ECLI:CZ:US:2020:1.US.540.20.1
sp. zn. I. ÚS 540/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky MERES, spol. s r. o., se sídlem v Rohatci, Tovární 463/18, zastoupené Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem se sídlem ve Znojmě, nám. Republiky 18, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 394/2019-89 ze dne 16. 12. 2019, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti Kaufland Česká republika v. o. s., se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 25, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") domáhala proti vedlejší účastnici zaplacení 2 245 335 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (zisk ušlý v důsledku neplatnosti podnájemní smlouvy, zapříčiněné jednáním vedlejší účastnice). Nalézací soud žalobu rozsudkem č. j. 19 C 315/2018-53 ze dne 20. 6. 2019 zamítl. Usnesením č. j. 19 C 315/2018-79 ze dne 21. 11. 2019 nalézací soud rozhodl, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků za odvolání, neboť věrohodně neosvědčila své poměry, které by objektivně neumožňovaly splnit poplatkovou povinnost ve výši 112 267 Kč. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") toto rozhodnutí napadeným usnesením potvrdil.
2. V řízení před Ústavním soudem brojí stěžovatelka proti posledně uvedenému rozhodnutí tvrzením o porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost stojí na jediné námitce - odvolacímu soudu je vytýkáno, že rozhodl na základě neúplného odvolání. Nalézací soud předložil odvolacímu soudu spis před uplynutím odvolací lhůty, tedy předčasně (§210 odst. 3 o. s. ř.), v důsledku čehož odvolací soud nezohlednil při svém rozhodování doplnění odvolání, odeslané nalézacímu soudu v odvolací lhůtě.
3. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
4. Samotný "spor" o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, spadá zásadně do sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry [srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Prostor pro případný zásah Ústavního soudu by se otevřel v případě, že by rozhodnutí obecných soudů vykazovala prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo kdyby z rozhodnutí žádným způsobem nevyplývalo, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny. V posuzovaném případě byla otázka osvobození od soudních poplatků stěžovatelky řešena dostatečně a Ústavní soud nevidí žádný důvod pro svůj kasační zásah.
5. Odvolací soud vyšel ze zásady rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny a správně vyložil, že objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí účastníku řízení stát překážkou přístupu k soudu. Zákonem stanovené podmínky pro poplatkové osvobození stěžovatelky neshledal již nalézací soud a odvolací soud se s jeho posouzením ztotožnil; své rozhodnutí přiléhavě a přesvědčivě odůvodnil a námitky stěžovatelky spolehlivě vyvrátil (zejména s. 4 usnesení).
6. Na uvedeném závěru nemění nic ani doplnění stěžovatelčina odvolání, které odvolací soud skutečně nezohlednil. Přestože má v souladu s §210 odst. 3 o. s. ř. vyčkat nalézací soud před odesláním spisu odvolacímu soudu, než uplyne odvolací lhůta, dospěl Ústavní soud po posouzení obsahu opomenutého doplnění odvolání k závěru, že z něj neplynou žádné skutečnosti, které by rozhodnutí odvolacího soudu mohly zvrátit - stěžovatelka v něm argumentuje k meritu věci, nikoli ke svým poměrům. Podle §138
o. s. ř. nelze účastníkovi přiznat osvobození od soudních poplatků také tehdy, jde-li z jeho strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva; obě podmínky (odůvodněné poměry a nikoli zřejmá bezúspěšnost) musí být splněny kumulativně. Nebyla-li podle odvolacího soudu splněna první z uvedených podmínek, nemohlo nic změnit na závěru, že se stěžovatelce osvobození nepřiznává. Nezohledněním doplnění odvolání při rozhodování odvolacího soudu proto stěžovatelka nemohla být na svých ústavních právech zkrácena.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu