ECLI:CZ:US:2022:2.US.2121.22.1
sp. zn. II. ÚS 2121/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Hubálka, advokáta, sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2022 č. j. 50 To 121/2022-480 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 3. 2022 č. j. 10 T 96/2019-471, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 7. 8. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Opatřením soudce Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 6. 2019 byl stěžovatel ustanoven obhájcem obviněného J. P. ve věci vedené Policií ČR pod sp. zn. KRPP-186973/TČ-2018-030581, a to z důvodu tzv. nutné obhajoby. O vyúčtované odměně a náhradách obhájce bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu tak, že se obhájci přiznává náhrada v celkové výši 30 760 Kč a současně byl zamítnut návrh stěžovatele na přiznání odměny a náhrad ve výši 3 060 Kč. Zamítavý výrok byl ze strany nalézacího soudu odůvodněn tím, že se jednalo o odměnu za nahlížení do spisu, k němuž mělo dojít dne 13. 6. 2019. Provedení tohoto úkonu považoval soud prvního stupně za součást úkonu právní služby, který je ve vyhlášce č. 177/96 Sb., advokátní tarif obsažen v §11 odst. 1 písm. b). Podle tohoto ustanovení náleží advokátovi odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. O následně podané stížnosti stěžovatele rozhodl krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že se zamítá.
Stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí a s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17 poukazuje na skutečnost, že nahlížení do spisu se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (prostudování spisu při skončení vyšetřování). Dále stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2289/21, z něhož mimo jiné vyplývá, že v kontextu posuzované věci bylo za účelem naplnění ústavně zaručených práv obviněného namístě nahlížení do spisu během přípravného řízení považovat za samostatný úkon právní služby, za nějž náleží obhájci odměna podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu.
Stěžovatel má za to, že shora uvedené závěry Ústavního soudu lze aplikovat i na jeho případ. Stěžovatel měl legitimní očekávání, že mu za úkon právní služby nahlédnutí do spisu bude přiznána odměna. Při zahájení trestního stíhání obsahoval spis rozsáhlý spisový materiál, se kterým se stěžovatel musel přímo seznámit a nemohl spoléhat toliko na reprodukci spisového materiálu v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z napadeného usnesení krajského soudu se podává, že tento se seznámil se související judikaturou Ústavního soudu, načež provedl výklad ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu v tom smyslu, že součástí převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby je též nahlížení do spisu. K uvedenému lze konstatovat, že v případě, kdy se nahlížení do spisu odehrává v přiměřené časové souvislosti s převzetím věci, nelze takový výklad považovat za protiústavní. Je tomu tak proto, že se jedná o součást procesu, v jehož průběhu získává advokát penzum znalostí o případu, vedoucí k následné přípravě obhajoby. Bez toho, aniž by se advokát s věcí seznámil, nelze obhajobu připravovat. Seznámení se s věcí je tak základním předpokladem přípravy obhajoby. O možné časové náročnosti přípravy přitom není sporu, ostatně i komentářová literatura v souvislosti s uvedeným poukazuje na skutečnost, že převzetí a příprava zastoupení může proběhnout v řádu minut, ale může trvat též několik hodin či dokonce dnů, jde-li o velmi složitou věc.
V projednávané věci došlo k ustanovení obhájce dne 5. 6. 2019 a k nahlížení do spisu pak dne 13. 6. 2019. Podle náhledu Ústavního soudu z uvedené časové souslednosti vyplývá, že obecným soudům nelze klást k tíži, že nahlížení do spisu nepovažovaly za samostatný úkon právní služby, ale za součást procesu seznamování se advokáta s případem.
Domáhá-li se stěžovatel dobrodiní nálezu sp. zn. I. ÚS 3906/17, resp. nálezu sp. zn. III. ÚS 2289/21, nutno uvést, že Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 663/22 konstatoval, že ratio decidendi uvedené judikatury lze vyjádřit tak, že soudy mají povinnost zkoumat účelnost konkrétního nahlédnutí do spisu ve vazbě k průběhu a okolnostem každého soudního řízení. To soudy v dané věci učinily, když vyložily, proč považují nahlížení do spisu za součást úkonu právní služby dle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1351/22 ze dne 19. 7. 2022, odst. 11).
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu