ECLI:CZ:US:2023:2.US.2487.23.1
sp. zn. II. ÚS 2487/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti Pavla Manya, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2023 č. j. 29 Co 238/2023-121, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo "na nezávislého soudce" podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Současně stěžovatel požádal Ústavní soud, aby odložil vykonatelnost napadeného usnesení (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
3. Rozsudkem ze dne 15. 6. 2023 č. j. 63 C 122/2022-78 Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal na vedlejší účastnici zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím (coby náhrady nemajetkové újmy), a stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.
4. K odvolání stěžovatele a jeho námitce podjatosti Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl, že soudce obvodního soudu JUDr. David Štramberk, Ph.D., není vyloučen z projednávání a rozhodování věci, a dále rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na šikanózní výkon práv a porušování povinností výše uvedeným soudcem obvodního soudu, přičemž má za to, že nemůže být jeho rozhodování ve věci spravedlivé.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
8. Z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
8. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných"; jako nepřípustné proto opakovaně odmítá např. ústavní stížnosti proti (byť i) pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. 7. 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, ze dne 7. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 či ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13]. Obdobně Ústavní soud judikuje ve vztahu k ústavním stížnostem, které směřují proti rozhodnutí soudu, jímž byla zamítnuta námitka podjatosti soudce (viz např. usnesení ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. III. ÚS 665/15, ze dne 16. 3. 2016 sp. zn. IV. ÚS 693/16, ze dne 28. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 2237/16, ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 587/16 či ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16). V těchto případech vydáním napadeného rozhodnutí řízení ve věci samé nekončí, přičemž stěžovatel má i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva.
9. V nyní posuzované věci se stěžovatel domáhá zrušení soudního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta námitka podjatosti soudce soudu prvního stupně a kterým byl současně zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Jak plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, podaná ústavní stížnost je tzv. předčasná, resp. nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť soudní řízení dále probíhá a stěžovatel ji může uplatnit až poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, neztotožní-li se s jeho výsledkem a bude-li i nadále pociťovat újmu na svých základních právech či svobodách v důsledku nyní namítaného pochybení.
9. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
10. Návrh na odklad vykonatelnosti (coby návrh akcesorický) sdílí osud meritorně "neprojednatelné" ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2023
Jan Svatoň, v. r.
soudce zpravodaj