ECLI:CZ:US:2023:3.US.1315.23.1
sp. zn. III. ÚS 1315/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti R. K., t. č. Věznice Příbram, zastoupeného Mgr. Pavlou Jeništovou, advokátkou se sídlem Zahradnická 74, Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 60/2022 ze dne 9. 8. 2022 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 Nt 103/2022 ze dne 17. 6. 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 16 T 2/2019 uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Dne 6. 4. 2022 podal ke krajskému soudu návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatel uvedl, že návrh podává z důvodu procesních vad a dále pak z důvodu existence nové skutečnosti, která spočívá v tom, že poškozená stěžovatele písemně kontaktovala do věznice. Navrhl, aby soud provedl jeho výslech, znalecký posudek z oboru klinické psychologie k věci věrohodnosti poškozené, a u veřejného zasedání pak navrhl i výslech své matky a mladší sestry poškozené. Krajský soud stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení podle §283 písm. d) trestního řádu zamítl.
2. V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že stěžovatel nenabídl žádné důkazy, které by ve svém důsledku mohly vést k jinému rozhodnutí o vině, trestu nebo náhradě škody, ale domáhal se toho, aby důkazy provedené v nalézacím řízení byly vyhodnoceny znovu, jinak a v souladu s jeho představami. Co se pak týče jediného nova - tedy dopisu, který měla poškozená odsouzenému zaslat, tento předložen nebyl s tím, že jej stěžovatel již vyhodil. S odůvodněním nadbytečnosti provádění výslechů matky odsouzeného a sestry poškozené pak krajský soud uzavřel, že žádná z navrhovaných skutečností nemůže vést ke splnění zákonných podmínek pro povolení obnovy řízení.
3. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 9. 8. 2022 stěžovatelovu stížnost dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, když shledal, že krajský soud nepochybil.
4. Stěžovatel ústavní stížností (viz upřesnění petitu ústavní stížnosti ze dne 28. 8. 2023) napadá toliko rozhodnutí krajského soudu, kterým nebyla povolena obnova řízení v jeho trestní věci a rozhodnutí vrchního soudu ze dne 9. 8. 2022, kterým byla zamítnuta jeho stížnost.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není. Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jak sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, poslední napadené rozhodnutí (usnesení vrchního soudu ze dne ze dne 9. 8. 2022) bylo stěžovateli doručeno dne 30. 8. 2022, zatímco ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 5. 2023. Z uvedeného plyne, že stěžovatelův návrh byl podaný po zákonem stanovené lhůtě. Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je kogentní a nelze ji proto prominout (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1015/23 ze dne 31. 5. 2023; sp. zn. III. ÚS 3441/22 ze dne 21. 3. 2023; nebo sp. zn. II. ÚS 282/23 ze dne 7. 3. 2023).
6. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2023
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka