ECLI:CZ:US:2020:2.US.449.20.1
sp. zn. II. ÚS 449/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Green Village Development s.r.o., se sídlem Jungmannovo náměstí 765/5, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Alenou Řenďovskou, advokátkou se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019 č. j. 72 Co 453/2019- 450, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, protože jím mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, plynoucí zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, že Obvodní soud pro Prahu 8 vydal 4. 10. 2019 usnesení č. j. 0 Nc 39018/2019-366, kterým podle návrhu stěžovatelky nařídil předběžné opatření, kterým se odpůrkyni zakazuje nakládat s nemovitými věcmi, konkrétně s pozemky parc. č. 780, 781/1, 792/1 a 792/63 v k. ú. Troja, obec Praha. Dne 13. 12. 2019 Městský soud v Praze napadeným usnesením č. j. 72 Co 453/2019-450 usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 uvedené v předchozím odstavci zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
3. Podle stěžovatelky Městský soud v Praze stížností napadeným usnesením zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, kterým se nařizuje předběžné opatření, výhradně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti spočívající v absenci odůvodnění. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 odůvodnění neobsahovalo s poukazem na §169 odst. 2 občanského soudního řádu, podle nějž podle stěžovatelky není třeba odůvodnit usnesení, jímž se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření. Proto je stěžovatelka přesvědčena, že pro absenci odůvodnění takové usnesení nemůže být zrušeno.
4. Stěžovatelka dále uvádí, že řízení vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí (tedy odvolací řízení) zatížil vadou již Obvodní soud pro Prahu 8, který do spisu nezařadil podání stěžovatelky ze dne 25. 11. 2019 (vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení o nařízení předběžného opatření.
5. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení sp. zn. III. ÚS 1692/08 ze dne 22. 7. 2008, usnesení sp. zn. I. ÚS 4033/12 ze dne 7. 11. 2012 či usnesení sp. zn. I. ÚS 1503/13 ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].
6. V nynější věci stěžovatelka ústavní stížností napadla rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8. Je tak zřejmé, že řízení v předmětné věci před obecnými soudy napadeným derogačním rozhodnutím městského soudu neskončilo, ale stále běží. Z toho důvodu nelze hovořit o tom, že by stěžovatelka neměla k dispozici žádné jiné procesní prostředky k ochraně svého práva nežli ústavní stížnost. Vzhledem k probíhajícímu řízení před obecnými soudy dosud fakticky nedošlo ke vzniku újmy na základních právech a svobodách stěžovatelky, neboť k ní může zásadně dojít až s pravomocným skončením řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že na řízení před obecnými soudy zásadně nahlíží jako na celek; skutečnost, že řízení před obecnými soudy neskončilo ústavní stížností napadeným rozhodnutím, tudíž v daném případě zakládá nepřípustnost podané ústavní stížnosti ve vztahu k derogačnímu rozhodnutí městského soudu. Přípustnost ústavní stížnosti nemůže založit ani tvrzení stěžovatelky o možných negativních důsledcích spojených s včasným nenařízením předběžného opatření. Stěžovatelka ani neargumentuje tím, že by se v její věci jednalo o výjimečnou situaci, kdy podle zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud zasáhnout i do neskončených řízení proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými věc nebyla skončena, to je však možné pouze tehdy, kdy by stížnost svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, jak požaduje §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro případ umožnění nesplnění podmínky vyčerpání všech procesních prostředků.
7. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; v dané věci nejsou splněny ani stěžovatelkou namítány výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
8. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka