ECLI:CZ:US:2023:4.US.1896.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1896/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Ljuby Stojkové, zastoupené JUDr. Markem Chlebikem, advokátem, sídlem Nepelova 953/7, Praha 9 - Hloubětín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2023 č. j. 25 Cdo 295/2023-183, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2022 č. j. 28 Co 253/2022-154 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. března 2022 č. j. 31 C 439/2020-112, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AML - automobilové mycí linky, spol. s r. o., sídlem Na Radosti 399, Praha - Zličín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení svých práv zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti vedlejší účastnici o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím, kterou se domáhala náhrady škody za poškození jejího vozidla vzniklého v mycí lince vedlejší účastnice. Obvodní soud dokazováním, mimo jiné znaleckým posudkem, zjistil, že vozidlo se v lince pohybovalo cca osmkrát rychleji než posuvník, přičemž mycí linka nevykazovala známky poruchy. Analýzou rychlosti vozidla a posuvníku bylo zjištěno, že stěžovatelka ponechala řadicí páku v poloze "D", čímž došlo k pohybu vozidla vlastním motorem. Obvodní soud dospěl k závěru, že škoda vznikla jednáním stěžovatelky, která v rozporu s pokyny vedlejší účastnice neuvedla řadicí páku do polohy "N", aby se vozidlo během mytí nemohlo pohybovat.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu, neboť se s ním zcela ztotožnil.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky napadeným usnesením odmítl, neboť neobsahovalo řádné vymezení předpokladu jeho přípustnosti. Stěžovatelka podle Nejvyššího soudu neformulovala právní otázku, jež by vyhovovala požadavkům §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a z níž by bylo možno dovozovat přípustnost dovolání.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka zejména namítá, že obecné soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci; neústavnost napadených rozhodnutí především spatřuje v tzv. opomenutých důkazech. Obvodní soud a městský soud údajně bez řádného odůvodnění zamítly její důkazní návrhy. Dále stěžovatelka rozporuje správnost znaleckého posudku, neboť znalec při jeho zpracování mimo jiné nevzal v potaz manuál k provozu mycí linky.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vůči napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario); vůči napadeným rozsudkům obvodního soudu a městského soudu však ústavní stížnost přípustná není (viz dále).
IV.
Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. V řízení o ústavní stížnosti je Ústavní soud vždy nejprve povinen zkoumat, zda jsou napadená rozhodnutí způsobilá k věcnému přezkumu; proto také zkoumá, zda je lze ústavní stížností napadnout a zda jimi vůbec mohla být porušena ústavně zaručená práva nebo svobody. Dospěje-li k závěru, že tomu tak není, ústavní stížnost (v nutném rozsahu) odmítne.
8. Stěžovatelka dovoláním napadla rozsudek městského soudu, aniž by - jak shledal Nejvyšší soud - řádně vymezila předpoklady jeho přípustnosti (viz výše bod 4). Stěžovatelka v ústavní stížnosti tento závěr nezpochybnila, nýbrž brojila proti způsobu zjišťování skutkového stavu obecnými soudy. Ústavní soud si pro předejití pochybnostem vyžádal u obvodního soudu kopii dovolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu. Poté, co se Ústavní soud seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že stěžovatelka kýžený předpoklad přípustnosti dovolání skutečně nevymezila. Stěžovatelka toliko obšírně brojila proti postupu obvodního soudu a městského soudu při zjišťování skutkového stavu, a to především s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, týkající se opomenutých důkazů, aniž by však vymezila otázku hmotného nebo procesního práva, vzhledem k níž by bylo možno dovozovat naplnění některého z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Je tedy zjevné, že zákonné požadavky dovolání nesplnila. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 [ST 45/87 SbNU 905; č. 460/2017 Sb. (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz)] tak stěžovatelka proti rozsudkům obvodního soudu a městského soudu nevyčerpala řádně všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.
9. Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti nelze přehlížet, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) nebo nikoliv. Bylo-li totiž dovolání řádně odmítnuto, protože neobsahovalo vymezení předpokladu jeho přípustnosti, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor, aby přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec uvážil. Je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (viz §75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), je v daném kontextu třeba na dovolání stěžovatelky hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě je ústavní stížnost - v části směřující proti rozsudkům obvodního soudu a městského soudu - nepřípustná.
10. Ústavní soud připomíná (viz např. usnesení ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 200/16), že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce, k nápravě jakých vad jej určí, a také, zda stanoví přísnější požadavky na jeho kvalitu, s čímž ostatně souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen kvalifikovanou osobou (advokátem), není-li dostatečně kvalifikována samotná dovolatelka. Ústavní soud připouští, že platná právní úprava klade na účastníky řízení poměrně vysoké nároky, jde-li o řádné naplnění obsahových náležitostí dovolání; je ovšem třeba vzít v úvahu, že tomu tak není bezdůvodně (blíže např. usnesení ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. III. ÚS 1675/14). K problematice vymezení předpokladu přípustnosti dovolání i k důsledkům jeho absence je veřejně dostupná četná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, kterou stěžovatelka zjevně nezohlednila (viz např. usnesení ze dne 4. 4. 2017 sp. zn. IV. ÚS 346/17). Odmítnutí dovolání v takové situaci není porušením práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16) ani je nelze v posuzované věci, s ohledem na srozumitelné a přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu, považovat za jakkoli excesivní.
11. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu