ECLI:CZ:US:2020:4.US.705.20.1
sp. zn. IV. ÚS 705/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem ve věci ústavní stížnosti Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019 č. j. 62 Co 373/2019-96 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2019 č. j. 62 Co 412/2019-113, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 9. 3. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako "Ústavní stížnost (prodloužení lhůty)", z jehož kontextu lze dovodit, že směřuje proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatele trpí zjevnými vadami; především stěžovatel není zastoupen advokátem, chybí v něm jakákoliv ústavněprávní argumentace, nejsou připojeny předepsané přílohy (§30, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu) a neobsahuje vymezení toho, co sleduje (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. návrh, jak má soud rozhodnout.
4. Ústavní soud úřední činností zjistil, že se na něj stěžovatel již mnohokrát obrátil s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ústavní soud jej na tyto nedostatky opakovaně upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 20/18, sp. zn. III. ÚS 983/18, sp. zn. III. ÚS 1848/18). Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi nicméně zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2020
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj