ECLI:CZ:US:2021:2.US.3519.20.1
sp. zn. II. ÚS 3519/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, se sídlem Magistrátu hl. m. Prahy, Mariánské nám. 1, Praha 1, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze, Na Slupi 15, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 210/2020 - 93 ze dne 8. října 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelce přísluší pouze náhrada hotových výdajů (režijních paušálů). Namítá, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny) a na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny), jakož i práva na řádný proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka byla žalovanou ve sporu o vydání části pozemku parc. č. 644/1, o výměře 124.280 m2, k. ú. Prosek vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 65/2018. Vedlejší účastník se svou žalobou ze dne 14. 11. 2018 domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu č. j. PÚ 699/91/2 ze dne 19. 10. 2018 tak, že je vlastníkem předmětného pozemku.
3. Rozsudkem Městského soudu v Praze bylo předmětné rozhodnutí nahrazeno tak, že se řízení zastavuje a stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 2 400 Kč, sestávající výlučně z náhrady hotových výdajů (režijních paušálů).
4. Stěžovatelka má za to, že obecný soud ve svém rozhodnutí nezdůvodnil postup odpovídajícím způsobem. Odrazem práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny je v civilním procesu právo úspěšného účastníka řízení, aby mu náklady procesně účelně vynaložené byly nahrazeny, a to neúspěšným účastníkem řízení (§142 a §146 o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení je tedy v civilním řízení sankcí ukládanou procesně neúspěšné straně. Tyto náklady sestávají z náhrady odměny advokáta, náhrady daně z přidané hodnoty, náhrady jiných prokazatelně vzniklých nákladů a náhrady hotových výdajů (zejm. režijních paušálů a soudních poplatků). Stěžovatelka zdůraznila, že se podle ní nejedná o bagatelní spor a krom nesprávnosti výše náladového výroku došlo i k porušení práv na přístup k soudu, na právní pomoc a na ochranu majetku, jakož i práva na řádný proces, zásah do základních práv stěžovatelky dosahuje ústavněprávní roviny. Obecné soudy tudíž nepostupovaly tak, aby šetřily její základní práva.
III. Hodnocení Ústavního soudu
5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím a po prostudování soudního spisu dospěl k závěru, že se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou.
8. Stěžovatelka napadá pouze výrok o náhradě nákladů řízení. V této souvislosti Ústavní soud opakovaně a konstantně uvádí, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů. Ústavní soud tudíž v detailech nepřezkoumává jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 457/05). Problematika nákladů řízení zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod [srov. např. usnesení ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), usnesení ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02 či usnesení ze dne 13. 10. 2006 sp. zn. III. ÚS 255/05]. Náhrada nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku svévolného výkladu a použití příslušných ustanovení zákona. Případ, kdy Ústavní soud připouští meritorní přezkum rozhodnutí o nákladech, jsou tedy spíše výjimečné. Silněji než jinde se v případě sporu o náklady řízení uplatňuje zásada, že pouhá případná nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
9. Odůvodnění výroku o nákladech sestává toliko z jejich výpočtu, avšak dle Ústavního soudu je dostatečné. V případě stěžovatelky se nadto jedná o subjekt veřejného práva a Ústavní soud tak na tomto místě podotýká, že za situace, kdy zájmy státu hájí příslušné organizační složky, které stát finančně i personálně zajišťuje prostředky ze státního rozpočtu, sice je možné, aby byl výkon jejich práv a povinností přenesen na soukromé subjekty (externí advokátní kanceláře), současně však není důvod, aby jim byly náklady spojené s přenesením výkonu těchto práv uznány jakožto účelně vynaložené (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2393/17 ze dne 13. 8. 2019). Skutečnost, že se odvolací soud nevypořádal se stěžovatelkou namítanými skutečnostmi, by tak ani nemohla dostáhnout požadované intenzity zásahu do jejích ústavně zaručených práv.
10. Samotná skutečnost, že soud napadeným rozsudkem stěžovatelce subjektivně nevyhověl, nelze považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
11. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím městského soudu nedošlo k porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky.
12. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu