ECLI:CZ:US:2023:3.US.1806.23.1
sp. zn. III. ÚS 1806/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Lenky Šebestové, advokátky, sídlem Mírové nám. 492/11, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. března 2023 č. j. 55 To 87/2023-111 a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. března 2023 č. j. 0 Nt 1306/2022-105, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem Brno - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 9 odst. 1 a 2 písm. d), čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Podle §151 odst. 3 trestního řádu byla stěžovatelce přiznána napadeným usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 8 700 Kč za 6 úkonů právní služby. V částce 6 900 Kč okresní soud návrh stěžovatelky zamítnul. V odůvodnění svého usnesení okresní soud uvedl, že jeden úkon právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") činí částku 2 300 Kč, avšak vzhledem k tomu, že rozhodování o změně způsobu výkonu trestu a jeho výkon zákonodárce formálně zařadil do hlavy XXI. trestního řádu, tedy do vykonávacího řízení, činí výše odměny za jeden úkon právní služby v daném případě 1 150 Kč. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka stížnost, ve které namítala, že §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu se netýká trestního řízení, o čemž svědčí nejen použitá slova "výkon rozhodnutí", ale také úkony, kterých se citované ustanovení jmenovitě týká. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 28. 3. 2023 č. j. 55 To 87/2023-111 stížnost zamítl, neboť se ztotožnil s okresním soudem v tom, že úkony učiněné ve vykonávacím řízení jsou účtovatelné polovinou sazby mimosmluvní odměny.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s odůvodněním usnesení krajského soudu, které považuje za nedostatečné, odkazuje-li krajský soud na komentář k §11 advokátního tarifu resp. zde uvedenou tabulku č. 38, neoznačil, kdo je autorem takového komentáře, kde byl vydán a v jakém roce apod., ani neprovedl jakoukoliv rozhodovací úvahu o předmětné věci. Stěžovatelka je přesvědčena, že §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu nebyl zamýšlen k použití pro trestní řízení, neboť jednak zde vyjmenované úkony jsou úkony, které se v trestním řízení kromě první porady a převzetí a přípravy zastoupení neprovádějí, a jednak byla-li by obhajoba v trestních věcech podřazena pod §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, pak by šlo o částky odměny v rozmezí 500 Kč až 1 550 Kč, které nejsou důstojnou a přiměřenou odměnou za vykonávání obhajoby. Stěžovatelka uvádí, že i kdyby bylo možné obhajobu v trestním řízení vykonávacím posuzovat podle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, krajský soud neodůvodnil svou úvahu ohledně krácení všech přiznaných úkonů právní služby, když advokátní tarif v §11 odst. 2 písm. e) přiznává mimosmluvní odměnu pouze za v něm uvedené úkony právní služby, a není tak zřejmé, proč byla krácena i odměna za úkon prostudování spisu [§11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu] či za úkon další porady ve věci [§11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu].
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, a proto podle stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být právně zastoupena, jak vyžadují §29, §30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
6. Z hlediska opodstatněnosti ústavních stížností směřujících proti náhradově nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod [usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98 ze dne 1. 11. 1999, usnesení sp. zn. II. ÚS 130/98 ze dne 27. 5. 1998, usnesení sp. zn. I. ÚS 30/02 ze dne 4. 2. 2003, usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307), usnesení sp. zn. III. ÚS 255/05 ze dne 13. 10. 2005, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], opakovaně bylo řečeno, že povaha (jen procesní) soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Z uvedených důvodů přistupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování o náhradě nákladů řízení (včetně rozhodování o odměně pro advokáta některého z účastníků řízení a určování její výše) značně rezervovaně.
7. V posuzované věci navíc přistupuje další podstatný faktor; kromě toho, že návrh směřuje proti výroku o nákladech řízení (resp. výši odměny advokáta), jde o náklady řízení v bagatelní výši. Ústavní soud obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní, neboť tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod [nález sp. zn. III. ÚS 157/16 ze dne 9. 8. 2016 (N 150/82 SbNU 379)]. Současně ovšem platí, že bagatelnost sporu nelze hodnotit pouze podle výše částky, které se spor týkal. Vedle kvantitativního hlediska se totiž při posuzování bagatelnosti uplatňuje i hledisko kvalitativní. Podle závěrů nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89) se v rámci tohoto posuzování hodnotí kromě intenzity porušení základních práv i to, nakolik má ústavněprávní otázka, která v daném případě vyvstala, relevanci pro další rozhodovací činnost obecných soudů [nález sp. zn. III. ÚS 2018/15 ze dne 19. 1. 2016 (N 11/80 SbNU 139)]. Veden těmito úvahami, Ústavní soud v nyní posuzované věci bez ohledu na skutečnost, že šlo o bagatelní částku, přistoupil k posouzení, zda způsobem, jakým obecné soudy stanovily stěžovatelce odměny za provedené úkony právní služby, nebylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv.
8. Okresní soud napadeným usnesením přiznal stěžovatelce odměnu za 6 úkonů právní služby spočívajících 1) v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby, 2) prostudování spisu, 3) účasti na jednání soudu, 4) další poradě s klientem přesahující jednu hodinu, 5) návrh nebo stížnost ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim a 6) za účast na jednání soudu (účast u veřejného zasedání), přičemž namísto stěžovatelkou vyúčtovaných 2 300 Kč za jeden úkon právní služby soud přiznal pouze částku 1 150 Kč, neboť veškeré uvedené úkony právní služby provedla stěžovatelka ve vykonávacím řízení, kdy se sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby snižuje na polovinu.
9. Podle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu platí, že jde-li o výkon rozhodnutí, mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí. Obdobně podle §11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Ústavní soud má tedy za to, že okresní soud nepochybil, přiznal-li stěžovatelce za jí provedené úkony - za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby, za účast na jednání soudu, za návrh nebo stížnost ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, a za účast na jednání soudu (účast u veřejného zasedání) odměnu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, která jinak činí při tarifní hodnotě 30 000 Kč [§10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu] 2300 Kč (§7 bod 5 advokátního tarifu). Z žádného ustanovení advokátního tarifu přitom nevyplývá, že by se §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, jak se domnívá stěžovatelka, nevztahoval na úkony právní služby učiněné obhájcem v trestním řízení.
10. Jde-li o další stěžovatelkou ve vykonávacím řízení provedené úkony právní služby spočívající v prostudování spisu a v další poradě s klientem přesahující jednu hodinu, ty již nejsou v §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu uvedeny. Prostudování spisu není úkonem právní služby uvedeným ani v §11 odst. 1 advokátního tarifu, judikatura dovozuje, že v takovém případě může obhájci náležet podle okolností věci odměna jako za úkon povahou a účelem nejbližší [např. podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 1998 sp. zn. 4 To 53/98 je studium spisu v obsáhlé trestní věci, ve které obhájce převzal obhajobu až po vyhlášení rozsudku soudem, úkonem právní služby podle §11 odst. 3 advokátního tarifu, za který přísluší odměna jako za úkon povahou a účelem nejbližší, tedy za úkon podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu.]. Obdobně Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne 1. 3. 2021 konstatoval, že neodpovídá-li úkon nahlížení do spisu žádnému úkonu právní služby podle §11 odst. 1 a odst. 2 advokátního tarifu, bylo s ohledem na okolnosti případu namístě úkon nahlížení do spisu považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle §11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu.
11. V nyní posuzované věci, kdy úkon prostudování spisu neodpovídá žádnému úkonu právní služby podle §11 odst. 1 a odst. 2 advokátního tarifu, a úkon další porada s klientem přesahující jednu hodinu je úkonem ve smyslu §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, který se však nevztahuje na vykonávací řízení, obecné soudy nepochybily, když i za uvedené dva úkony právní služby přiznaly stěžovatelce odměnu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Z §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu jednoznačně vyplývá, že za jiné úkony učiněné ve vykonávacím řízení, než v něm výslovně uvedené, mimosmluvní odměna nenáleží, rozhodl-li se přesto okresní soud přiznat stěžovatelce odměnu i za další jí provedené úkony, postupoval ústavně souladným způsobem, přihlédl-li k povaze a účelu těchto provedených úkonů, jejichž podstatným znakem v daných souvislostech (obhajoba odsouzeného v řízení o přeřazení do věznice se zvýšenou ostrahou) bylo to, že byly provedeny ve vykonávacím řízení, tedy nikoli v řízení, kdy, jak konstatoval v odůvodnění napadeného usnesení okresní soud, již není rozhodováno o vině a trestu. Ústavní soud připomíná, že v obecné rovině nejsou soudy advokátním tarifem vázány, a zvolí-li z více jeho možných výkladů jeden, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či jinak excesivní, není z hlediska ochrany ústavnosti žádný rozumný důvod tento jejich závěr zpochybňovat (srovnej usnesení sp. zn. III. ÚS 1273/23 ze dne 25. 7. 2023). Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci. K námitce stěžovatelky týkající se nepřiměřené výše odměny za jednotlivé úkony provedené ve vykonávacím řízení Ústavní soud dodává, že nehodlá polemizovat o tom, jaké konkrétní částky jsou nebo nejsou adekvátní za ten či onen úkon právní služby. To platí tím spíše, že výši odměny za jeden úkon právní služby nelze posuzovat zcela izolovaně, tj. bez přihlédnutí k odměně za jiné úkony, resp. celkové odměně advokáta.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu