ECLI:CZ:US:2019:2.US.2971.19.1
sp. zn. II. ÚS 2971/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, se sídlem Národní 416/37, Staré Město, Praha 1, proti sdělení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor obecné kriminality SKPV, ze dne 8. 4. 2019 č. j. KRPH-105842-167/TČ-2018-050070 proti vyrozumění o výsledku přezkoumání postupu policejního orgánu a o vyřízení podání Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 21. 5. 2019 č. j. 2 ZT 5/2019-150 a proti vyrozumění o vykonaném dohledu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2019 č. j. 2 KZT 82/2019-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí policejního orgánu a orgánů státního zastupitelství, protože jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na přípravu obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny. Dále namítá porušení zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní a porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
2. Proti stěžovateli bylo usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor obecné kriminality SKPV, ze dne 10. 1. 2019 č. j. KRPH-1 05842-50 TČ-2018-050070 zahájeno trestní stíhání, stěžovatel je stíhán vazebně. Dne 28. 3. 2019 požádal obhájce stěžovatele policejní orgán o stanovení termínu k nahlédnutí do trestního spisu a sdělení objemu dat, která měl podle opatření policejního orgánu ze dne 21. 1. 2019 č. j. KRPH-105842-88 TČ-2018-050070 extrahovat z elektronických zařízení stěžovatele zajištěných při domovní prohlídce soudní znalec Václav Černý. Policejní orgán v napadeném sdělení ze dne 8. 4. 2019 mj. uvedl, že žádosti o pořízení kopii zajištěných audiovizuálních materiálů nelze vyhověl s odůvodněním, že se sice jedná o součást trestního spisu, zároveň však tyto byly pořízené bez souhlasu poškozené a zachytily ji v intimních situacích. Jejich poskytnutím obhajobě by policejní orgán způsobil druhotnou újmu poškozené. Státní zástupce okresního státního zastupitelství v napadeném vyrozumění o výsledku přezkoumání postupu policejního orgánu dospěl k závěru, že v postupu policejního orgánu neshledal žádné závady. S těmito závěry se v napadeném vyrozumění ztotožnilo i krajské státní zastupitelství.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na právo nahlížet do spisu a pořizovat kopie spisu. Materiály, z nichž bylo odepřeno stěžovateli pořízení kopii, jsou audiovizuálního charakteru a jsou velice rozsáhlé. Navíc se jedná o záznamy intimního soužití stěžovatele a poškozené, které by mohly dokázat, že soužití stěžovatele s poškozenou bylo dobrovolné. Skutečnost, že tyto materiály vznikly bez vědomí poškozené, pak podle stěžovatele zvyšuje jejich důkazní hodnotu. Stěžovatel si údajně s ohledem na rozsah materiálů, organizační náročnost nahlížení do spisu a trvající vazbu bez požadované kopie není schopen efektivně připravit účinnou obhajobu. Oproti stěžovateli mají orgány činné v trestním řízení výhodu, neboť mají dost času materiály nastudovat a vyhledal takové části a úseky, které budou svědčit straně obžaloby, oproti tomu stěžovatel musí za účelem nastudování materiálů řešit eskortu z vazby a poté se nějakým způsobem vypořádal s přítomností vyšetřovatelů u nahlížení, přestože budou nezbytné porady stěžovatele a obhájce. Stěžovatel tedy shrnuje, že není dána žádná skutečnost, která by odůvodňovala odepření nahlédnutí do spisu a s tím související pořizování kopií a namítá nedostatečnost odůvodnění napadených rozhodnutí.
4. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení sp. zn. III. ÚS 1692/08 ze dne 22. 7. 2008, usnesení sp. zn. I. ÚS 4033/12 ze dne 7. 11. 2012 či usnesení sp. zn. I. ÚS 1503/13 ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].
5. Stěžovatelem napadená rozhodnutí a postupy policejního orgánu a státního zastupitelství nejsou konečným rozhodnutím ve věci, případné argumenty o znemožnění stěžovatelovy obhajoby může tento uplatnit v řízení před obecnými soudy v jeho trestní věci.
6. Ústavní soud zasahuje do některých rozhodnutí v přípravném řízení, avšak jen do takových, která jsou přímým zásahem do základních práv stěžovatele jako je vazba, domovní prohlídka či zajištění finančních prostředků. V nyní posuzovaném případě však stěžovatel nebrojí proti nějakému izolovanému zásahu do některého ze svých práv, které již není možno napravit v řízení ve věci samé. V nyní posuzovaném případě však napadá rozhodnutí, která mu údajně ztěžují přípravu obhajoby, tyto argumenty však může v plném rozsahu uplatnit v řízení před soudem a jsou plně reparabilní právě v soudním řízení o jeho trestním obvinění. Právě proto, že případně "přešlapy" orgánů činných v přípravném řízení obdobného typu mohou soudy napravit v průběhu řízení, tak Ústavní soud teprve po skončení řízení může být povolán ke kontrole jejich postupu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe.
7. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadenými rozhodnutími, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje. Nic mu totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude trestní řízení v jeho věci skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku případného pochybení v přípravném řízení s možným vlivem na výsledek soudního řízení.
8. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2019
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka