ECLI:CZ:US:2021:4.US.906.21.1
sp. zn. IV. ÚS 906/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) L. V. a 2) nezl. K. K., zastoupených JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2021 č.j. 11 Co 33/2021-1206 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. prosince 2020 č. j. 28 P 41/2015-1137, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a M. K., Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 a Městské části Praha 3, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. V ústavní stížnosti stěžovatelky (viz ale sub 7) navrhují zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že byla porušena základní práva vyplývající z čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), z čl. 10 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), z čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z čl. 3 odst. 1, odst. 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. V ústavní stížnosti žádají také o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 2. 12. 2020 č. j. 28 P 41/2015-1137 zrušil usnesení obvodního soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 28 P 41/2015-1065 (výrok I.) a nařídil předběžné opatření, dle kterého je první stěžovatelka (matka nezletilé) oprávněna stýkat se s nezletilou každou středu kalendářního týdne od 15:30 do 16:30 hod., vyjímaje středy dne 16. 12. 2020, za asistence pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi Pro Dialog, z. s., Řehořova 12, Praha 3. Dále je první stěžovatelka oprávněna stýkat se s nezletilou za asistence Sdružení na ochranu ohrožených dětí, z. s., se sídlem Palác YMCA, Na Poříčí 1041/12, Praha 1 - Nové Město, a to v měsíci prosinci 2020 ve čtvrtek dne 10. 12. od 17:00 do 19:00 hod., a v roce 2021 v úterý dne 5. 1. 2021 od 18:00 do 20:00 hod., dále pak ve dnech 14. 1., 21. 1. a 28. 1. 2021 vždy od 15:30 do 17:30 hod., a dále pak vždy každý další čtvrtek od 15:30 do 17:30 hod. Tato úprava platí do doby skončení trestního stíhání první stěžovatelky v trestní věci probíhající u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 3. oddělení, pod č. j. KRPA-77134-18/TČ-2020-00073 (výrok II.) Ve výroku III. obvodní soud rozhodl, že otec je povinen nezletilou ke styku řádně připravit po stránce materiální a psychické a styk nezletilé s první stěžovatelkou umožnit a výrokem IV. první stěžovatelce uložil povinnost se ke styku řádně a včas dostavit. Ve výroku V. otci a první stěžovatelce obvodní soud uložil povinnost vzájemně se informovat, a to bezodkladně nejpozději 24 hodin před započetím styku o překážkách styku důvodně bránících. Opatrovníkem nezletilé soud pro účely řízení o nařízení předběžného opatření jmenoval advokátku JUDr. Ivu Vaňovou (výrok VI.).
3. K nařízení nového předběžného opatření ve výše uvedeném znění obvodní soud přistoupil na základě návrhu Městské části Praha 3 coby opatrovníka nezletilé, který byl policejním orgánem vyrozuměn o zahájení trestního stíhání stěžovatelky obviněné ze zločinu týrání svěřené osoby dle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, které mělo spočívat zejména v psychickém týrání, plynoucím ze škodlivé hyperprotektivní péče, spočívající v izolaci nezletilé od běžného života, vrstevníků, zveličováním jejího "stonání", zbytečných a nepřiměřených zdravotních vyšetřeních a medikace a nucení k nadměrnému stravování a pití přemíry tekutin. Kromě této skutečnosti obvodní soud zohlednil také závěry znaleckých posudků, které již byly obsahem spisu, konkrétně znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie - klinická psychologie, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví pediatrie, a znalkyně z oboru zdravotnictví, dospělé psychiatrie. O zrušení předchozího předběžného opatření, dle kterého se první stěžovatelka s nezletilou mohla stýkat v blíže vymezených dnech za dohledu babičky nezletilé ze strany první stěžovatelky, pak obvodní soud rozhodl po zvážení její výpovědi, ze které vyplynulo, že sama nemá realistický náhled na negativní výchovné a pečovatelské tendence první stěžovatelky a není schopna ji tak vést v tomto směru k sebereflexi.
4. Městský soud v Praze shledal závěr obvodního soudu o nutnosti změny nařízeného předběžného opatření správný a usnesení obvodního soudu proto v napadených výrocích I. až V. potvrdil. Poukázal na to, že jde o zatímní úpravu, kterou jsou chráněny zájmy nezletilé a její bezpečí. Ztotožnil se také se závěrem, že byť není pochyb o tom, že stěžovatelka i babička mají nezletilou rády, asistovaný styk, který má za dané situace zabránit přerušení vzájemných vazeb, musí probíhat za účasti třetích osob kompetentních k nápravě dosavadních návyků a změně postoje stěžovatelky k nezletilé.
II.
5. Dle stěžovatelek nebyly osvědčeny rozhodné skutečnosti odůvodňující naléhavou potřebu úpravy poměrů a nebyly splněny ani podmínky pro nařízení asistovaného styku v rozsahu 3 hodin týdně. Takové rozhodnutí podle nich není v zájmu nezletilé, jejíž ochranu zajišťovalo i předchozí předběžné opatření, které nepředstavovalo natolik nepřiměřený zásah. Obecným soudům stěžovatelky vytýkají, že nepřistoupily k testu proporcionality navrženého opatření a zcela mechanicky aplikovaly nález sp. zn. I. ÚS 1079/17 ze dne 26. 7. 2017 (N 133/86 SbNU 261). V souvislosti s trestním stíháním upozorňují, že je třeba ctít presumpci neviny, když ani probíhající trestní stíhání nemůže eliminovat rodiče z běžné péče o dítě. Soudy měly zcela neadekvátně hodnotit také znalecký posudek z oboru psychiatrie, což má vyplývat ze znaleckého posudku z téhož oboru zpracovaného na žádost první stěžovatelky. Namítají také, že v řízení před obecnými soudy nebyl vůbec zjišťován názor nezletilé.
III.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že v případě první stěžovatelky byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. První stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Co se týče toho, že první stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti jako stěžovatelku rovněž nezletilou, Ústavní soud konstatuje, že pro procesní účastenství nezletilé nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy rodičů (otce a matky) ve vztahu k nezletilé. Nezletilá v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupována na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilá v takové situaci nemůže být vtažena do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Vzhledem k zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) oprávněné první stěžovatelky však nebylo nutné uvedené vady odstraňovat. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 611/21 ze dne 30. 3. 2021, usnesení sp. zn. IV. ÚS 515/21 ze dne 30. 3. 2021 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ze dne 26. 1. 2021; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
IV.
8. Ústavní soud setrvale akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Ve své ustálené judikatuře se Ústavní soud ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení opakovaně vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze. Předběžná opatření však zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a jejichž trvání je časově omezeno (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2337/20 ze dne 9. 11. 2020).
10. Povinností Ústavního soudu je tak přezkoumat, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti omezeném tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se přezkumné pravomoci Ústavního soudu v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), usnesení sp. zn. IV. ÚS 171/04 ze dne 21. 6. 2004, usnesení sp. zn. III. ÚS 3261/19 ze dne 19. 11. 2019 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1287/20 ze dne 7. 7. 2020 a mnohá další].
V.
11. V kontextu limitů ústavněprávního přezkumu předběžných opatření Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí měla zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nelze v nich spatřovat projevy svévole či jinak nepřiměřeného zásahu do základních práv.
12. To, které skutečnosti je vedly k závěru o nutnosti provedené úpravy poměrů nezletilé, obecné soudy srozumitelně vyložily. Věnovaly se také přiměřenosti zvolené úpravy předběžného opatření, přičemž není pravdou, že by pouze mechanicky aplikovaly nález sp. zn. I. ÚS 1079/17 ze dne 26. 7. 2017 (N 133/86 SbNU 261) - na tento nález odkázaly, neboť z něj vyplývá závěr, že v případě zatím neprokázaného rizika násilí je řešením souladným se zájmem dítěte umožnit mu s obviněným rodičem asistovaný styk. Lze jistě souhlasit s tím, že je třeba ctít presumpci neviny, současně je však třeba poskytnout nezletilému dítěti potřebnou ochranu. Soudy proto shodně vycházely z toho, že první stěžovatelka a nezletilá mají na vzájemný styk právo, když zájmem dítěte nepochybně je zachování vazeb s oběma rodiči, zohlednily však také požadavek na zajištění bezpečí nezletilé a dočasně proto přistoupily k úpravě prostřednictvím asistovaných styků. Přestože tedy došlo k omezení jejich styku, bylo toto omezení zdůvodněno legitimním požadavkem na ochranu nejlepšího zájmu dítěte a konkrétními okolnostmi daného případu.
13. Návrh na nařízení předběžného opatření podaný opatrovníkem nezletilé se navíc nezakládal pouze na neověřených informacích uváděných otcem nezletilé (jak je tvrzeno v ústavní stížnosti). Kromě zahájení trestního stíhání byla podkladem pro tento návrh také výpověď babičky nezletilé. Soudy uvedly, z jakých důvodů nebylo za dané situace dostačující předchozí předběžné opatření, když poukázaly na to, že dohled babičky nezletilé nad výchovným působením první stěžovatelky se (i vzhledem k obsahu její výpovědi) neosvědčil. Pokud jde o v rozhodnutí blíže specifikovaná zjištění vyplývající ze znaleckých posudků, znalci je dle obecných soudů při jednáních přesvědčivě zdůvodnili a o jejich závěrech tak soudy neměly pochyb ani po seznámení se se znaleckým posudkem předloženým první stěžovatelkou. Jde-li o námitku, že v řízení nebyl zjišťován názor nezletilé, je třeba poukázat především na specifika rozhodování
o předběžném opatření, jakož i na prozatím nízký věk nezletilé. Upozorňuje-li první stěžovatelka na možnou délku trestního stíhání, je samozřejmé, že povinností orgánů činných v trestním řízení bude dbát na naplnění zásady rychlosti řízení.
14. Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o zatímní úpravě styku první stěžovatelky s nezletilou, nejde tedy o rozhodnutí, které by předjímalo konečné rozhodnutí ve věci a které by v budoucnu (pominou-li důvody pro jeho trvání) nemohlo dostát změn.
15. Protože ze shora uvedených důvodů nebylo zjištěno namítané porušení základních práv první stěžovatelky ani nezletilé, dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O podané ústavní stížnosti rozhodl bezprostředně po jejím podání a bylo tak bezpředmětné rozhodovat samostatně o návrhu na odložení vykonatelnosti napadených usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2021
Jan Filip v. r.
předseda senátu