ECLI:CZ:US:2023:1.US.2881.23.1
sp. zn. I. ÚS 2881/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Kubaly, zastoupeného JUDr. Jakubem Fendrychem, advokátem, sídlem Římská 2575/31a, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2023 č. j. KSOS 40 INS 1551/2008-B-176, ze dne 26. září 2023 č. j. KSOS 40 INS 1551/2008-B-172, ze dne 4. září 2023 č. j. KSOS 40 INS 1551/2008-B-170 a ze dne 26. května 2023 č. j. KSOS 40 INS 1551/2008-B-158 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2023 č. j. KSOS 40 INS 1551/2008, 3 VSOL 344/2023-B-167 a ze dne 21. dubna 2023 č. j. KSOS 40 INS 1551/2008, 3 VSOL 176/2023-B-150, a jinému zásahu Krajského soudu v Ostravě spočívajícím v doručování písemností stěžovateli do jeho datové schránky jako nepodnikající fyzické osoby v řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 40 INS 1551/2008, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti KUBDAT Software, s. r. o. "v likvidaci", sídlem Volgogradská 74, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a brojí proti tam vymezenému jinému zásahu s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 7, 9, 10, 11 a 13 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se rovněž domáhá uložení povinnosti Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") zaplatit mu náklady řízení o ústavní stížnosti.
2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a veřejně dostupných údajů z insolvenčního rejstříku se podává, že stěžovatel uplatnil pohledávku v insolvenčním řízení vedeném krajským soudem pod sp. zn. KSOS 40 INS 1551/2008 s vedlejší účastnicí jako insolvenční dlužnicí.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti tomu, že v uvedeném řízení mu soudy doručují napadená rozhodnutí a další písemnosti do datové schránky jako nepodnikající fyzické osoby, kterou má zřízenou přibližně od roku 2011, přestože mu od března roku 2023 byla ze zákona zřízena datová schránka jako podnikající fyzické osobě. Přihlášku pohledávky přitom podal jako fyzická podnikající osoba, což je zřejmé z toho, že v přihlášce uvedl své identifikační číslo. Stěžovatel jako fyzická osoba nepodnikající není adresátem písemností určených pro něj jako fyzickou osobu podnikající. Chybné doručování odporuje jeho základním právům a svobodám.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je dílem opožděná a dílem nepřípustná.
5. Jde-li o včasnost návrhu, podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta přitom marně uplynula před podáním ústavní stížnosti dne 30. 10. 2023 u napadených rozhodnutí B-150 (doručené dne 9. 5. 2023) a B-167 (doručené dne 28. 7. 2023). Tento důvod se pak vztahuje rovněž na napadené rozhodnutí B-158, protože Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") je k odvolání stěžovatele napadeným rozhodnutím B-167 potvrdil.
6. Jde-li o napadená rozhodnutí B-172 a B-176, proti nim bylo možné v souladu s tam uvedenými poučeními podat odvolání. Stěžovatel přitom odvolání podal proti rozhodnutí B-172 (viz č. l. B-182). V něm mimo jiné brojil proti doručování písemností v daném řízení do jeho datové schránky jako nepodnikající fyzické osoby. Odvolání pak krajský soud odmítl jako opožděné usnesením ze dne 22. 11. 2023 (na č. l. B-185), které není dotčeno nyní posuzovanou ústavní stížností. Nadto i proti tomuto rozhodnutí lze dále brojit odvoláním. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. U uvedených dvou rozhodnutí tak stěžovatel nevyčerpal opravné prostředky řádným způsobem. Ústavní stížnost je v této části nepřípustná.
7. Jde-li o napadené rozhodnutí B-170, krajský soud jím stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, o němž řízení zastavil napadeným rozhodnutím B-176 (proti kterému bylo dále přípustné odvolání, viz shora). Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu ústavně zaručeným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba zdůraznit, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou neústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností by proto měla být napadána zásadně až konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná; tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 1334/10, ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 382/12 nebo ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3216/15; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Napadené rozhodnutí B-170 představuje takové dílčí procesní rozhodnutí, kterým se upravuje řízení, a nemá bezprostřední dopad do sféry ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Tomu ostatně svědčí i to, že proti následkům nesplnění výzvy k zaplacení soudního poplatku, totiž zastavení dovolacího řízení (viz napadené rozhodnutí B-176), bylo možné dále brojit odvoláním, ve kterém bylo možné namítnout nesprávné doručení dané výzvy. Proto je ústavní stížnost rovněž v této části nepřípustná.
9. Jde-li dále o napadený jiný zásah spočívající v chybném doručování, rovněž v této části je ústavní stížnost nepřípustná. Zmíněná zásada subsidiarity ústavní stížnosti se totiž projevuje tak, že Ústavnímu soudu je zapovězen přezkum těch právních otázek, o kterých dosud není pravomocně rozhodnuto. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
10. V podmínkách nyní posuzované věci, respektive namítaného jiného zásahu krajského soudu spočívajícím v nesprávném doručování, přitom platí, že otázky předložené k přezkumu u tohoto jiného zásahu jsou předmětem napadených rozhodnutí B-172 a zejména B-176, proti kterým dále lze brojit opravnými prostředky. Hodnotil-li by nyní Ústavní soud otázky doručování v daném insolvenčním řízení, řešil by tím nepřípustně záležitosti, které prozatím náleží řešit obecným soudům (obdobně srov. např. usnesení ze dne 27. 12. 2018 sp. zn. I. ÚS 2298/18). Nevyužil-li pak stěžovatel dostupných opravných prostředků, sám se svoji (ne)aktivitou připravil o možnost přezkoumat věc Ústavním soudem (viz shora sub 6). Využije-li či využil-li stěžovatel dostupné opravné prostředky, pak mu nic nebrání se případně na Ústavní soud obrátit, až bude věc pravomocně vyřešená, samozřejmě za splnění dalších procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti.
11. Nutno konečně podotknout, že Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel sice tvrdí, že se věc týká "statisíců či dokonce milionů držitelů více než jedné datové schránky", ale vyřešení oprávněnosti způsobu doručení spočívá mimo jiné na posouzení, v jakém postavení ten který adresát v daném řízení vystupuje, tedy na individuálních okolnostech každé věci. Ústavní soud zde proto podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele v tomto smyslu nespatřuje.
12. Z těchto důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako celek odmítl, a to v části směřující proti napadeným rozhodnutím B-150, B-158 a B-167 podle §43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě a v části směřující proti napadeným rozhodnutím B-170, B-172 a B-176 a napadenému jinému zásahu krajského soudu podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 téhož zákona jako návrh nepřípustný. Jde-li o návrh stěžovatele na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti, vzhledem k výsledku tohoto řízení v požadovaném smyslu rozhodnout nelze (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2023
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj