ECLI:CZ:US:2020:3.US.582.20.1
sp. zn. III. ÚS 582/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. T., t. č. ve vazbě ve Věznici Plzeň, zastoupené Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem, sídlem Jiráskovo nám. 816/4, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. prosince 2019 č. j. 8 To 346/2019-69 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. října 2019 č. j. 5 Nt 523/2019-42, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že proti stěžovatelce bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), b) a c) trestního zákoníku. Stěžovatelka byla vzata do vazby usnesením Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") dne 18. 7. 2019, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") na základě stížnosti stěžovatelky revidoval existenci důvodů vazby a konstatoval, že jsou dány důvody vazby pouze podle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Trestní stíhání proti stěžovatelce bylo následně rozšířeno, přičemž stěžovatelka je nyní stíhána pro spáchání trestného činu podle §283 odst. 1, 2 písm. a), b), c) a odst. 3 trestního zákoníku. Dne 11. 10. 2019 podal státní zástupce u okresního soudu návrh na prodloužení vazby stěžovatelky, přičemž podle §72 odst. 1 trestního řádu byla stěžovatelka ponechána ve vazbě. Zároveň okresní soud rozhodl, že nepřijímá žádné z alternativních zajišťovacích opatření, jež byla stěžovatelkou navržena (jmenovitě nebyla přijata záruka matky stěžovatelky a jejího druha za další chování stěžovatelky ani písemný slib stěžovatelky, nebyl stanoven dohled nad stěžovatelkou, nebyla uložena předběžná opatření vůči stěžovatelce, nebyl uložen výkon elektronické kontroly, ani nebyla přijata peněžitá záruka nabízená matkou stěžovatelky).
3. Stěžovatelka napadla usnesení okresního soudu stížností, o níž krajský soud rozhodl tak, že zrušil výroky, kterými okresní soud vyslovil, že stěžovatelka nebude podrobena výkonu elektronické kontroly a že se nepřijímá nabídka peněžité záruky podle §149 odst. 1 a 3 trestního řádu. Jinak ponechal napadené usnesení beze změn.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy při hodnocení odůvodněnosti dalšího trvání vazby zohlednily skutečnosti toliko v její neprospěch. Účel vazby bylo možno naplnit i jinými alternativními způsoby, které trestní řád nabízí, čímž se však obecné soudy v napadených rozhodnutích dostatečně nezabývaly.
5. K důvodu tzv. vazby útěkové stěžovatelka uvádí, že obecné soudy vycházely především z hrozby vysokého trestu, což však nemůže být jediným důvodem pro prodlužování vazby. Stěžovatelka sama okresnímu soudu navrhla, že odevzdá svůj cestovní pas, čímž by reálně odstranila riziko svého případného útěku do zahraničí, avšak soud tuto nabídku nepřijal. Soudy nezohlednily, že stěžovatelka má již zajištěno zaměstnání, taktéž má zajištěné bydlení u své matky a jejího druha. Stěžovatelka má silné citové vazby ke své matce a dceři, což je důvodem, proč by neuprchla ani se neskrývala.
6. V případě důvodu tzv. vazby předstižné stěžovatelka namítá, že skutečnost, že již v minulosti byla soudně trestána za drogovou trestnou činnost, není postačující pro její ponechání ve vazbě. Okresní soud dostatečně neodůvodnil svou domněnku, že stěžovatelka má kontakt s celou řadou kriminálně závadových osob pohybujících se na drogové scéně, ani svou další domněnku, že stěžovatelka má jistě zkušenosti s výrobou pervitinu. Stěžovatelka konstatuje, že ze strany okresního soudu jde o čiré spekulace.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastna řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím anebo jiným zásahem orgánů veřejné moci porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud souhlasí s argumentací stěžovatelky, že hrozba vysokým trestem nemůže být jediným důvodem pro vzetí do vazby, natož pak pro její další trvání. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že vazební detence trestně stíhané osoby při hrozícím vysokém trestu podle §67 písm. a) trestního řádu nemusí být vždy namístě, resp. specifické okolnosti případu v relaci k váze a průkaznosti argumentů svědčících pro útěkovou vazbu mohou být co do své přesvědčivosti zeslabeny konkrétními skutečnostmi jiného druhu na straně obviněného, tedy silnými důvody, jež pro svůj obsah opodstatněnost útěkové vazby vylučují [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2665/13 ze dne 12. 12. 2013 (N 217/71 SbNU 545)]. Opačný výklad by ostatně odporoval dikci zákona i samotnému smyslu předmětného vazebního důvodu, jelikož hrozba vysokého trestu musí teprve vést - na základě konkrétních skutečností - k důvodné obavě, že obviněný uprchne nebo že se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul [viz též nález sp. zn. I. ÚS 432/01 ze dne 17. 1. 2002 (N 8/25 SbNU 55)].
11. Ústavní soud se tedy zaměřil na posouzení, jaké konkrétní skutečnosti zakládají důvodnou obavu z útěku stěžovatelky, a dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky je dáno několik důvodů (na základě hrozby vysokého trestu ve výměře osm až patnáct let odnětí svobody), které odůvodňují další trvání vazby. Stěžovatelka zejména sama poukazovala v průběhu probíhajícího trestního řízení na své rodinné vazby v Kanadě; zároveň z dokazování vyplývá, že pobývala určitou dobu v Německu, kde byla i soudně trestána. Zejména tyto skutečnosti ve spojení s reálně hrozícím vysokým trestem vedly obecné soudy k tomu, že stěžovatelku ponechaly nadále ve vazbě.
12. Pokud jde o důvod tzv. vazby předstižné, okresní soud uvádí, že z doposud shromážděného důkazního materiálu v posuzované věci vyplývá, že stěžovatelka se podstatnou měrou podílela, a to dlouhodobě, na výrobě pervitinu společně s dalšími osobami (v posuzované věci je trestně stíhána i dcera stěžovatelky a druh její dcery), z čehož také měla ekonomický zisk. Okresní soud tedy dovodil, že za takové situace, při současném zohlednění bohaté trestní minulosti stěžovatelky, je naplněn důvod tzv. vazby předstižné, jejímž účelem je zabránit obviněné v dalším páchání trestné činnosti.
13. Ústavní soud pro úplnost dodává, že podmínkou sine qua non při posuzování zákonnosti vazby je i trvání důvodného podezření, že vazebně stíhaná osoba spáchala trestný čin, což je vyjádřeno v dovětku §67 trestního řádu (zákon totiž vyžaduje, aby zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný). Musí tedy jít o konkrétní skutečnosti, které musí být dostatečným a rozumným podkladem pro odůvodněné podezření, že skutek, který naplňuje znaky trestného činu, byl spáchán a že ho spáchal právě obviněný. Tyto okolnosti jsou v posuzované věci taktéž naplněny, když okresní soud se naplněním znaku důvodného podezření podrobně věnoval (stěžovatelka poskytla doznání v rámci vazebního zasedání ke stíhanému skutku, taktéž měl soud k dispozici protokoly o sledování osob, výsledky znaleckého zkoumání z oboru daktyloskopie a fyzikální chemie, které prokazují, že obviněné osoby manipulovaly se sledovanými věcmi, protokol o zajištění odpadu z výroby pervitinu).
14. Další námitku stěžovatelka směřuje vůči alternativním zajišťovacím prostředkům, jejichž použití nebylo soudy údajně dostatečně posouzeno. Ústavní soud v této souvislosti ustáleně judikuje v tom smyslu, že obecné soudy, při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci, jsou povinny svědomitě posoudit, zda další trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak [viz nález sp. zn. III. ÚS 18/96 ze dne 26. 9. 1996 (N 88/6 SbNU 145)]. K tomu lze doplnit i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž soudy rozhodující o vazbě by měly věnovat pozornost i možnému přijetí institutů nahrazujících vazbu, které by dostatečně zajistily přítomnost osoby na hlavním líčení. S návrhy obhajoby v tomto směru by se měly náležitě vypořádat (viz rozsudek ve věci Jarzynski proti Polsku, stížnost č. 15479/02, nebo rozsudek ve věci Fešar proti České republice, stížnost č. 76576/01).
15. Obecné soudy, především okresní soud, se možností náhrady vazby jiným, méně invazivní prostředkem, v napadených usneseních zabývaly. Takto okresní soud odůvodnil nemožnost uložení alternativního zajišťovacího opatření ve formě záruky důvěryhodné osoby, kterou v případě stěžovatelky nabídli její matka se svým druhem, neboť stěžovatelka je osobou s rozmanitou trestní minulostí a okresní soud neshledal, že by rodiče stěžovatelky, resp. matka se svým druhem, kteří jsou oba osobami s věkem nad 80 let, mohli zajistit účinnou náhradu vazby svým působením, když nebylo v jejich silách stěžovatelce doposud zabránit v páchání trestné činnosti a zajistit, aby vedla řádný život. Ani další náhradní opatření nepovažoval okresní soud za dostatečně účinná, když odevzdání cestovního pasu by stěžovatelce nemohlo zabránit pohybovat se v rámci Evropské unie, kde je možno cestovat toliko na občanský průkaz. Stejně tak elektronický monitoring není funkční mimo území České republiky a případnému uprchnutí stěžovatelky do ciziny by nebylo možno reálně zabránit. Zejména z uvedených důvodů nepovažoval okresní soud za dostatečné ani uložení dohledu probačního úředníka. Pokud jde o nabídku peněžité záruky ze strany matky stěžovatelky, stěžovatelka dokládá původ částky 50 000 Kč jako pocházející z prodeje bytu její matky, ke kterému došlo před dvaceti lety. Okresní soud, vzhledem k ekonomickému zisku z projednávané trestné činnosti, však nespatřuje v dokladu starém dvacet let dostatečnou záruku toho, že finanční obnos nabídnutý jako peněžitá záruka ve skutečnosti nepochází právě z vyšetřované trestné činnosti. Konečně vzhledem k omezené věrohodnosti stěžovatelky, která je již osobou věkem dospělou a zralou osobností, a přesto nevede řádný život, okresní soud nepovažoval za účinné ani opatření spočívající ve složení písemného slibu.
16. Namítá-li stěžovatelka dále spekulace okresního soudu o jejích dovednostech vyrábět pervitin, resp. jejích kontaktech s osobami na drogové scéně, krajský soud skutečně konstatoval, že tyto závěry nejsou doposud dostatečně důkazně podložené, nicméně je nutno konstatovat, že nosné důvody argumentace okresního soudu nebyly opřeny o tuto argumentaci, resp. důvody, proč okresní soud ponechal stěžovatelku ve vazbě, nespočívaly na výše uvedených domněnkách.
17. Obecné soudy tedy napadenými rozhodnutími dostály všem požadavkům na ústavně souladná rozhodnutí a Ústavní soud neshledal zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky.
18. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu