ECLI:CZ:US:2023:1.US.2014.23.1
sp. zn. I. ÚS 2014/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní korporace EIPS, s. r. o., se sídlem v Brně, Vondrákova 645/26, zastoupené JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 23/2023 ze dne 26. června 2023 a usnesení Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 ZN 2075-2022-81 ze dne 28. dubna 2023, za účasti Městského soudu v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, a Policie České republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 2. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policie"), zajistila usnesením č. j. KRPB-169136-5/TČ-2022-060282-KUDL ze dne 10. srpna 2022 peněžní prostředky (1 589 992 Kč) na bankovním účtu třetí osoby, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly, že jde o výnos trestné činnosti. Městské státní zastupitelství v Brně (dále jen "státní zastupitelství") zamítlo žádost stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků. Městský soud v Brně (dále jen "soud") následnou stížnost stěžovatelky proti usnesení státního zastupitelství zamítl.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "Protokol").
3. Stěžovatelka uvádí, že zajištěné prostředky nejsou výnosem trestné činnosti a že policii předložila smlouvu, podle které využívala peněžního účtu třetí osoby, a proto jsou zajištěné prostředky jejím majetkem a nikoli majetkem třetí osoby. Nemožností disponovat s penězi se stěžovatelka dostala do prodlení s platbami za služby a hrozí, že její klienti s ní smluvní vztahy ukončí. Podle stěžovatelky není splněna podmínka přiměřenosti zajištění (na nezbytnou dobu) - k tomu odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291), a dále vyjadřuje přesvědčení, že ve věci není dán důvod k přeshraniční spolupráci, neboť policii poskytla dostatek vlastních podkladů [viz nález sp. zn. I. ÚS 3502/13-1 ze dne 17. dubna 2014 (N 63/73 SbNU 209) či usnesení sp. zn. I. ÚS 723/02 ze dne 24. srpna 2004 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)].
4. Z napadených rozhodnutí i z usnesení policie se podává, že byly zajištěny prostředky na účtu obchodní korporace (třetí osoby), jejíž zástupce působil dezorientovaně a nebyl schopen samostatného jednání v bance. Na účet přitom byly poukázány prostředky vyšších hodnot od rozlišných subjektů z různých zemí. Při prověřování původu prostředků se policie zabývá i dalším trestním oznámením od zahraniční společnosti směřující přímo proti jednání stěžovatelky. Za dané situace státní zastupitelství a soud nepovažují za možné zajištění peněz zrušit nebo omezit, neboť prověřování pokračuje a nelze vyloučit potřebu oslovení dalších poškozených cestou právní pomoci v zahraničí.
5. Ústavní soud není obecným soudem dalšího stupně nebo součástí obecných soudů, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), a proto reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která reálně porušují základní práva nebo svobody účastníka řízení. Takový zásah orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud v projednávané věci nezjistil. Z ústavní stížnosti, připojené žádosti o zrušení zajištění i stížnosti proti usnesení státního zastupitelství je patrné, že stěžovatelka jen opakuje svoji dřívější argumentaci.
6. Také podle stěžovatelkou citovaných nálezů je zajištění (§79a trestního řádu) přípustné, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jde o výnos z trestné činnosti; k rozhodnutí o něm postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, je-li dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi. Zajištění je prostředek dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, který se sice dotýká vlastnického práva (čl. 11 Listiny a čl. 1 Protokolu), nejde však o rozhodnutí konečné, jímž by toto právo bylo porušeno. Judikovanému požadavku přiměřenosti i ochrany oprávněných zájmů subjektu, jemuž byly zajištěny prostředky, napadená rozhodnutí dostála a orgány činné v trestním řízení vysvětlily, proč důvody k zajištění dosud trvají.
7. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) neposkytují účastníkovi řízení záruku, že v jeho věci bude rozhodnuto způsobem, který očekává, ale "pouze", že v jeho věci budou orgány veřejné moci postupovat podle předem zákonem stanovených pravidel. Rovněž těmto požadavkům napadená usnesení vyhověla.
8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu