ECLI:CZ:US:2021:1.US.3012.20.1
sp. zn. I. ÚS 3012/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Marka Arbeita, zastoupený Mgr. Lukášem Kosatíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 70 Co 28/2020-1955 ze dne 30. 6. 2020 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku č. j. 40 P 353/2015-1781 ze dne 5. 9. 2019, ve znění opravných usnesení č. j. 40 P 353/2015-1788 ze dne 11. 10. 2019 a č. j. 40 P 353/2015-1810 ze dne 19. 11. 2019, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a dále a) RNDr. Jany Pilné a b) Ing. Dalibora Arbeita, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel je dnes již zletilým synem rozvedených vedlejších účastníků. Obecné soudy rozhodovaly napadenými rozhodnutími mimo jiné o vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka b) ke (dříve nezletilému) stěžovateli.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat obsahem podání, zkoumá splnění podmínek řízení, tj. náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem (viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Toho se měly obecné soudy dopustit tím, že nevyhověly žádostem stěžovatele o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř., přestože vedlejší účastník b) právně zastoupen byl.
4. Stručné podání stěžovatele zpochybňuje správnost rozhodnutí obecných soudů, kterými nebylo vyhověno žádostem stěžovatele o ustanovení advokáta podle §30 o. s. ř. Tato rozhodnutí však stěžovatel nenapadá, ač by mohl (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2979/20 ze dne 30. 11. 2020, usnesení sp. zn. I. ÚS 1691/20 ze dne 16. 9. 2020, či usnesení sp. zn. III. ÚS 1725/20 ze dne 23. 7. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Jeho argumentace je tak mimoběžná s petitem ústavní stížnosti, neboť proti meritu věci (výrokům napadených rozhodnutí) stěžovatel nijak nebrojí; z podání stěžovatele ani náznakem neplyne, jakého výsledku chtěl v řízení před obecnými soudy dosáhnout a v čem by mu právní zastoupení mohlo pomoci. Fakticky tak lze na ústavní stížnost nahlížet jako na blanketní, a tedy vadné podání (srov. §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a viz k tomu usnesení sp. zn. II. ÚS 954/20 ze dne 1. 9. 2020, usnesení sp. zn. III. ÚS 1590/20 ze dne 11. 8. 2020 usnesení sp. zn. II. ÚS 1176/20 ze dne 30. 7. 2020 aj.). Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že o způsobu vyřízení žádostí stěžovatele o ustanovení advokáta se krajský soud zmiňuje v odůvodnění napadeného rozsudku, neboť ten se nebyl předmětem odvolacího přezkumu a nijak neodráží ve výrocích jeho rozhodnutí.
5. Jelikož o zákonných náležitostech ústavní stížnosti a následcích jejich nedodržení byl stěžovatel prostřednictvím právního zástupce, který mu byl určen Českou advokátní komorou, poučen a přesto vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, odmítl Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro neodstranění vad podání podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj