měl být celému incidentu (přepadení poškozeného) přítomen a sdělit soudu, že stěžovatel na místě trestného činu přítomen nebyl. Důvodem pro nepřihlášení se na policii bylo to, že slíbil matce, že o tomto nikomu neřekne, neboť se jeho matka o něj velice bála.
Okresní soud v Břeclavi dovodil, že výpověď svědka Josefa Salaye učiněná u veřejného zasedání nepřinesla žádné nové skutečnosti, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu. Je totiž evidentní, že jde o lživou výpověď, čemuž nasvědčuje i doba, po níž se přihlásil se svým svědectvím, a pak nesoulad s dalšími důkazy, které byly provedeny v rámci hlavního líčení. Jde tedy o osamocený důkaz, jenž nezakládá důvody pro povolení obnovy řízení.
Krajský soud v Brně se se závěrem Okresního soudu v Břeclavi ztotožnil a též nepovažuje výpověď svědka Josefa Salaye za novou skutečnost, jež by mohla odůvodnit povolení obnovy řízení. Dále Krajský soud podotýká, že stěžovatel podává opakovaně návrhy na povolení obnovy řízení a nabízí nové svědky, kteří najednou vypovídají k danému trestnému činu v jeho prospěch.
Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů a nemá, co by jim z ústavněprávního hlediska vytknul.
Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Z odůvodnění napadených usnesení vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se návrhem na povolení obnovy řízení řádně zabývaly a svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily, přičemž rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly.
Ústavní soud uzavírá, že soudy dostatečně odůvodnily svůj závěr, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, přičemž postup a úvahy těchto soudů považuje za logické a ústavně konformní, takže neshledal důvod je jakkoli přehodnocovat.
Je tak namístě shrnout, že stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu