ECLI:CZ:US:2023:3.US.1667.23.1
sp. zn. III. ÚS 1667/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, zastoupeného Mgr. Petrem Maříkem, advokátem, sídlem Kardinála Berana 967/8, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2023, č. j. 11 Co 98/2023-49, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. srpna 2022, č. j. 32 Nc 10092/2022-25, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") "žádost o prominutí zmeškání lhůty, žalobu na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb."; její součástí byla žádost o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků. Napadeným usnesením obvodní soud stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 14. 5. 2022 zamítl (I. výrok) a nepřiznal mu osvobození od soudních poplatků (II. výrok). K závěru, že u stěžovatele nebyl dán nárok na osvobození od soudních poplatků, a tudíž ani na ustanovení zástupce z řad advokátů, dospěl na základě toho, že stěžovatel neosvědčil své majetkové a osobní poměry. Z jím doložených listin (rozhodnutí Úřadu práce České republiky o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti a lékařské zprávy) nebylo zřejmé, z jakých důvodů a v jakém rozsahu byl omezen v pracovní činnosti, a nebylo možno objektivně zjistit, jaké okolnosti mu bránily v získání vlastních prostředků. Stěžovatel uvedl, že je finančně závislý na své přítelkyni, s níž však nesdílí domácnost, a nebylo tedy zřejmé ani to, zda a v jaké výši přítelkyně hradí jeho životní potřeby.
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením usnesení obvodního soudu potvrdil s tím, že nárok stěžovatele je nutno považovat za zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Stěžovatel spatřoval příčinu tvrzené újmy a škody, jejichž náhrady se po vedlejší účastnici domáhal, ve dvou proti němu vedených exekucích. Žádným způsobem však nevysvětlil, v čem měla spočívat nemajetková újma a škoda a jaká mezi nimi byla souvislost; rovněž nebylo možno dovodit, že by stěžovatel své nároky u vedlejší účastnice řádně předběžně uplatnil. V návrhu stěžovatele chybělo vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, a již z tohoto důvodu tak nebylo namístě jeho žádosti o ustanovení zástupce a přiznání osvobození od soudních poplatků vyhovět. Ke stěžovatelem předloženým lékařským zprávám městský soud ve shodě s obvodním soudem uvedl, že z nich vyplývá, že stěžovatel je schopen běžného života a lehké fyzické práce, tedy je schopen obstarat si finanční prostředky vlastní prací. Stěžovatel nepobírá žádné dávky v hmotné nouzi, ani netvrdil, že by byl poživatelem invalidního důchodu. Nebylo zřejmé, z jakých finančních prostředků stěžovatel hradí své základní životní potřeby a jeho tvrzení v tomto směru byla nevěrohodná. Z předložených výpisů z účtu jeho přítelkyně, v nichž stěžovatel označil platby na své dluhy, vyplývá, že hradí své finanční závazky vůči jiným subjektům, a nebylo žádného rozumného důvodu, aby nedostál poplatkové povinnosti vůči státu. S ohledem na v usnesení blíže popsané okolnosti věci městský soud uzavřel, že stěžovatelův návrh bylo nutno posoudit jako zneužití institutu osvobození od soudních poplatků.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí postrádají řádná odůvodnění, a to jak v části týkající se nepřiznání osvobození od soudních poplatků, tak v části zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soudy nevysvětlily, na základě čeho dospěly k závěru o neosvědčení majetkových a osobních poměrů stěžovatele a o tom, že v jeho případě šlo o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Je přesvědčen, že splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce řádně doložil. Své aktuální poměry sám nezavinil, jsou důsledkem nezákonného postupu exekutora a prodělaného infarktu, s nímž spojené potíže přetrvávají dodnes. Stěžovatel poukazuje na soudní rozhodnutí v jiných věcech, v nichž bylo jeho obdobným žádostem vyhověno, a napadená rozhodnutí považuje za "ojedinělý exces".
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že obdobnou věcí téhož stěžovatele se zabýval v usnesení ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. I. ÚS 1070/23 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterým stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Závěry, k nimž v uvedeném rozhodnutí dospěl, jsou s ohledem na podstatu přezkoumávaných rozhodnutí obecných soudů i podobnost zvolené stížnostní argumentace uplatnitelné i v posuzované věci, a Ústavní soud na ně proto odkazuje.
7. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro (výjimečné) osvobození od soudních poplatků, respektive pro ustanovení právního zástupce z řad advokátů, spadá výhradně do rozhodovací oblasti obecných soudů. Zásah Ústavního soudu je v těchto věcech na místě pouze výjimečně, například v případech nerespektování kogentní normy, výkladu v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, případně mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry, nebo při absenci odůvodnění soudního rozhodnutí. K žádnému natolik zásadnímu pochybení však v posuzované věci nedošlo.
8. Obvodní soud i městský soud přesvědčivě a srozumitelně vysvětlily, na základě jakých konkrétních skutečností dospěly k závěru o nesplnění podmínek pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí je zřejmé i to, že se soudy zabývaly tvrzeními a námitkami stěžovatele, odpovídajícím způsobem na ně reagovaly a při svých úvahách je neopomenuly.
9. Stěžovatel namítá, že jednoznačně osvědčil splnění podmínek pro postup podle §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 218/2011 Sb., resp. podle §30 odst. 1 tohoto zákona. Toto své tvrzení však dostatečně nekonkretizuje a neuvádí nic, co by mohlo svědčit ve prospěch závěru, že soudy nezohlednily jím uvedené konkrétní a rozhodné skutečnosti. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je naopak zřejmé, že podstatným důvodem pro nevyhovění stěžovatelovy žádosti byla právě absence vylíčení základních skutkových okolností ze strany stěžovatele (viz body 7 a 8 odůvodnění usnesení městského soudu).
10. Poukazuje-li stěžovatel v této souvislosti na svůj nepříznivý zdravotní stav, Ústavní soud odkazuje na bod 8 odůvodnění usnesení sp. zn. I. ÚS 1070/23, v němž shodnou námitku vypořádal. Stejně jako v odkazované věci i nyní soudy v napadených rozhodnutích uzavřely - aniž by jakkoliv zlehčovaly stěžovatelův zdravotní stav - že z předložených lékařských zpráv vyplývá, že stěžovatel je schopen lehké fyzické práce, přičemž naopak z ničeho nevyplývá, že by jeho zdravotní stav měl být překážkou v dosahování příjmů (bod 10 usnesení městského soudu). Stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti tomuto závěru relevantním způsobem neoponuje.
11. K tvrzené absenci bližšího odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stěžovatelovy žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů Ústavní soud připomíná, že jednou z podmínek, které musejí být podle §30 občanského soudního řádu kumulativně splněny, je skutečnost, že účastník splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dospěly-li přitom soudy k závěru o nesplnění uvedené podmínky, není prostor pro použití tohoto institutu. Odůvodnění napadených rozhodnutí je i v této části dostačující.
12. Dostatečným důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti nemohou být ani stěžovatelovy odkazy na rozhodnutí v jiných věcech, v nichž byl osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť z nich nelze bez dalšího dovozovat, že takto měly soudy postupovat i v posuzované věci. Ústavní soud stěžovatele upozornil v rozhodnutí o jeho předchozí ústavní stížnosti, že soud rozhoduje o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce v každém jednotlivém případě na podkladě konkrétní žádosti účastníka řízení, přičemž posouzení naplnění uvedených institutů je vázáno pouze na danou věc a konkrétní uplatňované právo (viz bod 9 odůvodnění usnesení sp. zn. I. ÚS 1070/23, případně bod 9 odůvodnění usnesení městského soudu).
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu