ECLI:CZ:US:2022:1.US.1794.22.1
sp. zn. I. ÚS 1794/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ROCKNET s. r. o., sídlem Červený Hrádek 10, Jirkov, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550/39, Chomutov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2022 č. j. 23 Cdo 772/2022-448, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2021 č. j. 15 Co 156/2021-420 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. září 2020 č. j. 6 C 79/2015-361, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti TRIDENT GROUP 007 s. r. o., sídlem náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky ve výši 818 816,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok II.). Stěžovatelka se domáhala na vedlejší účastnici zaplacení uvedené částky jako smluvní pokuty sjednané účastníky pro případ prodlení ve smlouvě o dílo č. SOD 26-04-2011 ze dne 28. 4. 2011, kterou se vedlejší účastnice zavázala na objednávku stěžovatelky provést nejpozději do 31. 5. 2012 rekonstrukci areálu stěžovatelky Červený Hrádek - Jirkov za cenu 2 107 635 Kč. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice sjednanou rekonstrukci ani nezačala, činila smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,05 % z ceny nedokončené části díla za dobu od 1. 6. 2012 do 17. 7. 2014 předmětnou částku. Obvodní soud posoudil věc podle §536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"), a dospěl k závěru, že projev vůle účastníků předmětné smlouvy o dílo jednoznačně směřoval k dílu na objektu na p. č. 455/18 v k. ú. a obci Málkov a oba účastníci s tím byli srozuměni, sjednané dílo bylo řádně realizováno a převzato jejím jednatelem Josefem Macíkem a stěžovatelce tak nemohl vzniknout nárok na požadovanou smluvní pokutu.
3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu potvrzen (výrok I.) a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že stěžovatelce nevznikl nárok na předmětnou smluvní pokutu za včasné neprovedení sjednaného díla. Městský soud se naopak neztotožnil s námitkou stěžovatelky, že obvodní soud porušil zásadu předvídatelnosti rozhodnutí.
4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud poukázal na to, že stěžovatelčina první námitka týkající se toho, že městský soud nesprávně neaplikoval §554 odst. 3 obchodního zákoníku a opomněl, že strany v předmětné smlouvě o dílo sjednaly místo plnění v areálu obchodní společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, úzce souvisí se stěžovatelčinou poslední otázkou vztahující se k otázce výkladu téže smlouvy. Nejvyšší soud nepřisvědčil stěžovatelce, že se městský soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se výkladu projevu vůle. Městský soud shodně s obvodním soudem dospěl na základě zjištěných skutkových okolností k závěru, že předmětem plnění byla pouze dodávka a montáž střešního systému pro rodinný dům Josefa Macíka v Málkově u Chomutova, který využil své možnosti jako jednatele stěžovatelky, která měla v té době sídlo na téže adrese, dílo částečně financovat z jejích prostředků. Podle Nejvyššího soudu by vedlo k nelogickému závěru, přistoupily-li by soudy na argumentaci stěžovatelky, že předmětnou smlouvou byla skutečně sjednána rekonstrukce objektu v Červeném Hrádku - Jirkově, ačkoli ze skutkových zjištění vyplynulo, že předmětná smlouva byla uzavřena s formálním uvedením jiného než skutečného předmětu plnění, za účelem získání dotace, a nadto by sjednané dílo nebylo podle skutkových zjištění soudů možné na objektu v Červeném Hrádku realizovat. S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud shledal jako irelevantní námitku stěžovatelky, že městský soud opomněl, že dílo mělo být splněno v Červeném Hrádku, a že neaplikoval §554 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť soudy dospěly k závěru, že předmětem plnění byla dodávka a montáž střešního systému pro rodinný dům Josefa Macíka v Málkově u Chomutova.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. V ústavní stížnosti se stěžovatelka neztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu, že její dovolání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti. Stěžovatelka namítá, že otázky v dovolání zformulovány byly, případně vyplývaly z obsahu dovolání. Stěžovatelka v dovolání pregnantně formulovala otázky hmotného a procesního práva. Na předestřené otázky však Nejvyšší soud stěžovatelce nedal odpověď a nevysvětlil ani, z jakého důvodu na ně neodpověděl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak není řádné odůvodněné. Stěžovatelka poukazuje na to, že v její věci jde o obdobnou situaci, jaká byla řešena v nálezu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 2904/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kdy byl v důsledku nesprávného a přepjatého formalismu účastníku řízení zamezen přístup k Nejvyššímu soudu.
6. Stěžovatelka v dovolání řádně vymezila kritéria přípustnosti dovolání a dovolací důvody. Namítala, že městský soud na věc neaplikoval a ani se nevypořádal s §554 odst. 3 obchodního zákoníku, tj. s místem plnění díla, které je jednoznačně vymezeno ve smlouvě o dílo ze dne 28. 4. 2011, jejímž předmětem byla "Rekonstrukce areálu společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, areál Rocknet s. r. o.", místem plnění byl podle čl. 2 odst. 1 SOD smluvními stranami dohodnut "areál společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, areál Rocknet s. r. o." Stěžovatelka namítá, že městský soud na věc aplikoval §554 odst. 1 větu první obchodního zákoníku, avšak pominul, že smluvní strany si ve smlouvě samotné ujednaly místo plnění.
7. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy provedly nesprávně výklad předmětné smlouvy o dílo, uzavřené mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou dne 28. 4. 2011, jejímž předmětem byla "Rekonstrukce areálu společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, areál Rocknet s. r. o.", čímž se dostaly do rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zejména se pak odchýlily od závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1998 sp. zn. 25 Cdo 1650/98.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
11. Ústavní soud z hlediska posouzení obsahu ústavní stížnosti poukazuje na to, že Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve přiléhavě vyložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018 sp. zn. 25 Cdo 1791/2018), že dovolání je mimořádný opravný prostředek a z ústavního pořádku nevyplývá nárok na podání dovolání či jiného mimořádného opravného prostředku [srov. např. nález ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 1226/17 (N 28/88 SbNU 411)].
12. Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), uvedl, že právo na přístup k soudu není absolutní, nýbrž může podléhat určitým omezením, jež koneckonců vyplývají přímo ze znění čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem - s tím, že podmínky a podrobnosti stanoví zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny). Za takové ústavně souladné omezení přístupu k soudu lze považovat mj. i zákonem stanovenou povinnost účastníka ve svém dovolání vymezit předpoklady přípustnosti dovolání a důvod dovolání (srov. §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.).
13. Ústavní soud poukazuje na to, že jeho úkolem není přezkoumávat zákonnost napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že odmítne-li Nejvyšší soud dovolání, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda Nejvyšší soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Úkolem Ústavního soudu je také posoudit, zda rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež vyústilo v odmítnutí dovolání, bylo ústavně relevantně, tj. v souladu s požadavky řádného procesu, odůvodněno.
14. Ústavní soud ve své judikatuře vyslovil, že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., může Ústavní soud posuzovat pouze z hlediska jeho ústavnosti. Fakticky se tak jeho přezkum omezuje na posouzení dvou otázek, a to, zda Nejvyšší soud neodepřel účastníkovi řízení soudní ochranu tím, že odmítl dovolání, aniž by se ve svém odůvodnění, jde-li o jeho přípustnost, náležitě se stěžovatelem řádně předestřenou právní otázkou vypořádal, nebo tím, že v rámci svého posouzení právní otázky, ať už vyústilo do odmítnutí dovolání nebo připuštění dovolacího přezkumu, aproboval právní výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami [srov. např. nález ze dne 9. 2. 2016 sp. zn. II. ÚS 2312/15 (N 30/80 SbNU 391) či ze dne 17. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 2936/15 (N 153/82 SbNU 431) či usnesení ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. II. ÚS 1389/20].
15. Ústavní soud posoudil stěžovatelčiny námitky, vyšel přitom z napadeného rozhodnutí a z přiloženého dovolání stěžovatelky, a dospěl k závěru, že v předmětné věci se Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., zabýval stěžovatelkou nastíněnými otázkami, přičemž dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť městský soud se při řešení těchto otázek neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se přitom v napadeném rozhodnutí vypořádal i s argumentací stěžovatelky obsaženou v nyní posuzované ústavní stížnosti, že městský soud nepostupoval správně, když neaplikoval §554 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť opomněl, že strany v předmětné smlouvě o dílo sjednaly místo plnění v areálu obchodní společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov. Nejvyšší soud správně nepřisvědčil stěžovatelce, že předmětnou smlouvou o dílo byla sjednána rekonstrukce objektu v Červeném Hrádku - Jirkově, když ze skutkových zjištění obecných soudů, kterými je Nejvyšší soud vázán, vyplynulo, že předmětná smlouva byla uzavřena s formálním uvedením jiného než skutečného předmětu plnění, a to za účelem získání dotace, navíc by podle skutkových zjištění soudů nebylo možné sjednané dílo na objektu v Červeném Hrádku realizovat. Proto Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že městský soud opomněl, že dílo mělo být splněno v Červeném Hrádku, a neaplikoval §554 odst. 3 obchodního zákoníku, když soudy dospěly k závěru, že předmětem plnění byla dodávka a montáž střešního systému pro rodinný dům Josefa Macíka v Málkově u Chomutova.
16. Ústavní soud konstatuje, že z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že tento soud se námitkami stěžovatelky řádně zabýval. Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání stěžovatelky v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a správně dovodil, že dovolání není přípustné. Ústavní soud konstatuje, že důvody, pro které Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí, jsou v odůvodnění jeho rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto Ústavní soud na toto rozhodnutí odkazuje.
17. Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 2904/20 neshledal Ústavní soud případným, neboť uvedený nález řešil problematiku alternativního vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, které se vzájemně nevylučují, a dále otázku řádného vymezení náležitostí dovolání, přičemž dospěl k závěru, že odmítnutí dovolání pro vady spočívající v nevymezení předpokladů přípustnosti, není odepřením přístupu stěžovatele k dovolacímu řízení, a tím ani porušením čl. 36 odst. 1 Listiny. V posuzované věci však nejde o tento případ, neboť Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky neodmítl pro vady dovolání, ale z důvodu jeho nepřípustnosti (sub bod 4).
18. Jde-li o posouzení ústavnosti napadených rozsudků obvodního soudu a městského soudu o zamítnutí žalobního návrhu stěžovatelky o zaplacení žalované částky jako smluvní pokuty, Ústavní soud v těchto rozsudcích neshledal porušení ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení a ani v jejich závěrech neshledal žádné extrémní vybočení v podobě tzv. kvalifikovaných vad. Obecné soudy v předmětné věci dospěly shodně k závěru, že projev vůle účastníků předmětné smlouvy o dílo s formálním označením "Rekonstrukce areálu společnosti Rocknet Červený Hrádek - Jirkov, areál Rocknet s. r. o." jednoznačně směřoval k dílu na objektu na p. č. 455/18 v k. ú. a obci Málkov, předmětem plnění byla dodávka a montáž střešního systému pro rodinný dům Josefa Macíka. Obecnými soudy provedený výklad předmětné smlouvy o dílo uzavřené mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou dne 28. 4. 2011, považuje Ústavní soud za ústavně souladný.
19. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
20. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu