ECLI:CZ:US:2022:3.US.3471.21.1
sp. zn. III. ÚS 3471/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) D. K., 2) D. K., 3) X, zastoupených Mgr. Markem Freundem, advokátem, sídlem tř. Tomáše Bati 3672, Zlín, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 1. listopadu 2021 č. j. 1 VZT 534/2021-25, vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. listopadu 2020 sp. zn. 1 KZM 242/2017-75, příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. března 2017 sp. zn. 37 Nt 10507/2017 a postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Praha 5 - Zbraslav, v řízení vedeném pod ČTS: NCOZ-2465/ČJ-2017-411100 při provedení domovní prohlídky dne 7. března 2017, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 5 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Praha 5 - Zbraslav, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelé napadají v záhlaví označený příkaz k provedení domovní prohlídky vydaný Obvodním soudem pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud"), postup Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Praha 5 - Zbraslav (dále jen "policejní orgán") při provedení domovní prohlídky, vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") a Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") s tvrzením, že byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným příkazem obvodního soudu byla ve věci žádosti o právní pomoc Úřadu speciální prokuratury, Generální prokuratury Slovenské republiky, vedené u městského státního zastupitelství pod sp. zn. KZM 837/2016, na návrh státní zástupkyně městského státního zastupitelství podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") nařízena domovní prohlídka bytové jednotky č. X a prostor k ní náležejících v 5. poschodí domu na adrese X, jejímž vlastníkem je třetí stěžovatelka, v níž je jediným jednatelem druhý stěžovatel a uživateli jsou první a druhý stěžovatel, s tím, že domovní prohlídku provede policejní orgán v době od 3. 3. 2017 do 12. 3. 2017.
3. V rámci domovní prohlídky provedené policejním orgánem dne 7. 3. 2017 byly zajištěny věci blíže popsané v protokolu o provedení domovní prohlídky, které byly předávacím protokolem ze dne 13. 3. 2017 předány policejnímu orgánu Prezídia policejního sboru, Národní protizločinecké jednotky, expozitury Západ, Slovenská republika.
4. Žádostí doručenou městskému státnímu zastupitelství dne 15. 9. 2020 požádal druhý stěžovatel o přezkoumání postupu policejního orgánu v souvislosti s provedením domovní prohlídky předmětné bytové jednotky. Napadeným vyrozuměním městského státního zastupitelství bylo druhému stěžovateli sděleno, že jeho námitky jsou zcela nedůvodné.
5. Stěžovatelé požádali dne 2. 8. 2021 vrchní státní zastupitelství o přezkoumání postupu městského státního zastupitelství. Napadeným vyrozuměním vrchního státního zastupitelství bylo stěžovatelům sděleno, že v postupu městského státního zastupitelství nebylo shledáno žádné pochybení, které by bylo třeba napravovat.
II.
Argumentace stěžovatelů
6. Podle názoru stěžovatelů je napadený příkaz k provedení domovní prohlídky nezákonný pro nedostatek odůvodnění a pro absenci podmínek vyplývajících z příslušných právních předpisů. Odkazují přitom na řadu nálezů Ústavního soudu, zabývající se předmětnou problematikou. Z příkazu není podle stěžovatelů zřejmé, který orgán o právní pomoc požádal, není v něm označena osoba, proti které příkaz směřuje, u prvního a druhého stěžovatele chybí jejich totožnost, příkaz je odůvodněn toliko formálně bez uvedení konkrétních skutečností, které vedly k jeho vydání. Příkaz byl sice stěžovatelům doručen, ale nebyl přeložen do jejich mateřského jazyka.
7. Stěžovatelé jsou dále přesvědčeni o tom, že provedení domovní prohlídky i zajištění věcí bylo realizováno nezákonně. Chybí důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu, k čemuž se městské státní zastupitelství ani vrchní státní zastupitelství nevyjádřily, stejně jako k námitce, že stěžovatelům nebyly poskytnuty informace o jejich procesních právech, nebyl proveden jejich předchozí výslech ve smyslu §84 tr. řádu a nebyla jim ani umožněna účast při domovní prohlídce. Rovněž nedošlo k doručení protokolu o provedení domovní prohlídky. Vyjádření městského státního zastupitelství označují za irelevantní a svévolné, stejně jako vyjádření vrchního státního zastupitelství, které na jejich podstatné námitky nijak nereaguje.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti napadeným vyrozuměním městského státního zastupitelství a vrchního státního zastupitelství a proti zásahu policejního orgánu, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky, byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky předmětného řízení, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Pokud však jde o část ústavní stížnosti, brojící proti samotnému příkazu k domovní prohlídce, podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tímto rozhodnutím je soudní příkaz k domovní prohlídce, neboť stěžovatelé neměli k dispozici žádný další zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 2945/20, ze dne 10. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 241/22 a další, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud z protokolu o provedení domovní prohlídky zjistil, že v této věci napadený příkaz k domovní prohlídce byl stěžovatelům doručen dne 7. 3. 2017 a od tohoto okamžiku se odvíjela lhůta k podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost podaná dne 29. 12. 2021 je tak zjevně uplatněna po marném uplynutí zákonné lhůty. Ústavní soud se proto námitkami, směřujícími proti příkazu k domovní prohlídce nezabýval.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí či jinému zásahu v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost nebo nezákonnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí či postupu. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
11. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, podle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05).
12. Otázkami domovních prohlídek se Ústavní soud zabýval mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.
13. V případech, kdy je třeba posoudit "zákonnost" způsobu provedení domovní prohlídky, Listina a Úmluva odkazují zásadně na podústavní zákonnou úpravu a zavazují postupovat v souladu s ní. Vykládat a aplikovat zákonnou úpravu provedení domovní prohlídky je v první řadě věcí orgánů činných v trestním řízení, Ústavní soud je oprávněn přezkoumávat pouze to, zda tyto orgány v konkrétním případě postupovaly v souladu s relevantní procesní a hmotněprávní zákonnou úpravou, přičemž nikoliv každá vada činí prohlídku jako takovou nezákonnou z hlediska ústavněprávního; zásah do základního práva je třeba vždy posuzovat ve svém celku.
14. Ve věci stěžovatelů se zákonností provedení domovní prohlídky zabývalo k žádosti druhého stěžovatele městské státní zastupitelství a jeho postup přezkoumalo na základě podnětu stěžovatelů k výkonu dohledu vrchní státní zastupitelství. Obě státní zastupitelství měla k dispozici kompletní spisový materiál policejního orgánu, tento přezkoumala a dospěla k závěru, že při provedení domovní prohlídky dne 7. 3. 2017 bylo postupováno v souladu se zákonem. Zabývala se přitom obdobnými námitkami, které stěžovatelé vznáší v ústavní stížnosti. Jejich závěrům nelze z ústavněprávního hlediska cokoliv vytknout.
15. Městské státní zastupitelství druhého stěžovatele napadeným rozhodnutím vyrozumělo, že policejní orgán postupoval v souladu s §83 tr. řádu, kdy k prohlídce bylo přistoupeno poté, co byl stěžovatel jako jediný jednatel třetí stěžovatelky, která je majitelem předmětného bytu, a jako uživatel bytu dne 7. 3. 2017 písemně vyrozuměn prostřednictvím Prezidia Policejního sboru Slovenské republiky, národní kriminální agentury, o vydání příkazu, a kdy mu byl příkaz téhož dne doručen. Současně byl poučen o svých právech a povinnostech ohledně průběhu domovní prohlídky. Součástí uvedené písemnosti je tvrzení stěžovatele, že se nebude vyjadřovat a že se poradí se svým zástupcem. Stanovisko stěžovatele k domovní prohlídce pak vyplývá i ze zápisu o výslechu obviněného ze dne 7. 3. 2017, kdy po poradě s obhájcem uvedl, že se nebude vyjadřovat. Z toho je zřejmé, že §84 tr. řádu porušen nebyl, neboť stěžovateli byla dána možnost se k nařízené domovní prohlídce vyjádřit a vypovídat, této možnosti však nevyužil. Rovněž bylo postupováno v souladu s §85 tr. řádu, neboť za situace, kdy stěžovatel sám neurčil osobu, která by mohla být u domovní prohlídky přítomna, byla u domovní prohlídky přítomna nezúčastněná osoba.
16. Jak vyplývá z napadeného vyrozumění vrchního státního zastupitelství, toto státní zastupitelství postupovalo při výkonu dohledu podle §12c a §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a v souladu s revizním principem se zabývalo zákonností celého řízení i zákonností napadeného vyrozumění městského státního zastupitelství. Řešilo přitom v podstatě stejné námitky jako městské státní zastupitelství, přičemž je vyhodnotilo jako nedůvodné. Dospělo k závěru, že protokol o provedení domovní prohlídky obsahuje veškeré náležitosti a že byl předán dožadující straně. Podrobně se zabývalo i neodkladností a neopakovatelností domovní prohlídky, v této souvislosti jednak odkázalo na samotný příkaz, v němž obvodní soud dospěl po vyhodnocení všech okolností k jednoznačnému závěru, že prohlídku je třeba vykonat jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §158 odst. 3 písm. i) tr. řádu s odkazem na §160 odst. 4 téhož zákona, z předloženého spisového materiálu přitom samo vyvodilo, že existovalo reálné nebezpečí zmaření, zničení či ztráty důkazů, které se v místě prohlídky mohly nacházet. Šlo o neodkladný úkon, který nebylo možno odložit do zahájení trestního stíhání, neboť právě údaje jím získané měly sloužit k zadokumentování šetřené trestné činnosti, přičemž vzhledem k jeho povaze jej nebylo možno opakovat v případném dalším řízení. K tomu Ústavní soud pouze doplňuje, že nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, která sama o sobě zpravidla dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí jako protiústavních (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821)]. V posuzovaném případě je rozhodující, že neodkladnost provedení domovní prohlídky je z obsahu spisového materiálu dostatečně seznatelná.
17. Na požadavek stěžovatelů na vrácení věcí zajištěných při domovní prohlídce, pak vrchní státní zastupitelství případně reagovalo konstatováním, že policejní orgán vyřizoval žádost o právní pomoc slovenského orgánu činného v trestním řízení, v níž bylo požadováno provedení domovní prohlídky v předmětné nemovitosti. Ze spisového materiálu bylo přitom zjištěno, že věci zajištěné při domovní prohlídce byly předány přímo cestou policejních orgánů na základě předávacího protokolu dne 16. 3. 2017 policejnímu orgánu Slovenské republiky.
18. Ústavní soud neshledal v postupu a vyrozumění vrchního státního zastupitelství a městského státního zastupitelství ani ve způsobu provedení domovní prohlídky žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní intenzity. Ze všech shora uvedených důvodů proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost v tomto rozsahu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V části napadající samotný příkaz k provedení domovní prohlídky ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podanou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu