ECLI:CZ:US:2020:1.US.2000.20.1
sp. zn. I. ÚS 2000/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o návrhu Marie Radoňové, směřující proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, č. j. 20 Cdo 923/2020-171, č. j. 20 Cdo 924/2020-173, č. j. 20 Nd 136/2020-175, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, č. j. 121, 122/2019, usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 21 E 11/2018 a 10. 7. 2019, č. j. 21 E 11/2018-105, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2020 požadovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle §30 odst. 1 a §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Stěžovatelka v minulosti podala již více jak 30 ústavních stížností a není tak pochyb o tom, že jejich náležitostí je si dobře vědoma.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Z toho důvodu Ústavní soud předmětný návrh bez dalšího odmítl za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2020
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj