ECLI:CZ:US:2022:3.US.2314.22.1
sp. zn. III. ÚS 2314/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., právně zastoupené Mgr. Barborou Lukšovou, advokátkou se sídlem Cheb, Májová 1150/32, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2022 č. j. 1 KZV 97/2021-170, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadeného rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že policejním orgánem je vedeno trestní stíhání M. K., a to pro trestné činy podle §206 odst.1, odst. 4 písm. b, d), §206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b), §205 odst.1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Dne 12. 5. 2022 vydal policejní orgán podle §12 odst. 2 písm. b) ve spojení s §1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů, usnesení o prodeji movité věci ve vlastnictví stěžovatelky, a to osobního automobilu Škoda Superb, které bylo zajištěno usnesením policejního orgánu ze dne 23. 11. 2021. Své rozhodnutí policejní orgán odůvodnil tím, že došlo k zajištění předmětného motorového vozidla jako výnosu z trestné činnosti. Usnesení o zajištění věci nabylo právní moci dne 11. 1. 2022, když stížnost vlastníka vozidla proti zajištění byla příslušným soudem jako nedůvodná zamítnuta. Že se zajištěné vozidlo prodá, pak vychází ze skutečnosti, že motorová vozidla v průběhu času ztrácejí na své hodnotě, čemuž nelze zabránit ani řádnou a pravidelnou údržbou, která navíc přináší nemalé náklady.
3. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka v zákonné lhůtě stížnost, o které bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem tak, že se jako nedůvodná zamítá. Státní zástupce v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že došlo k zahájení trestního stíhání obviněného M. K. mimo jiné i pro trestnou činnost spočívající ve zmocnění se akcií společnosti X, a tím i v přisvojení si majetku společnosti, včetně předmětného vozidla, což vyplývá z listin založených ve spise. Tato skutečnost také zpochybňuje řádné nabytí vlastnictví k vozidlu ze strany stěžovatelky, byť zde není pravomocné rozhodnutí, které by konstatovalo, že k nabytí vlastnictví nedošlo. Vozidlo bylo řádně zajištěno jako výnos z trestné činnosti, přičemž stížnost proti jeho zajištění byla jako nedůvodná zamítnuta. Dosavadní výsledky vyšetřování tedy dokládají, že předmětné vozidlo je výnosem z trestné činnosti obviněného M. K. Státní zástupce odkázal na znění příslušného zákona, které stanoví, že o prodeji zajištěného majetku lze rozhodnout i bez souhlasu vlastníka zajištěné věci, lze-li důvodně předpokládat, že tato bude rychle ztrácet na hodnotě. Za podstatné je třeba považovat to, že u motorových vozidel a elektrozařízení zákonodárce tuto okolnost výslovně předpokládá, a proto ji není třeba dokazovat. Uvedenou okolnost je možné pokládat za tzv. notorietu. V daném případě přitom nejde o nějaké speciální motorové vozidlo, či předmět zvláštní obliby, ale o běžně provozovaný vůz.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítá, že trestní stíhání M. K. není důvodné a že k vydání rozhodnutí o zpeněžení věci musí být splněny všechny zákonné podmínky a jejich naplnění musí být řádně odůvodněno. Prodej zajištěných věcí lze podle zákonné úpravy realizovat pouze tehdy, je-li dán důvodný předpoklad, že věci ztratí na hodnotě, přičemž tuto důvodnost je nutno dokazovat. Policejní orgán jako správce zajištěného majetku může na základě dosavadních výsledků trestního řízení, se kterými je pro tyto účely povinen v nezbytné míře seznámit dotčenou osobu, tedy stěžovatelku, dospět k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro prodej zajištěné věci, jen pokud se jedná o nejvhodnější úkon správy zajištěného majetku, neboť součástí správy zajištěného majetku je i realizace jeho prodeje. Podle stěžovatelky aktuálně neztrácí předmětné motorové vozidlo v jejím vlastnictví, zajištěné v trestním řízení, na hodnotě, naopak v důsledku objektivních okolností se od počátku kalendářního roku tržní hodnota zvýšila a reálně nehrozí, že by tomu v dohledné době, nejméně v době, kdy by již bylo skutečně očekávané, že policejní orgán ukončí přípravné trestní řízení proti M. K., mělo být jinak.
5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
6. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury je možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má tedy své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 a sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006).
7. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že záruka vlastnického práva podle čl. 11 Listiny se bezprostředně týká vztahu mezi jednotlivcem a veřejnou mocí [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 34/09 ze dne 7. 9. 2010 (N 187/58 SbNU 647)] a každé zasahování orgánů veřejné moci do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat kritérium přiměřenosti mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce [viz nález sp. zn. I. ÚS 3113/13 ze dne 29. 4. 2014 (N 72/73 SbNU 315)].
8. V posuzované věci však Ústavní soud žádný exces, který by vyjadřoval svévoli či byl zjevně nepřiměřený, neshledal. Policejní orgán a následně i krajské státní zastupitelství postupovaly v souladu s ustanoveními zákona o výkonu zajištění majetku. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečné, neboť v případě běžných motorových vozidel, které jsou produktem řadové výroby, je skutečnost, že tato vozidla rychle ztrácejí na hodnotě, notorietou a tomu odpovídá i text zákona. Vynucený prodej stěžovatelčina majetku nepochybně představuje zásah do jejího vlastnického práva, jde se však o zásah, jehož cílem je zachovat hodnotu vlastnictví a minimalizovat ztráty. Stěžovatelka svůj názor předestřený již v řízení před orgány činnými v trestním řízení tento předkládá opětovně Ústavnímu soudu s tím, aby jejich rozhodnutí podrobil dalšímu instančnímu přezkumu. Přehlíží však, že toto není úkolem Ústavního soudu, který jako orgán ochrany ústavnosti vstupuje do předmětných řízení ve zcela mimořádných případech, a to, když jsou zasažena základní práva stěžovatelů. Ústavní soud však porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal.
9. Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu