ECLI:CZ:US:2023:1.US.3106.23.1
sp. zn. I. ÚS 3106/23
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Ing. Robertem Hebkým, advokátem, sídlem Václava Řezáče 315, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. září 2023 č. j. 4 To 286/2023-16, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. září 2023 č. j. 4 To 286/2023-16 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. září 2023 č. j. 4 To 286/2023-16 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Okresního soudu v Mostě (dále jen "okresní soud") ze dne 26. 7. 2023 č. j. 3 Nt 2601/2023-7 bylo rozhodnuto podle §72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, že se stěžovatel nadále ponechává ve vazbě z důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že usnesení okresního soudu bylo stěžovateli oznámeno jeho vyhlášením při veřejném zasedání dne 26. 7. 2023 a stěžovatel si ponechal lhůtu pro další své rozhodnutí o opravném prostředku. Krajský soud konstatoval, že zákonná lhůta tří dnů od oznámení usnesení začala stěžovateli běžet dne 27. 7. 2023 a její konec tak připadl na první nejbližší pracovní den, tj. 31. 7. 2023. Stěžovatel však stížnost proti usnesení okresního soudu podal až dne 9. 8. 2023, proto ji krajský soud zamítl jako opožděně podanou.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud při svém rozhodování nerespektoval judikaturu Ústavního soudu, podle které ponechá-li si obviněný při vyhlášení usnesení o vazbě (§74 trestního řádu) lhůtu pro podání stížnosti, kterou následně podá ve lhůtě, která počala běžet od doručení opisu takového usnesení, je porušením jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, zamítne-li stížnostní soud tuto stížnost jako opožděnou s odůvodněním, že dané usnesení již bylo vyhlášeno v přítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného při vyhlášení usnesení o vazbě nemůže založit účinky oznámení, neboť má právo seznámit se před podáním stížnosti s písemným vyhotovením napadeného usnesení, aby se mohl vymezit proti jeho důvodům (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 47/22; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
III.
Vyjádření účastníka řízení
5. Ústavní soud vyzval podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu krajský soud a Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, aby se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřily.
6. Krajský soud ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ve věci s tím, že podle protokolu o vazebním zasedání rozhodl okresní soud o ponechání stěžovatele ve vazbě po jeho výslechu, za jeho přítomnosti i přítomnosti jeho obhájce, rozhodnutí bylo řádně a dostatečně odůvodněno, přičemž důvody rozhodnutí musely být zřejmé. Krajský soud je přesvědčen, že počátek běhu stížnostní lhůty podle §143 odst. 1 a §137 odst. 1 trestního řádu je z hlediska jazykového výkladu jednoznačně dán a nelze jej vázat na rozsah odůvodnění rozhodnutí.
7. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal.
8. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné zasílat vyjádření městského soudu stěžovateli k replice, neboť se v něm neobjevily žádné nové argumenty.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti stěžovatele příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
a) obecná východiska
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
11. Na úrovni podústavního práva podle §143 odst. 1 trestního řádu platí, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137 trestního řádu). Oznamuje-li se usnesení jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. Z §137 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
12. K pojmu "oznámení" podle §143 trestního řádu se Ústavní soud již opakovaně vyjádřil. Z nálezu ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 426/09 (N 134/53 SbNU 681) vyplývá, že nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost), je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnostní kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá. Stěžovateli má být příslušné usnesení (včetně jeho odůvodnění) prokazatelně oznámeno takovým způsobem, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí. Těmto požadavkům lze alternativně vyhovět několika způsoby uvedenými v trestním řádu, a to doručením opisu usnesení, ústním vyhlášením usnesení, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude zapsáno v protokolu o úkonu, případně ústním vyhlášením, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude podchyceno zvukovým záznamem (§136, §137, §55a, §55b trestního řádu).
13. Ústavní soud se ve své judikaturní činnosti zabýval okamžikem, od něhož lze počítat běh lhůty pro podání (instanční) stížnosti v trestních věcech v případech rozhodování o tak závažných otázkách, jakými je osobní svoboda (zejména vazba, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměna alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritum věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení). Dospěl přitom k závěru, že takovým okamžikem je až doručení opisu usnesení. Obviněnému je tím umožněno, aby se mohl vymezit proti důvodům rozhodnutí soudu prvního stupně podrobně obsaženým až v písemném vyhotovení jeho usnesení [srov. nálezy ze dne 5. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 457/05 (N 4/40 SbNU 39), ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 (N 201/58 SbNU 787), ze dne 31. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 3842/17 (N 106/89 SbNU 573), ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18 či ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3003/19 (N 210/97 SbNU 258].
14. Zárukou proti oslabení práva obhajoby na dostatečnou možnost odůvodnění své stížnosti je omezení, které soudu druhého stupně brání v rozhodnutí o podané stížnosti dříve, než má obviněná osoba možnost se seznámit s odůvodněním napadeného rozhodnutí, a to zejména s jeho nosnými důvody (srov. již shora uvedené nálezy sp. zn. IV. ÚS 426/09 a sp. zn. III. ÚS 1542/09).
15. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že netoleruje orgánům veřejné moci - a především obecným soudům - formalistický přístup k aplikaci práva, který používá sofistikované odůvodňování k prosazení zřejmé nespravedlnosti [srov. např. nález ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; č. 63/1997 Sb.)]. Z požadavku materiálního právního státu zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy vyplývá povinnost každého soudce hledat a prosazovat skutečně spravedlivé řešení. K vyjádření krajského soudu k ústavní stížnosti, je třeba zdůraznit, že při výkladu jednotlivých pojmů v konkrétním ustanovení trestního řádu se nelze omezit jen na jazykový výklad, ale je třeba zvažovat všechny další metody výkladu tak, aby konečný výklad byl ústavně konformní ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je rozpoznat skrze zákon spravedlnost [srov. nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1241/12, body 14., 15. (N 42/68 SbNU 425)]. Zejména nelze tolerovat, aby sám stát profitoval z nedokonalosti právní úpravy či pochybení orgánů veřejné moci v neprospěch jednotlivce [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 2062/14 (N 198/83 SbNU 185)]. V trestním právu pak výše uvedené platí o to více, že jde o oblast přímo zasahující do jádra svobody každého jednotlivce, tj. do jeho osobní svobody. Výklad a použití trestního práva musí šetřit podstatu a smysl ochrany osobní svobody.
b) aplikace obecných východisek na nyní posuzovaný případ
16. Po přezkoumání nyní posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná.
17. Z vyžádaného spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že při vazebním zasedání konaném dne 26. 7. 2023, u kterého byli stěžovatel i jeho obhájce osobně přítomni, bylo vyhlášeno usnesení okresního soudu ze dne 26. 7. 2023 č. j. 3 Nt 2601/2023-7 o tom, že podle §72 odst. 1 trestního řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť vazební důvod podle §67 písm. c) trestního řádu i nadále trvá. Z protokolu o daném vazebním zasedání se dále toliko podává, že po vyhlášení usnesení, jeho odůvodnění a poučení o opravných prostředcích si stěžovatel ponechal zákonnou lhůtu pro podání stížnosti a státní zástupce se práva stížnosti vzdal (viz č. l. 6 spisu okresního soudu). Dané usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 3. 8. 2023 a jeho obhájci dne 8. 8. 2023 (viz č. l. 8 spisu okresního soudu).
18. Proti usnesení okresního soudu podal dne 9. 8. 2023 stěžovatel prostřednictvím svého obhájce stížnost (viz č. l. 10 spisu okresního soudu), kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu s odůvodněním, že stěžovatel byl osobně přítomen u veřejného zasedání, kde bylo předmětné usnesení vyhlášeno. Zákonná lhůta tří dnů od oznámení usnesení tak podle krajského soudu začala stěžovateli běžet ode dne 27. 7. 2023. Krajský soud proto uzavřel, že posledním dnem lhůty k podání stížnosti bylo pondělí 31. 7. 2023 a že stížnost stěžovatele (podaná dne 9. 8. 2023) byla podána opožděně.
19. Jak plyne ze shora uvedených obecných východisek, nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost), je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnostní kritice. Obecně každé usnesení (včetně jeho odůvodnění) musí být dotčené osobě (stěžovateli) prokazatelně oznámeno takovým způsobem, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí. Jak již bylo shora zmíněno, těmto požadavkům lze alternativně vyhovět několika způsoby uvedenými v trestním řádu, a to doručením opisu usnesení, ústním vyhlášením usnesení, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude zapsáno v protokolu o úkonu, případně ústním vyhlášením, jehož plné znění (včetně odůvodnění) bude podchyceno zvukovým záznamem (§136, §137, §55a, §55b trestního řádu). Srov. k tomu i nález ze dne 12. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 1301/23.
20. V nyní posuzovaném případě z protokolu o vazebním zasedání ze dne 26. 7. 2023 vyplývá, že nelze zjistit, jaký rozsah odůvodnění okresní soud uvedl při vyhlášení usnesení, když v protokolu toliko konstatoval, že po vyhlášení usnesení, jeho odůvodnění a poučení o opravných prostředcích si stěžovatel ponechal zákonnou lhůtu pro podání stížnosti a státní zástupce se práva stížnosti vzdal (viz č. l. 6 spisu okresního soudu); při ústním vyhlášení usnesení tak nebylo plné znění (včetně odůvodnění) zapsáno v protokolu o úkonu, jak alternativně vyžaduje shora uvedená judikatura Ústavního soudu. Žádný zvukový záznam z daného vazebního zasedání, který by zaznamenal důvody rozhodnutí okresního soudu, se ve spisu nenachází. Byť byl tedy stěžovatel u vazebního zasedání osobně přítomen (a rovněž i jeho obhájce), ústním vyhlášením mu příslušné usnesení nebylo "prokazatelně oznámeno" (některým ze shora uvedených alternativních způsobů k doručení písemného vyhotovení) tak, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se výrok rozhodnutí opírá. Takové oznámení nastalo až doručením usnesení okresního soudu stěžovateli, resp. jeho obhájci (dne 8. 8. 2023), proto až od tohoto data je třeba počítat lhůtu k podání stížnosti. Stěžovatel podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení okresního soudu stížnost dne 9. 8. 2023, proto byla třídenní lhůta k podání stížnosti v jeho případě zachována.
21. Zamítl-li krajský soud stížnost stěžovatele jako opožděně podanou, porušil svým postupem právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stěžovatel měl v daném případě právo seznámit se před podáním stížnosti s písemným vyhotovením napadeného usnesení okresního soudu.
VI.
Závěr
22. Podle čl. 90 Ústavy jsou soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jde o kompetenční normu, která není bezprostředně pramenem subjektivních práv. Avšak obrátí-li se na soudy účastník řízení v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy domáhaje se svých práv stanoveným postupem v souladu s právní úpravou a relevantní judikaturou, není možné výklad jednotlivých pojmů zúžit v jeho neprospěch.
23. Na ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu je nutno hledět jako na rozporné se stěžovatelovým právem na přístup k soudu zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny a právem na spravedlivý proces zaručeným v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
24. Pro ústavně nesouladným způsobem určený počátek běhu lhůty pro podání stížnosti, a v důsledku toho nesprávné zamítnutí této stížnosti pro opožděnost, nelze v tomto případě situaci řešit jinak, než zrušením napadeného usnesení krajského soudu, který nově rozhodne o stížnosti proti usnesení okresního soudu.
25. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadené usnesení podle §82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. prosince 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu