ECLI:CZ:US:2022:4.US.1793.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1793/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Valentýna Plzáka, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. června 2022 č. j. 6 As 7/2022-62, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, a České advokátní komory jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 7. 7. 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele odeslané z e-mailové adresy bez zaručeného elektronického podpisu, doplněné dne 13. 7. 2022 o vlastnoruční podpis stěžovatele, v němž stěžovatel uvádí, že proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnosti, podává "předběžně ústavní stížnost".
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť návrh stěžovatele není možno považovat za řádný pro jeho formální a obsahové nedostatky.
3. K ústavní stížnosti především nebyla přiložena plná moc advokáta podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vyplývá z ní, že ta byla podána samotným stěžovatelem, který uvádí, že ústavní stížnost bude doplněna "po získání právního zastoupení". Stěžovatel tak není zastoupen advokátem, jak je vyžadováno v §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Povinnost právního zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na samotný sepis ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04).
4. Ústavní stížnost o rozsahu jedné strany dále neobsahuje petit, není k ní přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu (resp. napadené rozhodnutí) a schází v ní bližší právní argumentace.
5. Úřední činností bylo zjištěno, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, a již mnohokrát byl poučen o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad návrhu (např. v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 327/17 a sp. zn. II. ÚS 3881/17). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad návrhu je přitom především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
6. Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil jeho vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však zastává právní názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. II. ÚS 2145/2010, ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 3028/20, ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 21/21 nebo ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 410/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel byl Ústavním soudem již v minulosti opakovaně dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho návrh již tyto vady neobsahoval. Přístup stěžovatele, který naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
7. Stejně jako v předchozích věcech stěžovatele vedených pod sp. zn. III. ÚS 1376/19, II. ÚS 1728/19, II. ÚS 3982/19, IV. ÚS 153/20, IV. ÚS 97/21 nebo IV. ÚS 1124/21, soudce zpravodaj z výše uvedených důvodů přistoupil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj