ECLI:CZ:US:2023:4.US.1665.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1665/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky P. K., zastoupené JUDr. Markétou Ulmanovou, advokátkou, sídlem Novákova 1328, Mladá Boleslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2023 č. j. 100 Co 317/2022-680, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. K. a nezletilého D. K. jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 32 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 10. 2022 č. j. 26 P 436/2011-655 tak, že nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 2 000 Kč. Otec nezletilého podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí z důvodu několika neuskutečněných styků. Následně vzal návrh zpět s výjimkou neuskutečněného styku dne 8. 9. 2022. Ačkoli měl nezletilý v té době zlomený kotník, krajský soud, stejně jako předtím okresní soud, shledal, že tato skutečnost nebrání předání nezletilého do péče otce. Podle krajského soudu měla stěžovatelka požádat otce o souhlas s tím, že se v daném termínu styk s nezletilým neuskuteční. Krajský soud rovněž přihlédl k tomu, že stěžovatelka již dříve rozhodnutí soudu nerespektovala, přičemž otec dosud zaujímal spíše smířlivý přístup a spokojil se s náhradními termíny, které mu stěžovatelka navrhla. U jednoho neuskutečněného styku, v jehož rozsahu vzal otec návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zpět, však stěžovatelka nedodržela slib a náhradní termín neposkytla. Z těchto důvodů krajský soud shledal, že již nepostačí pouhé projednání návrhu, ale je namístě uložit pokutu na nejnižší možné hranici.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že krajský soud nepřihlédl k důvodu nepředání nezletilého do péče otce dne 8. 9. 2022, kterým byla zlomenina kotníku. Podle lékařské zprávy měl mít nezletilý klidový režim a nemůže jí být kladeno k tíži to, že ošetřující lékař přímo neuvedl, že není schopen převozu. Stěžovatelka nadto stav nezletilého konzultovala s orgánem sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"), který jí doporučil, aby nezletilý zůstal v její péči. O tomto vývoji stěžovatelka otce informovala dne 7. 9. 2022 a sdělila mu, že od 8. 9. 2022 do 11. 9. 2022 zůstane nezletilý u ní. Sám krajský soud přitom uznal, že k předání nezletilého nemusí dojít, pokud by to mohlo mít negativní dopad na jeho zdraví. Soudy nemají dostatečné odborné znalosti, aby zdravotní riziko posoudily.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady k řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátkou. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem proto není přezkum běžné zákonnosti a správnosti napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posouzení výhradně toho, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je proto v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, že je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takovou vadou může být například extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěným skutkovým stavem [viz např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13 (N 78/73 SbNU 387)].
6. Z ustálené judikatury Ústavního soudu zároveň vyplývá, že u tzv. bagatelních věcí, u kterých peněžité plnění nepřevyšuje (orientačně) částku 10 000 Kč, je úspěšnost ústavní stížnosti v podstatě vyloučena, neboť zpravidla nejsou způsobilé porušit základní práva a svobody. Výjimku představují pouze zcela extrémní pochybení soudů (srov. např. usnesení ze dne 1. 8. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1393/11 a ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 193/14). V opačném případě by docházelo k nepřiměřenému zatěžování Ústavního soudu, což by zjevně odporovalo smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví. Proto musí být zachován prostor pro přezkum pouze těch věcí, u kterých skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Jinými slovy, vrcholné ústavní orgány musí mít nastaveny takové podmínky, které jim umožní věnovat se úkolům, k jejichž řešení jsou ústavně určeny [srov. např. usnesení ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3105/17 nebo ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421)].
7. V nyní posuzované věci byla stěžovatelce v řízení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a náhrada nákladů řízení. Jde tak o věc bagatelní, přičemž ani sama stěžovatelka neuvedla, proč právě v jejím případě i přes zanedbatelnou částku došlo k porušení jejích práv a svobod. Zopakovala pouze, že syna otci nepředala na doporučení lékaře a OSPOD.
8. Ústavní soud částečně souhlasí, že zranění dítěte může za určitých okolností představovat legitimní překážku jeho předání do péče druhého rodiče, a proto by soudy měly pečlivě odůvodnit, zda dítě je či bylo v danou dobu schopné převozu. Nelze nicméně odhlédnout od toho, že krajský soud svůj závěr o nedostatečnosti pouhého projednání návrhu založil i na dalších skutečnostech včetně toho, že u stěžovatelky nešlo o ojedinělé nerespektování rozhodnutí soudu a že s otcem předem nekonzultovala zdravotní stav nezletilého. Ústavní soud tedy neshledal, že by se krajský soud dopustil takového pochybení, které by i přes bagatelní povahu uložené pokuty mohlo představovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
9. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek
předseda senátu