ECLI:CZ:US:2023:3.US.239.23.1
sp. zn. III. ÚS 239/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ivana B., 2) Ivety B., 3) nezletilé Anny B. (jedná se o pseudonymy), zastoupených JUDr. Mgr. Monikou Kocourkovou, advokátkou, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10 - Vršovice, proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, Praha, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. července 2022 č. j. VZV 18/2022-254 a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 23. listopadu 2022 č. j. 2 NZT 25/2022-127, za účasti Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, Praha, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelé napadají postup Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, Praha (dále jen "policejní orgán"), při provedení domovní prohlídky dne 16. 5. 2022, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 7. 2022 č. j. VZV 18/2022-254 v Praze a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 23. 11. 2022 č. j. 2 NZT 25/2022-127 s tvrzením, že byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2, Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 16 a čl. 31 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že proti prvnímu stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu, ze dne 15. 5. 2022 č. j. NCOZ-1690/TČ-2021-412201-H, zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník").
3. Na základě příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 5. 2022 č. j. 43 Nt 1114/2022 byla policejním orgánem dne 16. 5. 2022 provedena v bydlišti stěžovatelů domovní prohlídka, která podle protokolu o domovní prohlídce probíhala od 13.46 hodin do 18.00 hodin, a byly při ní dobrovolně vydány věci uvedené v protokolu a další v protokolu specifikované věci byly odňaty.
4. První stěžovatel podal dozorovému státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). Přípisem ze dne 4. 7. 2022 č. j. VZV 18/2022-254 vrchní státní zastupitelství stěžovateli sdělilo, že nezjistilo pochybení policejního orgánu při provedení domovní prohlídky.
5. První stěžovatel na základě uvedeného sdělení vrchního státního zastupitelství dal Nejvyššímu státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu nad postupem tohoto státního zastupitelství. Vyrozuměním ze dne 26. 10. 2022 č. j. 2 NZT 25/2022-127 Nejvyšší státní zastupitelství stěžovateli sdělilo, že neshledalo důvody k přijetí dohledových oprávnění ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
II.
Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelé tvrdí, že policejní orgán po oficiálním ukončení domovní prohlídky jejich bydliště neopustil, ale vyzval druhou stěžovatelku, aby s třetí stěžovatelkou opustily bydliště s tím, že pokud tak neučiní, budou vykázáni, přičemž druhá stěžovatelka výzvy uposlechla. Vstup do bydliště jí byl omezeně umožněn až v 20.10 hodin, přičemž policejní orgán se svévolně bez souhlasu stěžovatelů a bez příkazu soudu a bez jakéhokoliv právního důvodu pohyboval po bytě. Stěžovatelé mají za to, že policejní orgán zneužil pravomoci veřejného činitele tím, že porušil právo na domovní svobodu a nedotknutelnost obydlí, neboť bez jejich souhlasu v místě jejich bydliště setrval až do 20.30 hodin bez jejich přítomnosti i přítomnosti zúčastněné osoby. Zástupce stěžovatelů následně požádal policejní orgán o předání příkazu k vykázání stěžovatelů, což se nestalo s tím, že žádný příkaz k vykázání není ve spisovém materiálu založen. Podle názoru stěžovatelů se vrchní státní zastupitelství ani Nejvyšší státní zastupitelství nevypořádaly s námitkami a připomínkami v souvislosti s vykázáním druhé stěžovatelky z trvalého bydliště. Pokud Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že vykázání proběhlo v přímé návaznosti na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým bylo podle §158d odst. 1 a 3 tr. řádu povoleno sledování bydliště stěžovatelů, s takovou úvahou stěžovatelé nesouhlasí. Trvají na tom, že policejní orgán zneužil pravomoci veřejného činitele a porušil jejich osobní a domovní svobodu; jednání policejního orgánu mělo významný dopad i na třetí stěžovatelku, které v té době byly necelé dva měsíce. Podali proto Generální inspekci bezpečnostních sborů oznámení o podezření ze spáchání trestného činu. Řízení je vedeno pod spisovou značkou GI-3243/Čj-2022-842011-K a nebylo dosud skončeno.
7. První stěžovatel nesouhlasí ani se způsobem, jakým se Nejvyšší státní zastupitelství vypořádalo s další jeho námitkou v souvislosti s rozhodnutím o propuštění z vazby na svobodu, když vrchní státní zastupitelství neučinilo veškerá opatření k tomu, aby byl stěžovatel propuštěn na svobodu v den vydání rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti realizaci domovní prohlídky provedené dne 16. 5. 2022 v bydlišti stěžovatelů byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky předmětného řízení, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost proti provedení domovní prohlídky a následným vyrozuměním vrchního státního zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, podle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
11. Otázkami domovních prohlídek se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. V nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek. V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, nýbrž musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
12. Proti vydanému příkazu obvodního soudu k provedení domovní prohlídky a jeho odůvodnění stěžovatelé žádné konkrétní námitky nevznáší. Výhradami stěžovatelů vznesenými v souvislosti s provedením domovní prohlídky se pak na základě podnětu prvního stěžovatele o přezkoumání postupu policejního orgánu zabývalo vrchní státní zastupitelství, které shledalo, že domovní prohlídka v bydlišti stěžovatelů probíhala na základě příkazu soudce obvodního soudu v době od 6.30 hodin do 18.00 hodin a v jejím rámci došlo k vydání, resp. odnětí věcí uvedených v protokolu o domovní prohlídce. Na její závěr nikdo z přítomných nevznesl námitky proti jejímu průběhu ani dozorové státní zastupitelství v jejím provedení nezjistilo žádnou nezákonnost. Stěžovatelé ostatně v ústavní stížnosti žádné argumenty směřující proti samotné realizaci domovní prohlídky nevznáší. Jejich argumentace je namířena proti jednání policejního orgánu po oficiálním ukončení domovní prohlídky. Jak však vyplývá z vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 23. 11. 2022, po ukončení domovní prohlídky v 18.00 hodin již žádná další domovní prohlídka v bydlišti stěžovatelů neprobíhala. Pokud se policejní orgán v době od 18.00 hodin do 20.30 hodin dále zdržoval v předmětném bytě, přičemž v 18.10 z něj vykázal druhou stěžovatelku a třetí stěžovatelku, Nejvyšší státní zastupitelství z obsahu spisového materiálu a vyjádření policejního orgánu vyvodilo, že se tak nestalo v souvislosti s realizací (již ukončené domovní prohlídky), ale v přímé návaznosti na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 8. 2021 sp. zn. V 143/2021, kterým bylo podle §158d odst. 1 a 3 tr. řádu povoleno sledování předmětného bytu, přičemž šlo o rozhodnutí a v něm uvedené skutečnosti, které byly po určitou dobu utajovány v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, neboť spisový materiál nasvědčuje tomu, že policejní orgán v daném případě postupoval s cílem, aby nedošlo k vyzrazení utajované informace, které by mohlo způsobit újmu zájmu České republiky na řádném objasňování závažné trestné činnosti, a aby nedošlo k ohrožení taktiky vyšetřování předmětné trestní věci.
13. Ústavní soud se necítí oprávněn postup policejního orgánu, který následoval po ukončení domovní prohlídky, v běžícím trestním řízení přezkoumávat, neboť by tím nepřípustně předjímal výsledky šetření, jež mají být zjištěny k tomu příslušným orgánem. Z ústavního hlediska však považuje za významné, že podrobné přezkoumání postupu policejního orgánu po realizaci domovní prohlídky má být na základě podnětu stěžovatelů předmětem šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů pod sp. zn. GI-3243/ČJ-2022-842011-K, která se zajisté neopomene vyjádřit i k argumentaci stěžovatelů uplatněné v ústavní stížnosti.
14. Namítá-li dále první stěžovatel, že vrchní státní zastupitelství pochybilo i v tom, že dopustilo, že stěžovatel byl z vazby propuštěn až dne 29. 7. 2022, přestože bylo příslušné rozhodnutí vrchního státního zastupitelství vydáno již dne 28. 7. 2022, stejnou námitku uplatnil i v podnětu adresovaném Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Toto státní zastupitelství však ze spisového materiálu a příslušných vyjádření vyvodilo, že vrchní státní zastupitelství vydalo dne 28. 7. 2022 nejen usnesení o propuštění prvního stěžovatele z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky a písemného slibu obviněného, ale i příkaz k propuštění stěžovatele, který byl doručován do Vazební věznice Praha Pankrác dne 28. 7. 2022 jednak faxem, což se nezdařilo, a jednak do datové schránky, kdy se oprávněná osoba přihlásila téhož dne v 16.28 hodin. Pokud tedy Nejvyšší státní zastupitelství uzavřelo, že vrchní státní zastupitelství učinilo veškerá potřebná opatření k tomu, aby předmětné usnesení i příkaz k propuštění z vazby byly co nejdříve (ještě téhož dne) doručeny vazební věznici, což se také podařilo, nelze vrchní státní zastupitelství vinit z toho, že nezajistilo včasné doručení usnesení a příkazu do věznice. Z písemného sdělení ředitele vazební věznice ostatně vyplývá, že usnesení i příkaz k propuštění byly skutečně doručeny do datové schránky Generálního ředitelství Vězeňské služby dne 28. 7. 2022 v 16.24 hodin.
15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nedospěl k závěru, že by postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena tvrzená ústavní základní práva stěžovatelů zaručená Listinou, Úmluvou a Úmluvou o právech dítěte. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu