ECLI:CZ:US:2019:1.US.3064.19.1
sp. zn. I. ÚS 3064/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., zastoupené Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 21. 6. 2019, č.j. 99 Nc 3629/2019-13 (24 P a Nc 260/2019), usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2019, č.j. 56 Co 186/2019-934, usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 8. 2019, č.j. 99 P 391/2016-969 (24 P a Nc 320/2019), a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2019, č.j. 56 Co 236/2019-994, za účasti Okresního soudu Plzeň - město a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a 1) P. Š., 2) A. Š. a 3) M. Š. a 4) Statutárního města Plzeň - Úřadu městského obvodu Plzeň 1, oddělení sociálně právní ochrany dětí, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Krajského soudu v Plzni (dále také jen "krajský soud") ze dne 18. 7. 2019, č.j. 56 Co 186/2019-934, byl potvrzen výrok I. a výrok II. usnesení Okresního soudu Plzeň - město (dále také jen "okresní soud") ze dne 21. 6. 2019, č.j. 99 Nc 3629/2019-13 (24 P a Nc 260/2019), kterým okresní soud k návrhu Statutárního města Plzeň - Úřadu městského obvodu Plzeň 1, oddělení sociálně právní ochrany dětí, podle §452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z.ř.s."), ve výroku I. nařídil předběžné opatření, kterým byli nezletilí V. Š. a R. Š. zatímně svěřeni do péče Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek v H. (dále "ZDVOP Klokánek"). Předběžným opatřením okresní soud také vyslovil souhlas s osobními kontakty nezletilých s rodiči a osobami jim blízkými, a to za přítomnosti pracovníka ZDVOP Klokánek (výrok II.). Ve výroku III., kterým byl nezletilým pro řízení o předběžném opatření ustanoven kolizní opatrovník Statutární město Plzeň, krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
2. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2019, č.j. 56 Co 236/2019-994, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 8. 2019, č.j. 99 P 391/2016-969 (24 P a Nc 320/2019), kterým okresní soud nařídil podle §1 odst. 3 a §12 z.ř.s. a §102 o.s.ř. předběžné opatření, kterým byli nezletilí V. a R. zatímně svěřeni do péče ZDVOP Klokánek (výrok I.). Současně okresní soud vyslovil souhlas s osobními kontakty nezletilých s rodiči a osobami jim blízkými, a to za přítomnosti pracovníka ZDVOP Klokánek (výrok II.) a pro řízení o předběžném opatření soud ustanovil kolizního opatrovníka, a to Statutární město Plzeň (výrok III).
II.
3. Podle přesvědčení stěžovatelky došlo postupem obecných soudů k zásahu do základních práv a svobod, které jsou jí garantovány čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4 a odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Zatímní svěření nezletilých dětí do ZDVOP Klokánek považuje stěžovatelka, coby jejich matka, za zcela nepřiměřený a neadekvátní zásah do svých práv a práv nezletilých. Pro umístění synů do tohoto zařízení dle názoru stěžovatelky nebyly splněny zákonné podmínky a předpoklady a pro takový postup ani nebyl dán důvod. Stěžovatelka kritizuje práci orgánu sociálně právní ochrany dětí a namítá, že ačkoliv rozdělení rodiny má být vždy chápáno až jako krajní možnost, soud rovnou přistoupil k umístění dětí do zařízení, aniž by se sám či prostřednictvím orgánu sociálně právní ochrany dětí pokusil o důslednější práci s rodinou a využití méně drastických a vhodnějších podpůrných opatření, např. v podobě terapie či dohledu nad rodinou matky.
5. Stěžovatelka poukazuje také na to, že skutkové závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Podotýká, že o syny se celou dobu řádně starala a ani znaleckým zkoumáním nebylo prokázáno, že by docházelo k manipulaci dětí vůči otci, že by u otce byl zjištěn syndrom zavrženého rodiče a že by za aktuální situaci mohla ona.
6. Dále uvádí, že původní usnesení o předběžném opatření podle §452 odst. 1 z.ř.s. (usnesení okresního soudu ze dne 21. 6. 2019, č.j. 99 Nc 3629/2019-13) bylo prodlouženo usnesením okresního soudu ze dne 12. 7. 2019, č.j. 99 P 391/2016-930, ovšem toto usnesení bylo následně usnesením krajského soudu ze dne 5. 8. 2019, č.j. 56 Co 200/2019-955, zrušeno, neboť bylo vydáno soudní tajemnicí. Aniž by pak bylo vydáno usnesení o prodloužení původního předběžného opatření, bylo bez jakéhokoliv dalšího návrhu usnesením okresního soudu ze dne 9. 8. 2019, č.j. 99 P 391/2016-969, dle §102 o.s.ř. vydáno nové předběžné opatření, odůvodněné tím, že soud zahájil řízení o nařízení ústavní výchovy. Stěžovatelka je přesvědčena, že mělo být i nadále postupováno podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Soudy podle ní nejednaly v souladu se zákonem, tímto postupem obešly lhůty stanovené pro trvání předběžného opatření a svá rozhodnutí zatížily vadou.
7. Stěžovatelka také namítá, že ačkoliv jsou nezletilí v ZDVOP Klokánek umístěni již od začátku července a důvody pro další trvání předběžného opatření dány nejsou, nezletilí jsou v rozporu s jejich zájmy a bez náležitého odůvodnění v tomto zařízení i nadále ponecháni. V této souvislosti pak stěžovatelka tvrdí, že soudy nerespektovaly ani požadavek dočasnosti zásahu a dostatečným způsobem nezkoumaly opodstatněnost a přiměřenost předběžného opatření s přibývajícím časem. Podle stěžovatelky dochází ke zcela nepřiměřeným průtahům ve věci a soudy ani nyní nepostupují tak, aby se nezletilí mohli co nejdříve vrátit do její péče.
III.
8. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů v konkrétních případech jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu, kterému nepřísluší zasahovat do pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se přezkumné pravomoci Ústavního soudu v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), usnesení sp. zn. II. ÚS 2010/12 ze dne 28. 6. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 49/16 ze dne 2. 2. 2016; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Jeho povinností je zkoumat, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti omezeném tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 171/04 ze dne 21. 6. 2004, usnesení sp. zn. III. ÚS 155/13 ze dne 5. 2. 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS 641/15 ze dne 9. 3. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 1997/15 ze dne 21. 7. 2015 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 91/16 ze dne 9. 2. 2016 a mnohá další).
10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí co do námitek uplatněných stěžovatelkou v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
IV.
11. Jak vyplývá z ústavní stížností napadených rozhodnutí, k nařízení předběžného opatření bylo přistoupeno na základě návrhu Statutárního města Plzeň - Úřadu městského obvodu Plzeň l, kterému předcházela žádost stěžovatelky o podání návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž by byl zakázán "nekontrolovatelný styk" otce s dětmi. Přílohou žádosti bylo DVD s nahrávkami dětí pořízenými stěžovatelkou po jejich návratu od otce. Dle orgánu sociálně právní ochrany dětí z nahrávek vyplývá, že obě nezletilé děti jsou minimálně od září 2018 do současnosti pod silným emočním tlakem stěžovatelky, kdy zejména starší V. před ní musí opakovaně vypovídat o tom, co se děje u otce. Po zhlédnutí doložených nahrávek nabyl opatrovník přesvědčení, že jsou děti psychicky týrány. Upozornil, že ve vztahu k otci se ze strany stěžovatelky a její rodiny postupně vytvářejí podmínky pro syndrom zavrženého rodiče a poukázal na to, že z nahrávek vyplývá, že zejména starší syn V. již není schopen vidět kladné rysy druhého rodiče, který je podle něj pouze zlý, přičemž svoji nenávist vůči otci odůvodňuje slabě či absurdně a rozšiřuje ji i na otcovu rodinu. Také při předávání dětí jsou dle opatrovníka přítomny těžkosti a děti se začínají chovat destruktivně.
12. Z průběhu dosavadního opatrovnického řízení vyšlo dle okresního a krajského soudu najevo, že vztahy v rodině jsou velmi konfliktní a vyhrocené a rodiče spolu nejsou schopni komunikovat na slušné úrovni (ani pokud jde o nezletilé děti). Rodiče by k řešení konfliktu potřebovali odbornou terapeutickou pomoc a děti dlouhodobou psychologickou, případně i psychiatrickou pomoc. V průběhu řízení byly ze strany orgánu sociálně právní ochrany dětí svolány případové konference, avšak ke zlepšení vztahů mezi rodiči nedošlo, a to ani přes dostatek časového prostoru a částečně realizovanou tzv. párovou mediaci. Pokud jde o nezletilé, opatrovníkem bylo zjištěno nevhodné chování, nerespektování autority dospělého a používání vulgárních výrazů. Vysledován byl také negativní dopad zhoršujících se vztahů mezi rodiči na psychiku nezletilého V., který byl již v minulosti hospitalizován v psychiatrické nemocnici. Ze zprávy školy pak vyplynulo, že nezletilý V. má výchovné problémy, nesoustředí se na výuku, neposlouchá a dělá si, co chce, vyrušuje, nepracuje, má drobné konflikty se spolužáky a ničí věci sobě i jim. Obecné soudy také popsaly, že se v průběhu řízení změnily vztahy mezi stěžovatelkou a prarodiči, kteří nejprve poukazovali na hrubé a nevhodné chování matky vůči dětem a deklarovali ochotu podílet se na péči o děti společně s otcem a poté došlo ke zlepšení vztahu mezi stěžovatelkou a jejími rodiči, avšak na úkor zhoršení jejich vztahů s otcem dětí. Babička dětí přitom aktuálně podala trestní oznámení na otce pro podezření z pohlavního zneužívání nezletilých. V průběhu řízení byl také vypracován znalecký posudek z oboru pedopsychologie (v roce 2017) a jeho dodatek (dne 31. 3. 2019), v rámci kterého znalkyně došla k závěru, že stěžovatelka a její rodina vyhledávají konfliktní situace k oslabení role otce a jeho rodičovských práv, otec se nechává do těchto manipulací zatáhnout a preferuje nediplomatickou sebeobranu. Základním problémem ve špatné komunikaci je dle znalkyně silná potřeba stěžovatelky ovládat výchovu synů, chce být respektována jako jediná kompetentní osoba vůči nim a roli jejich otce se snaží omezovat. Není schopna pochopit, že traumata z přestěhování do P. a soužití s jejím přítelem v dětech přetrvávají. Tato situace nezletilým velmi ubližuje a emočně labilní a přecitlivělý V. na této bázi používá obranné reakce vůči dospělým, které se projevují vulgarismy i negacemi. Podle znalkyně by oba rodiče měli být direktivně vedeni k odpovědnosti, přičemž mediační terapie neplní svůj účel.
13. Soudy proto v usnesení okresního soudu ze dne 21. 6. 2019, č.j. 99 Nc 3629/2019-13, a usnesení krajského soudu ze dne 18. 7. 2019, č.j. 56 Co 186/2019-934, dospěly k závěru, že nařízení předběžného opatření podle §924 občanského zákoníku postupem podle §452 a násl. z.ř.s. je v souladu se zákonnými ustanoveními a odpovídá skutkovým zjištěním, ze kterých lze učinit závěr, že normální vývoj nezletilého V. je v důsledku působení jeho rodičů již narušen a normální vývoj nezletilého R. je vážně ohrožen. Podle názoru obecných soudů rodiče zjevně podceňují stav, ve kterém se ocitly jejich děti v důsledku jejich vzájemných neshod, hádek a nejednotného výchovného působení, přičemž jejich zájem na nápravě tohoto stavu a nastavení pravidel vzájemné komunikace soudy hodnotí spíše jako laxní, demonstrativní. Dle soudů je evidentní, že nezletilé děti jsou chováním svých rodičů stresovány a k jejich psychické pohodě rozhodně nepřispívá, jestliže jejich rodiče při každém vzájemném setkání pořizují nahrávku, zejména jestliže stěžovatelka zjišťuje "výslechem" dětí průběh jejich návštěvy u otce a také o tom pořizuje nahrávku. Důvodnost návrhu na nařízení předběžného opatření soudy dovodily i z doložených nahrávek a protokolů o výslechu nezletilých dětí na Policii České republiky. Obavu z toho, že nezletilými dětmi je manipulováno proti otci, soudy shledaly jako opodstatněnou. Uvažovat o svěření dětí do péče prarodičů nebylo dle soudů možné, neboť ani z jejich strany nelze vyloučit ovlivňování nezletilých, vzhledem k tomu, že trestní oznámení pro podezření na pohlavní zneužívání podala babička dětí, a také s ohledem na procesní aktivitu prarodičů, kteří se nejprve kriticky stavěli k výchovnému působení stěžovatelky na děti a podporovali otce dětí v jeho návrhu na svěření dětí do jeho péče, později se přiklonili na stranu své dcery a za toho, kdo "devastuje psychiku nezletilých dětí" označují výhradně otce nezletilých. Jelikož lze v souvislosti s trestním oznámením předpokládat zpracování znaleckých posudků, soudy také konstatovaly, že je třeba, aby nezletilí nebyli v tomto směru ovlivňováni, přičemž umístěním do neutrálního prostředí s péčí psychologa by mělo dojít i ke zklidnění obou nezletilých.
14. Okresní soud usnesením ze dne 12. 7. 2019, č.j. 99 P 391/2016-928, zahájil bez návrhu řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilých a usnesením ze dne 12. 7. 2019, č.j. 99 P 391/2016-930, předběžné opatření nařízené podle §452 z.ř.s o měsíc prodloužil. Posledně citované usnesení bylo usnesením krajského soudu ze dne 5. 8. 2019, č.j. 56 Co 200/2019-955, zrušeno pro procesní pochybení soudu prvního stupně, které nebylo možno napravit v odvolacím řízení, neboť o prodloužení předběžného opatření v rozporu se zákonem č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, rozhodl soudní tajemník, ačkoliv tak měl učinit soudce.
15. Okresní soud poté shledal podmínky pro nařízení předběžného opatření podle §12 z.ř.s. a §102 o.s.ř. a usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 8. 2019, č.j. 99 P 391/2016-969, nezletilé zatímně svěřil do péče ZDVOP Klokánek, tedy do péče zařízení, ve kterém již fakticky pobývaly, jelikož měl za to, že situace nezletilých dětí je i nadále problematická a dosud není najisto postaveno, že děti nejsou ohroženy péčí stěžovatelky a prostředím u ní a nezměnila se ani situace na straně otce.
16. Krajský soud doplnil, že v rámci prověřování trestního oznámení na otce dětí byl vyžádán znalecký posudek na posouzení duševního stavu nezletilého V., mimo jiné k posouzení jeho rozumové vyspělosti a jeho věrohodnosti s termínem vypracování do 22. 10. 2019. Dále uvedl, že rodiče nezletilých se účastnili dne 15. 8. 2019 prvního setkání v Centru rodinné terapie Horizont v Praze a dle názoru opatrovníka zůstala jejich vzájemná komunikace napjatá a podle názoru terapeuta jsou vzájemné vztahy rodičů velmi narušeny. V srpnu řešilo ZDVOP Klokánek, opatrovník dětí a následně i terapeutka zajištění základního vybavení dětí na tábor (obuv, kapesné, oblečení), neboť rodiče sami nebyli schopni se v tak základní otázce dohodnout a dojít ke kompromisnímu řešení. Druhé terapeutické setkání bylo naplánováno v návaznosti na pracovní vytížení obou rodičů na pátek 13. 9. 2019. Podle názoru opatrovníka nezbývá než ponechat děti v neutrálním prostředí, kde je jim poskytována adekvátní psychologická pomoc a péče. Podle sdělení ZDVOP Klokánek je kontakt dětí s blízkými osobami pravidelný, oba rodiče mají nastaveny stejné možnosti s dětmi se vídat a pravidelně každý týden za dětmi dojíždějí. Děti jsou také v pravidelném kontaktu s prarodiči z matčiny strany a za dětmi byla i širší otcova rodina. Obě děti nastoupily na začátku září v H. základní školní docházku. Na základě těchto informací také krajský soud souhlasil s tím, že dosud nedošlo ke změně okolností, které nařízení předběžného opatření vyvolaly, a že i nadále trvají podmínky pro pobyt nezletilých dětí v neutrálním prostředí, kde je s dětmi pracováno ze strany odborných pracovníků a kde jsou uchráněny od psychického tlaku, problematické komunikace a nevhodné manipulace ze strany rodičů. Usnesením ze dne 11. 9. 2019, č.j. 56 Co 236/2019-994, proto krajský soud nařízení předběžného opatření potvrdil.
V.
17. V kontextu dříve vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je možno uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána příslušnými orgány a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možné označit za svévolná, Ústavní soud nezjistil a jejich další přehodnocování tak Ústavnímu soudu nepřísluší.
18. Se stěžovatelkou lze souhlasit, že rozdělení rodiny představuje závažný zásah do základních lidských práv a jako takové musí být podpořeno dostatečně pádnými argumenty a současně chápáno jako dočasné opatření, které bude ukončeno, jakmile to okolnosti dovolí, a také jako krajní možnost, k níž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení toho, že jiná mírnější opatření (by) nebyla dostatečná.
19. Z odůvodnění napadených rozhodnutí však vyplývá, že navzdory přesvědčení stěžovatelky se soudy věcí pečlivě zabývaly, rekapitulovaly dříve učiněná zjištění, zohlednily podstatné skutečnosti, uvedly, podle kterých zákonných ustanovení postupovaly, srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a svá rozhodnutí o předběžných opatřeních řádně odůvodnily v souladu s požadavky kladenými na tento typ rozhodnutí. Důvody, pro které soudy dospěly k závěru, že prozatím je v nejlepším zájmu nezletilých zůstat v péči ZDVOP Klokánek, jsou z rozhodnutí zřejmé.
20. Obecné soudy ve shodě s opatrovníkem dospěly k závěru, že obava z toho, že nezletilými dětmi je manipulováno proti otci, je opodstatněná, což zdůvodnily zejména odkazem na obsah doložených nahrávek a závěry dodatku znaleckého posudku z letošního roku. K umístění nezletilých do ZDVOP Klokánek pak soudy přistoupily i z toho důvodu, že nezletilé nebylo za současné situace (s ohledem na trestní oznámení pro podezření z pohlavního zneužívání) možné svěřit ani do péče otce nebo prarodičů. Namítá-li stěžovatelka absenci předchozích vhodnějších opatření, opomíjí, že ze skutkových zjištění vyplývá, že přes dostatek časového prostoru ke zlepšení nevedly ani v minulosti realizované případové konference či párová mediace a ke zlepšení komunikace mezi rodiči zjevně nedošlo ani po umístění nezletilých do ZDVOP Klokánek. Soudy se pak správně zabývaly dopadem celé situace na nezletilé, a pakliže s přihlédnutím ke všem okolnostem dospěly k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilých je momentálně jejich umístění do neutrálního prostředí, v rámci kterého budou uchráněny od psychického tlaku a nevhodné manipulace ze strany rodičů, Ústavní soud takové posouzení nepovažuje za neadekvátní.
21. Ústavní soud nevnímá jako problematické ani to, bylo-li v pořadí druhé předběžné opatření nařízeno podle §12 z.ř.s. a §102 o.s.ř. S názorem stěžovatelky, že soudy dostatečným způsobem nezkoumaly opodstatněnost a přiměřenost předběžného opatření s přibývajícím časem se také ztotožnit nelze, vzhledem k tomu, že z usnesení krajského soudu ze dne 11. 9. 2019 je patrné, že nařízení v pořadí druhého předběžného opatření bylo potvrzeno až po pečlivém zohlednění aktuálního vývoje ve věci a nezbytnost jeho dalšího trvání byla taktéž náležitě zdůvodněna. Poukazuje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti na nálezy sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 (N 94/77 SbNU 377) a sp. zn. III. ÚS 1265/16 ze dne 19. 6. 2018, dle přesvědčení Ústavního soudu s nimi napadená rozhodnutí v rozporu nejsou (kromě jiných odlišností se stěžovatelkou odkazované nálezy týkaly situace, kdy byly nezletilé děti na základě prodlužování předběžného opatření odňaty z péče rodičů celkem po dobu dvaceti tří a dvaceti měsíců bez pravomocného rozhodnutí ve věci, zatímco v nynějším případě v době podání ústavní stížnosti trvání umístění nezletilých dětí v ZDVOP Klokánek nepřesáhlo tři měsíce).
22. Namítá-li stěžovatelka, že soudy nepostupují tak, aby nezletilí mohli co nejdříve ZDVOP Klokánek opustit, dovoluje si v této souvislosti Ústavní soud oba rodiče upozornit, že k rychlému návratu nezletilých do rodinného prostředí musí v prvé řadě přispět především oni sami změnou vlastních postojů, vzájemně respektujícím přístupem a skutečnou snahou nalézt v otázkách péče o nezletilé aspoň minimální shodu, když je více než zřejmé, že jejich dosavadní způsob řešení problematické rodinné situace rozhodně v nejlepším zájmu nezletilých není.
23. Na druhou stranu musí obecné soudy samozřejmě respektovat povinnost postupovat ve věci s co největším urychlením a být si vědomy toho, že předběžné opatření v oblasti péče o nezletilé by mělo být toliko krátkodobým provizoriem, u kterého je třeba zkoumat, zda jsou i nadále dány dostatečné důvody k jeho dalšímu trvání, což je třeba vždy také náležitě reflektovat v odůvodnění rozhodnutí.
24. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatelky a pro které by bylo nezbytné přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí, postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2019
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu