ECLI:CZ:US:2023:2.US.1071.23.1
sp. zn. II. ÚS 1071/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Skočovského, zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, sídlem Týnská 21, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 3548/2022-1505 ze dne 7. 2. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022 č. j. 54 Co 476/2021-1394 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2021 č. j. 53 C 411/2014-1275, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byla dne 18. 4. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů.
2. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na soudní ochranu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"), zaručené též v čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv.
3. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 2. 7. 2021 č. j. 53 C 411/2014-1275, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému předložit žalobci doklady, na jejichž základě provedl vyúčtování bytových služeb za rok 2013 a za období od 1. ledna 2014 do 8. října 2014 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem č. j. 54 Co 476/2021-1394 ze dne 1. 3. 2022 potvrdil zamítavý výrok I. o předložení dokumentace za rok 2013 a změnil výrok II. Obvodního soudu pro Prahu 9 tak, že uložil žalovanému povinnost předložit žalobci doklady, z nichž vycházelo vyúčtování služeb za byt za období od 1. ledna 2014 do 28. února 2014 a rovněž rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal následně žalobce dovolání. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti potvrzující části výroku II. rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť jím žalobce nenapadl právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí v této části výroku II. spočívalo. Nejvyšší soud uvedl, že dovolání trpělo vadami, pro něž nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tyto vady dovolatel včas v průběhu trvání lhůty k dovolání neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.).
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když při absenci vhodného právního předpisu nevyužily dostatečně možnosti právo dotvářet dle své vlastní úvahy v souladu s právem. Rovněž se dle stěžovatele obecné soudy dopustily porušení jeho práv konstatováním, že z okolností, kdy stěžovatel již není nájemce, vyplývá jeho pozbytí práva na řádné vyúčtování služeb, neboť tato právní úprava má směřovat pouze na ochranu nájemce. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem mu bylo obecnými soudy odepřeno právo brojit proti nesprávnému vyúčtování za poskytované služby, přestože je stěžovatel platil i po skončení nájmu. Stěžovateli tak bylo odepřeno zákonem stanoveným způsobem se domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
II.
5. Ústavní soud připomíná, že jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je řádné vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to ještě před podáním samotné ústavní stížnosti. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná, jelikož se jedná o subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po využití všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje.
6. Jak bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro vady spočívající v nenapadení právní otázky, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo. Stěžovatel v ústavní stížnosti přitom neuvedl žádný argument, jímž by závěry Nejvyššího soudu týkající se vadnosti podaného dovolání jakkoliv zpochybnil. Ústavní soud je toho názoru, že Nejvyšší soud postupoval v projednávané věci ústavně konformním způsobem. Srozumitelně a řádně odůvodnil, proč nemůže v dané věci přistoupit k projednání podaného dovolání, jeho závěr o odmítnutí dovolání pro vady je z hlediska zákonné úpravy i z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný a nelze jej považovat za vybočující či překvapivý (viz shora). V jeho postupu tak nelze spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 soud výkladem §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dovodil, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 3 o. s. ř.) a je-li proto odmítnuto pro vady, jedná se o případ, kdy stěžovatel nevyužil všechny dostupné procesní prostředky nápravy řádným způsobem, a v takovém případě považuje Ústavní soud ústavní stížnost, s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, za nepřípustnou.
7. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 3548/2022-1505 ze dne 7. 2. 2023 podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022 č. j. 54 Co 476/2021-1394 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2021 č. j. 53 C 411/2014-1275 podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu