ECLI:CZ:US:2023:1.US.2603.23.1
sp. zn. I. ÚS 2603/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené Mgr. Petrou Naskosovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Eliášova 467/28, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 3 KZN 980/2023-20 ze dne 1. srpna 2023, vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 č. j. 0 ZN 6132/2023-5 ze dne 31. května 2023 a vyrozumění Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, č. j. KRPA-25707-7/ČJ-2023-001179 ze dne 22. března 2023, ve spojení s návrhem na náhradu nákladů řízení, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality (dále jen "policie"), vyrozuměla zástupkyni stěžovatelky, že posoudila její trestní oznámení, nezjistila však skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu, a proto podání odložila. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 k žádosti stěžovatelky přezkoumalo předchozí postup a ve svém vyrozumění uzavřelo, že policie postupovala v souladu se zákonem. Stěžovatelka podala podnět k výkonu dohledu, který provedlo Městského státní zastupitelství v Praze a zástupkyni stěžovatelky vyrozumělo, že postup shledalo jako správný.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení práv na ochranu soukromého a rodinného života a na ochranu před neoprávněným zasahováním do něj a práva na ochranu lidské důstojnosti, zakotvených v čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Ústavní stížnost opírá stěžovatelka o nález sp. zn. III. ÚS 3006/21 ze dne 22. března 2022 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud deklaroval porušení jejích shora uvedených práv postupem obecných soudů. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením č. j. 58 T 46/2021-378 ze dne 15. července 2021 postoupil věc, v níž byla stěžovatelka poškozenou, k projednání Úřadu městské části Praha 6 (dále jen "Úřad") s tím, že nejde o trestný čin, ale věc by mohla být posouzena jako přestupek; Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 8 To 226/2021 ze dne 19. srpna 2021 následnou stížnost státní zástupkyně zamítl.
4. Po postoupení k přestupkovému řízení příslušný úředník (přestupkář) nekonal řádně a věc odložil podle §76 odst. 5 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "přestupkový řád"), neboť vyhodnotil, že trest, který je možné podezřelému za přestupek uložit, je bezvýznamný vedle trestu uloženého mu trestním příkazem za jeho obdobné jednání vůči stěžovatelce. Jednání přestupkáře považovala stěžovatelka za protiprávní, takže podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby [§239 odst. 1 písm. a), c) trestního zákoníku], případně maření úkolu úřední osoby z nedbalosti (§330 odst. 1 trestního zákoníku). S trestním oznámením se orgány činné v trestním řízení vypořádaly výše uvedeným způsobem.
5. Podle stěžovatelky je závěr orgánů činných v trestním řízení nesprávný, zejména s přihlédnutím ke stanovisku Odboru právního Ministerstva vnitra České republiky (dále jen "Ministerstvo") č. j. MV-62049-11/P-2023 ze dne 29. června 2023, podle něhož měl Úřad zahájit řízení ve lhůtě 30 dnů od okamžiku, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení [§80 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád")], případně věc ve lhůtě 60 dnů odložit [§76 odst. 1 písm. l) přestupkového řádu]. Dále podle Ministerstva činil Úřad nedůvodné rozdíly při doručování (§7 správního řádu) úředních písemností, přičemž si musel být vědom ztížení procesního postavení stěžovatelky, když se blížila doba promlčení přestupku. Úřad rovněž použil nevhodnou a zavádějící formulaci, na jejímž základě byla stěžovatelka uvedena v omyl. Stěžovatelka tvrdí, že přestupkář nerespektoval shora uvedený nález, který je pro všechny závazný (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), neboť měl "povinnost poskytnout co možná nejširší ochranu lidské důstojnosti a soukromého života stěžovatelky alespoň v rámci řízení o přestupku navazujícího na předchozí řízení trestní". Proto "pokud obecné soudy nepotrestáním [podezřelého z přestupku] v trestním řízení porušily její základní práva, tím spíše je nyní porušil také pachatel [přestupkář], když jako odpovědná úřední osoba odmítl [podezřelého z přestupku] potrestat alespoň v řízení o přestupku".
6. Stěžovatelka je přesvědčena, že přestupkář nechtěl potrestat podezřelého, což možná není trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby, ale "pouze" neochotou podřídit se názoru Ústavního soudu, s nímž nesouhlasil. Jeho jednáním je však naplněna skutková podstata trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, neboť Ministerstvem zjištěná pochybení, nejen s ohledem na jejich četnost, ale i charakter, trestní odpovědnost přestupkáře zakládají, neboť "zmařil důležitý úkol" a nezhojil "zásah do základních práv stěžovatelky, kterého se dopustily svým předchozím postupem obecné soudy". Proto stěžovatelka požaduje zrušení napadených vyrozumění a současně navrhuje, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli dalším orgánem veřejné moci, povolaným přezkoumávat všechny okolnosti konkrétního případu; proto zasáhne jen tehdy, zjistí-li pochybení spočívající v porušení ústavně zaručených práv, jsou-li napadená rozhodnutí hrubě nepřiléhavá nebo jde-li o projev jejich libovůle.
8. Ve svém stanovisku Ministerstvo uvedlo, že Úřad se v přestupkovém řízení dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, za což stěžovatelce přísluší omluva, nikoli již požadovaná peněžitá náhrada (100 000 Kč). Z tohoto závěru však bez dalšího nevyplývá, že přestupkář spáchal trestný čin.
9. Stěžovatelka fakticky brojí především proti nezahájení jeho trestního stíhání. Posouzení, je-li konkrétní jednání trestným činem, vychází ze zákonné definice toho kterého trestného činu a z uvážení orgánu činného v trestním řízení, nikoliv z očekávání účastníka řízení (stěžovatelky). Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že charakteristickým znakem moderního státu je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání "věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" [viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)]. Účinné vyšetřování je procesní povinností tzv. náležité péče, která se vztahuje k postupu daného orgánu veřejné moci a nelze ji vztahovat k výsledku [viz též nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci provedly účinné vyšetřování a neporušily svým postupem zaručená práva účastníků řízení - žádné pochybení v souzené věci nezjistil.
10. Stěžovatelka využila možnosti domáhat se svých práv u orgánu veřejné moci (čl. 36 Listiny) povolaného prozkoumat jí tvrzený zásah, avšak toto právo ani právo na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nezaručují, že výsledek řízení bude odpovídat jejímu očekávání. Má-li být vyšetřování důkladné a dostatečné, musí být jeho závěry založeny na objektivní a nestranné analýze relevantních skutečností. Proto lze požadavek na trestní stíhání úředníka, který nesplnil stěžovatelčino očekávání, považovat za absurdní vybočení z mezí ochrany základních práv a svobod.
11. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky, která spatřuje porušení svých práv (čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny a v čl. 8 Úmluvy) v tom, že nebylo zahájeno trestní stíhání přestupkáře, jenž podle ní nepostupoval správně a řízení o přestupku odložil. Původní závěr Ústavního soudu v předchozím řízení o rozhodnutích obecných soudů nelze bez dalšího převzít na řízení, která následovala. Přestože přestupkové řízení objektivně nedostatky vykazuje, nelze v závěrech orgánů činných v trestním řízení spatřovat porušení práv stěžovatelky, neboť vyšetřování dostálo zákonem stanoveným standardům. Postup i způsob jakým orgány rozhodly, byl v rámci jim svěřených kompetencí, byl dostatečně a srozumitelně odůvodněn a z napadených vyrozumění jsou patrné důvody, pro které bylo trestní oznámení odloženo a proč byl následně postup policie posouzen jako zákonný a správný. Nespokojenost stěžovatelky plyne z nepotrestání podezřelého způsobem, který považuje za vhodný a dostačující.
12. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka podala ústavní stížnost i proti odložení přestupku Úřadem, která byla usnesením sp. zn. III. ÚS 444/23 ze dne 18. července 2023 odmítnuta jako opožděná.
13. Ve své obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka neuvedla nic, z čeho by bylo možné dovodit tvrzený zásah do základních práv, a proto ji Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako zjevně neopodstatněnou.
14. Za dané situace není ani důvod postupovat podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a uložit účastníkům řízení (některému z nich) povinnost nahradit stěžovatelce její náklady řízení, a proto Ústavní soud odmítl i tento návrh stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu