ECLI:CZ:US:2023:1.US.3396.22.1
sp. zn. I. ÚS 3396/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Tetyany Stloukalové, zastoupené Mgr. Michalem Mrzenou, advokátem sídlem Boušova 286, Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2022 č. j. 37 Co 162/2022-96, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a České kanceláře pojistitelů, IČO 70099618, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
2. Vedlejší účastnice se žalobou po stěžovatelce domáhala zaplacení částky 6 020 Kč, představující příspěvek za porušení povinnosti pojištění odpovědnosti motorového vozidla. V průběhu řízení byla vedlejší účastnicí žaloba vzata v plném rozsahu zpět, neboť v průběhu řízení zjistila, že stěžovatelka v rozhodném období nebyla vlastníkem ani provozovatelem dotčeného vozidla.
3. Usnesením Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 5. 2022 č. j. 3 C 27/2022-46 bylo zastaveno řízení (výrok I.) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč (výrok II.).
4. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 8. 2022 č. j. 37 Co 162/2022-96 bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud ve věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele, odůvodňující nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve smyslu §150 občanského soudního řádu žádnému z účastníků. O náhradě nákladů řízení před krajským soudem rozhodl podle §142 odst. 2 ve spojení s §224 odst. 1 občanského soudního řádu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka tvrdí, že žaloba byla podána nesprávně k soudům na území České republiky, namísto soudu Ukrajinské republiky, neboť stěžovatelka jako žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny, kde se také dlouhodobě a trvale zdržuje. Řízení tak mělo být zastaveno pro nedostatek pravomoci. Dále namítá, že procesní zavinění stěžovatelky na zastavení řízení je dáno už samotným hmotněprávním předpokladem podání žaloby, neboť pokud by vedlejší účastnice bývala již od samého počátku doručovala stěžovatelce do datové schránky, a to včetně uplatnění nároku, výzev a předžalobních upomínek, pak by ještě před podáním žaloby seznala, že hmotněprávní nárok jí nesvědčí, neboť stěžovatelka by jí v reakci na takto doručené výzvy doložila, že již dávno není vlastníkem dotčeného vozidla.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu, a její ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.
8. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Tato zásada se o to více projevuje při rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy, které, i přestože tvoří integrální součást soudního rozhodování jako celku, na něž dopadají zásady spravedlivého (řádného) procesu, nelze stavět na roveň rozhodování ve věci samé (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02, III. ÚS 106/11, III. ÚS 255/05, IV. ÚS 3523/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, neboť se zde projevují aspekty nezávislého soudního rozhodování, a Ústavní soud proto není oprávněn v podrobnostech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí. Ústavněprávního významu by náhrada nákladů řízení nabyla pouze v případě extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti, pokud by závěry obecných soudů byly svévolné nebo naplňovaly znaky přepjatého formalismu. Zásahy Ústavního soudu jsou v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení spíše výjimečné (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 727/2000, nález ze dne 24. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 619/2000).
9. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti, jakož i s odůvodněním napadeného rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
10. Krajský soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem podle §150 občanského soudního řádu, neboť ve věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele. Zohlednil přitom porušení povinnosti stěžovatelkou podat ve lhůtě 10 pracovních dnů od převodu vlastnického práva k nepojištěnému vozidlu žádost o zápis změny vlastníka dle §8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále že žaloba byla z ryze formálních důvodů vedlejší účastnicí vzata zpět, aniž by byla uhrazena žalovaná částka, jakož i způsob doručování předžalobní výzvy a dalších písemností, na adresu bydliště stěžovatelky, známou z dostupných registrů (registr vozidel a živnostenský rejstřík), ačkoli při vynaložení náležité pečlivosti bylo v reálných možnostech vedlejší účastnice ověřit skutečnost, zda stěžovatelka má datovou schránku zřízenou a předžalobní výzvu do datové schránky doručit. Současně však konstatoval, že stěžovatelka nebyla povinna ověřovat možnost doručení do datové schránky a následně touto formou doručovat, neboť není orgánem veřejné moci (§17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů).
11. Ústavní soud považuje závěry krajského soudu za ústavně konformní. Odůvodnění rozhodnutí je řádné a srozumitelné, obsahuje úvahy, kterými byly obecné soudy při rozhodování vedeny, jakož i právní předpisy, které aplikovaly. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že v posuzované věci jde o částku bagatelní, která sama o sobě není schopna vážněji zasáhnout do majetkových práv stěžovatelky. Z ústavní stížnosti navíc nevyplývá, že by v posuzované věci došlo k tak závažnému zásahu do práv stěžovatelky, že by, i přes bagatelní výši žalované částky, byl na místě kasační zásah Ústavního soudu.
12. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu