ECLI:CZ:US:2021:1.US.74.21.1
sp. zn. I. ÚS 74/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti 1) JUDr. Danuty Řezníčkové, 2) Ing. Vladimíra Řezníčka, 3) Mgr. Tomáše Řezníčka, 4) Marka Řezníčka, DiS., všichni zastoupeni JUDr. Petrem Zajícem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Kadlčákova 1507, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020 č. j. 22 Cdo 1641/2020-407, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení v čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 a Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu.
Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2019 č. j. 11 Co 75/2019-350, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2020 č. j. 11 Co 75/2019-369, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. K projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.
V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení doposud neskončilo, neboť Nejvyšší soud vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Napadený rozsudek tak nelze považovat za pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod, neboť stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje (obdobně srov. sp. zn. III. ÚS 1529/17 nebo I. ÚS 1800/20).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele v konečném důsledku nijak nepoškozuje, neboť pokud by v navazujícím řízení neuspěli, mohou se na Ústavní soud obrátit s novou ústavní stížností, zohledňující konečný výsledek řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2021
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj