ECLI:CZ:US:2021:1.US.3067.20.1
sp. zn. I. ÚS 3067/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. S., zastoupeného JUDr. Danielem Choděrou, advokátem se sídlem Malá Štěpánská 8, Praha 2, směřující proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 7. 8. 2020, sp. zn. 1 ZT 199/2020, a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 2 KZT 663/2020-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí (procesních úkonů). Má za to, že dotčené orgány svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásadu presumpce neviny zaručenou v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojených dokumentů, usnesením příslušného orgánu Policie ČR bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zločin podvodu spáchaného ve stadiu pokusu. Stěžovatel proti usnesení podal stížnost k dozorovému státnímu zástupci s odůvodněním, že výrok usnesení Policie ČR je ve zjevném rozporu se závěry znaleckých posudků a že z nich nelze dovozovat jeho podvodné jednání. Napadeným usnesením Okresní státní zastupitelství v Mladé Boleslavi stížnost odmítlo. Neúspěšná byla též stěžovatelova žádost o vykonání dohledu k nadřízenému státnímu zastupitelství, napadeným vyrozuměním byly výtky stěžovatele zhodnoceny jako nedůvodné.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout. V posuzované věci bylo napadené usnesení okresního státního zastupitelství, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, stěžovateli doručeno před dnem 14. 8. 2020 a jeho obhájci dne 10. 8. 2020. Stěžovatel podal podnět k výkonu dohledu nad postupem uvedeného okresního státního zastupitelství. S výsledkem provedeného dohledu byl stěžovatel seznámen napadeným vyrozuměním ze dne 22. 10. 2020, které mu bylo doručeno dne 23. 10. 2020. Právě tento okamžik stěžovatel zřejmě vnímá jako rozhodující pro počátek běhu dvouměsíční zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Otázkou, zda je podnět k výkonu dohledu vyššímu státnímu zastupitelství opravným prostředkem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, se Ústavní soud v minulosti již zabýval. Ve svém usnesení sp. zn. I. ÚS 476/04 vyslovil, že tzv. podnět k dohledu adresovaný nadřízenému státnímu zastupitelství, který má oporu v zákoně o státním zastupitelství (§12c a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství), není v tomto případě opravným prostředkem podle zákona o Ústavním soudu. Podobně pak Ústavní soud zhodnotil zvláštní charakter podnětu k dohledu např. v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 203/03, II. ÚS 1631/11, I. ÚS 423/12, I. ÚS 2592/15 či II. ÚS 3012/16. Ústavní soud tak již v minulosti judikoval, že počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti proti usnesení státního zástupce, jímž bylo rozhodováno o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, se odvíjí od doručení tohoto usnesení státního zástupce stěžovateli, nikoli až od doručení vyrozumění o výsledku provedeného dohledu ze strany nadřízeného státního zastupitelství (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3965/18 či I. ÚS 2800/19).
V nyní posuzované věci je tedy nezbytné za okamžik rozhodný pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti považovat den, kdy bylo stěžovateli doručeno napadené usnesení Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi. Jak již bylo uvedeno, k tomuto doručení došlo dne 14. 8. 2020. Ústavní stížnost byla datovou zprávou odeslána dne 29. 10. 2020. Je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Jak již bylo naznačeno, výkon dohledu podle §12d odst. l zákona o státním zastupitelství není mimořádným opravným prostředkem, nelze ho interpretovat ani jako procesní prostředek k ochraně práv, jehož vyčerpáním je podmíněno podání ústavní stížnosti. Smysl hierarchického uspořádání státního zastupitelství a dohled vyššího státního zastupitelství totiž spočívá v zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a v jejich rámci při výkonu jejich působnosti (srov. §12c zákona o státním zastupitelství), nikoliv ve vytváření procesních prostředků k ochraně subjektivně veřejných základních práv nebo svobod dotčených subjektů. Proto také napadené vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze nemá ani formální ani materiální povahu rozhodnutí (či jiného zásahu) orgánu veřejné moci, jež by bylo způsobilé porušit základní práva stěžovatele (srov. obdobně sp. zn. I. ÚS 203/03), a proto k projednání části ústavní stížnosti směřující proti takovému přípisu není Ústavní soud příslušný (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 695/06 či II. ÚS 776/09).
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj