ECLI:CZ:US:2023:3.US.201.23.1
sp. zn. III. ÚS 201/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., zastoupené JUDr. Danou Hokrovou, advokátkou, sídlem Pražská 100/II, Jindřichův Hradec, proti příkazu soudkyně Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. listopadu 2022 č. j. 11 Nt 912/2022-4 a zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky dne 29. listopadu 2022, za účasti Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelka napadá v záhlaví označený příkaz k provedení domovní prohlídky vydaný soudkyní Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") a postup Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") při provedení domovní prohlídky, a to s tvrzením, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud uvedený příkaz zrušil a policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování tohoto práva a přikázal mu obnovit stav před porušením tím, že vrátí stěžovatelce věci vydané, odňaté a zajištěné při domovní prohlídce provedené dne 29. 11. 2022.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že policejní orgán zahájil úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Ze spáchání trestné činnosti jsou podezřelé stěžovatelka a R. F. Trestné jednání je spatřováno stručně řečeno v tom, že obě podezřelé, na jejichž jména jsou vedeny chovatelské stanice, měly registrovat u německého spolku Verein Internationaler Hundefreunde aller Rassen IHR s. V. takový počet psů pro tyto chovatelské stanice, který nemohl odpovídat jejich možnostem, a tudíž tito psi museli být přinejmenším zčásti odchováni u jiných chovatelů. Při prodeji štěňat měly ale podezřelé tvrdit, že jde o štěňata s rodokmenem, který dokládaly zájemcům až po prodeji doklady o původu vystavenými i s rodokmenem od uvedeného německého spolku. Takto mělo být zjištěno přibližně 60 prodejů štěňat s možnými podvodnými průkazy původu a podezřelé mohly tímto jednáním získat od listopadu 2019 do března 2021 částku přesahující 1 300 000 Kč.
3. Napadeným příkazem k provedení domovní prohlídky byla podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařízena domovní prohlídka rodinného domu (popsaného v příkazu) majitelů R. F. a podezřelé R. F. a bytové jednotky č. X nacházející se ve 4. patře bytového domu na adrese X majitele Města X, kterou užívá stěžovatelka na základě nájemní smlouvy. Okresní soud vyšel ze zjištění, že v několika případech se podařilo opatřenými důkazy prokázat jiný původ štěněte u prodejů realizovaných podezřelými. V září 2022 byly naposledy vyžádány bankovní informace, avšak ne všechny platby za štěňata byly prováděny přes bankovní účet. Bylo patrné, že podezřelé registrovaly a prodaly mnohem větší počet štěňat, než bylo možné prokázat. Policejní orgán neměl možnost získat přesný seznam s počtem štěňat ani s datovými údaji. Bylo však možné předpokládat, že chovy se nacházejí v chovných prostorách podezřelých, tedy na adresách jejich bydlišť. Tam mohly být také uloženy i jiné důkazy, a to zejména kupní smlouvy, přehledy zákazníků, mobilní telefony či PC s obsahem elektronické komunikace s původními prodejci štěňat, ale také i s následnými zákazníky. Důležité bylo i ověření rodokmenů porovnáním DNA s údajnými rodiči zvířat. Za daných podmínek v této fázi trestního řízení považoval okresní soud provedení domovní prohlídky v místech bydliště obou podezřelých za úkon neodkladný i neopakovatelný. Ostatní způsoby prověřování trestné činnosti byly totiž vyčerpány. Vzhledem k délce prověřování a množství úkonů, které policejní orgán provedl, také hrozilo, že by případné pachatelky mohly potřebné důkazy zničit.
4. Domovní prohlídka v prostorách užívaných stěžovatelkou byla na základě uvedeného příkazu provedena policejním orgánem dne 29. 11. 2022. Z protokolu č. j. KRPC-10301/TČ-2021-020381, sepsaného policejním orgánem, vyplývá, že stěžovatelka byla vyslechnuta a vydala věci popsané v protokolu, včetně vzorků DNA odebraných stěrem z ústní dutiny psů, další věci jí byly během prohlídky odňaty a zajištěny.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že napadený příkaz je rozhodnutím protiprávním, nezákonným a protiústavním, neboť neobsahuje dostatečné odůvodnění vedoucí k nutnosti nařídit domovní prohlídku, když orgány činné v trestním řízení nevyčerpaly jiné prostředky k tomu, aby získaly věci důležité pro trestní řízení. Uvádí, že při provedení prohlídky nekladla policejnímu orgánu odpor a byla ochotna spolupracovat, přičemž požadované věci dobrovolně vydala. Vyslechnuta však byla až po provedení domovní prohlídky. Nesouhlasí s nařízením prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu ani s odůvodněním takové potřeby v příkazu. Zásah v podobě provedené domovní prohlídky nesplňoval dle jejího názoru atributy vyžadované judikaturou Ústavního soudu, poukazuje přitom na obsah spisu, z něhož vyplývá, že potřebné důkazy bylo možné zajistit i jinými způsoby.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl napadený příkaz vydán, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost proti napadenému příkazu je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Část ústavní stížnosti směřující proti provedení domovní prohlídky je nutno posoudit jako nepřípustnou, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, podle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
10. Otázkami domovních prohlídek se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. V nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek. V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, nýbrž musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
11. Stěžovatelka především tvrdí, že okresní soud napadený příkaz dostatečně neodůvodnil. Jak však z příkazu vyplývá, je z něj patrné, jaké prostory mají být prohlídce podrobeny a za jakým účelem byla prohlídka nařizována. Je v něm též popsána činnost, která je prověřována jako podezření z trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a nechybí ani zjištění, z nichž uvedené podezření vyplývá.
12. Z napadeného příkazu je také dostatečně seznatelné, že prohlídka je nařizována jako neodkladný a neopakovatelný úkon, kdy je nutné ji provést co nejdříve, neboť je dána důvodná obava ze zmaření nebo zničení důkazů, a to písemných dokladů o prodeji štěňat, zařízení obsahujících elektronickou komunikaci týkající se předmětných inzerátů a prodeje psů, za účelem přesného zjištění rodokmenů bude také nutné provést odebrání vzorků DNA dospělých psů, které se v bydlišti podezřelých mohou nacházet, přičemž bez DNA těchto psů nebude možné jednoznačně rozkrýt rozsah trestné činnosti a prokázat původ dalších psů. Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonů trestního řízení posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, nebyly-li pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti [za všechny příklady srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)]. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která sama o sobě zpravidla dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí jako protiústavních (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přistupuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821)].
13. Ústavní soud tak dle své judikatury za důvod k zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění stran neopakovatelnosti a neodkladnosti úkonu pouze reprodukuje zákonná ustanovení nebo absentuje úplně, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z celkových okolností případu zcela zřejmá (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, nebo usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14).
14. V nyní posuzovaném případě jsou důvody neodkladnosti z obsahu příkazu seznatelné (viz především důvodné podezření, podepřené konkrétními zjištěními, že v prostorách, ke kterým se příkaz k prohlídce vztahuje, se mohou nacházet dokumenty a věci nutné pro další objasnění věci, které mohou být zničeny či ukryty). Odůvodnění napadeného příkazu tedy naplňuje požadavky kladené na tento typ rozhodnutí ustálenou judikaturou Ústavního soudu a s ohledem na výše uvedené proto obstojí i při přezkumu ústavnosti provedeného zásahu.
15. Závěrem lze konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu okresního soudu při vydání napadeného příkazu žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní intenzity.
16. Ostatní námitky vztahující se k provedení domovní prohlídky shledal Ústavní soud nepřípustnými pro nevyčerpání opravných prostředků, které poskytuje trestní řád a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství").
17. Trestní řád v §157a upravuje zejména žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterou může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít nejen podezřelá osoba, ale i osoba, která tvrdí, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede. Budou-li navazovat další stadia trestního řízení, stanou se tyto námitky i předmětem soudního přezkumu.
18. Účinné nápravy lze podle judikatury Ústavního soudu také docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona o státním zastupitelství, který je obecně Ústavním soudem přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, aj.]. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Přitom je v posuzované věci zásadní zjištění, že stěžovatelka této možnosti nevyužila; v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by takové možnosti využila. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou.
19. Nad rámec uvedeného Ústavní soud odkazuje na závěry svého usnesení ze dne 10. 1. 2023 sp. zn. II. ÚS 3437/22, v němž řešil skutkově i právně obdobnou ústavní stížnost druhé podezřelé podanou proti stejnému příkazu k domovní prohlídce, a kterou shledal zjevně neopodstatněnou, když obdobně jako v nyní posuzované věci nezjistil, že by postupem okresního soudu bylo porušeno základní právo na nedotknutelnost obydlí zaručené v čl. 12 odst. 1 Listiny.
20. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud část ústavní stížnosti proti příkazům k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a část směřující proti provedení domovní prohlídky odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu