ECLI:CZ:US:2023:3.US.2559.23.1
sp. zn. III. ÚS 2559/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Markéty Šafránkové Křivanové, sídlem Průmyslová 154, Třebíč, insolvenční správkyně dlužníka Kobalt steel s.r.o., sídlem Nové sady 988/2, Brno, zastoupené Mgr. Helenou Paznochtovou Hortovou, advokátkou, sídlem Průmyslová 154, Třebíč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2023 č. j. 36 Co 224/2023-37, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a společnosti AGORA MORAVIA s.r.o., sídlem Na Hřebenkách 815/130, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 82 Ústavy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatelka jako insolvenční správkyně dlužníka Kobalt steel s.r.o, sídlem Nové sady 988/2, Brno (dále jen "úpadce") se žalobou domáhala po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené kupní ceny za vozidlo zn. BMW 740. Podáním došlým soudu dne 2. 5. 2023 vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 5. 2023 č. j. 42 C 42/2023-29 bylo řízení zastaveno (výrok I.) a vedlejšímu účastníku byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 59 048 Kč (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn závěrem, že stěžovatelka vzala žalobu zpět pro chování vedlejšího účastníka, který předložil listinu o úhradě kupní ceny až po podání žaloby, přičemž nijak nereagoval na předžalobní upomínku.
3. K odvolání vedlejší účastnice, podaného proti výroku o náhradě nákladů řízení, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením tak, že rozhodnutí obvodního soudu ve výroku II. se mění tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení částku 24 526 Kč (výrok I.). Výrokem II. pak rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 113 Kč. Městský soud vyšel z obsahu spisu, z něhož zjistil, že stěžovatelka vzala zpět žalobu s odůvodněním, že vedlejší účastník soudu předložil listiny prokazující zaplacení kupní ceny. Zohlednil, že platby byly realizovány v termínech od 21. října do 1. listopadu 2021, tedy asi jeden a půl roku před podáním žaloby. Dospěl k závěru, že za důvod podání žaloby nelze považovat nečinnost vedlejší účastnice po předžalobní výzvě, ale zřejmé nedostatky v účetní evidenci úpadce, které nelze přičítat k tíži vedlejšího účastníka. Je proto na místě zavinění na zastavení řízení přičíst stěžovatelce a o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle §146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka poukazuje na to, že z bankovních výpisů úpadce ani z dostupného účetnictví nevyplývala úhrada kupní ceny za vozidlo BMW, proto vedlejší účastnici vyzvala k jejímu zaplacení a poslala jí předžalobní upomínku, na což neobdržela žádnou reakci. Proto v souladu s §36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon") podala návrh na vydání platebního rozkazu. Protože vedlejší účastnice předložila soudu listiny prokazující úhradu kupní ceny, vzala návrh v celém rozsahu zpět a současně požádala o přiznání náhrady nákladů řízení, když podle ní vedení sporu zavinila vedlejší účastnice, která nereagovala na její výzvy, čímž zavdala příčinu k podání návrhu na vydání platebního rozkazu. Pokud jí městský soud na rozdíl od obvodního soudu náklady řízení nepřiznal a naopak ji zatížil povinností platit náklady vedlejší účastnici, postupoval nepředvídatelně a citelně tím zasáhl do majetkové sféry úpadce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena advokátem, jak vyžadují §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
7. Z argumentace stěžovatelky je zřejmé, že daná věc se týká výkladu podústavního práva, který Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Současně jde o otázku náhrady nákladů řízení, při jejímž posuzování Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě, neboť tato problematika je způsobilá dosáhnout ústavněprávní roviny teprve v případě zásadního zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele či extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení [srov. nález ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. III. ÚS 1862/13 (N 118/73 SbNU 821) či usnesení ze dne 3. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 4462/12, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz].
8. Stěžejní námitka stěžovatelky směřuje proti nepřiznání nákladů, které jí vznikly v souvislosti s podáním návrhu na vydání platebního rozkazu, resp. se zpětvzetím návrhu poté, co vedlejší účastnice soudu předložila listiny prokazující zaplacení kupní ceny. Ústavní soud po přezkoumání odůvodnění napadeného usnesení dospěl k závěru, že argumentace městského soudu z ústavněprávního hlediska obstojí.
9. Městský soud své rozhodnutí o tom, že není na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle §146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., podle něhož náhradu nákladů řízení je povinen hradit žalovaný v případě, že důvodně podaný návrh byl vzat zpět pro chování žalovaného, dostatečně logicky a přesvědčivě odůvodnil. Přihlédl totiž k tomu, že vedlejší účastnice ve svém vyjádření k návrhu na vydání platebního rozkazu doložila doklady o platbách, na jejichž podkladě vzala stěžovatelka návrh zpět, přičemž zjistil, že tyto platby byly realizovány asi jeden a půl roku před podáním návrhu. Pokud z toho vyvodil, že za důvod podání návrhu nelze považovat nečinnost vedlejší účastnice po předžalobní výzvě, ale zřejmé nedostatky v účetní evidenci úpadce, je jeho závěr akceptovatelný, neboť nelze přičítat k tíži vedlejší účastnici, že účetnictví úpadce nebylo vedeno řádně, a že stěžovatelka předmětné platby nedohledala. Městský soud proto nepochybil, když zavinění na zastavení řízení přičetl stěžovatelce jako insolvenční správkyni úpadce a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle §146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Skutečnost, že své rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
10. Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. III. ÚS 292/07 (N 133/53 SbNU 669) neshledal Ústavní soud případným, a to s ohledem na konkrétní okolnosti posuzované věci, které jsou odlišné od věci, na kterou stěžovatelka odkazuje.
11. Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatelky. Z uvedených důvodů postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu