ECLI:CZ:US:2023:4.US.2133.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2133/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti THERMAL-F, a. s., sídlem I. P. Pavlova 2001/11, Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem, sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. června 2023 sp. zn. 1 Nt 14/2023 a proti zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatelka tvrdí, že její základní práva byla porušena zásahem orgánu veřejné moci - Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") - spočívajícím v provedení prohlídky jiných prostor a pozemků spojené se zajištěním vydaných věcí specifikovaných v příslušných přílohách protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků. Petitem ústavní stížnosti proto stěžovatelka rovněž žádá, aby Ústavní soud policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování jejích základních práv, přikázal mu obnovit stav před porušením základních práv a vrátit jí věci vydané při prohlídce provedené dne 13. 6. 2023 a specifikované v přílohách protokolu o provedení prohlídky, jakož i vrátit veškerá elektronická data.
2. Z ústavní stížnosti (včetně doplnění) a jejích příloh se podává, že napadeným příkazem okresní soud podle §83a odst. 1 trestního řádu nařídil prohlídku specifikovaných prostor hotelu Spa Hotel Thermal. V odůvodnění příkazu okresní soud uvedl, že podle §158 odst. 3 trestního řádu prověřuje skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 2 aliena druhá, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož se měl dopustit doposud neznámý pachatel. K porušení předpisů mělo dojít tím, že - stručně řečeno - zástupce stěžovatelky v přesně nezjištěném období od 25. 9. 2018 do 31. 7. 2019 při výběru nájemce provozu areálu bazénu, který je součástí hotelu ve vlastnictví stěžovatelky, jejímž jediným akcionářem je Ministerstvo financí (dále jen "ministerstvo"), přičemž stěžovatelka má být podle policejního orgánu veřejným zadavatelem ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., zákon o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel nájemní smlouvu s obchodní společností Saunia, s. r. o. (dále jen "nájemce") na dobu 15 let za celkovou částku 180 000 000 Kč, aniž by proběhlo řádné zadávací řízení. Tím závažným způsobem porušil závazná pravidla zadávacího řízení vyplývající ze zákona o zadávání veřejných zakázek, čímž mohl opatřit sobě nebo jinému neoprávněné výhody většího rozsahu. V dané souvislosti policejní orgán zjistil, že výběr nájemce areálu bazénu nebyl proveden v žádném z režimů výběrových řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V odůvodnění napadeného příkazu je podrobně specifikováno, které dokumenty policejní orgán od stěžovatelky vyžadoval a v jakém rozsahu stěžovatelka s policejním orgánem (ne)spolupracovala, že z toho důvodu se policejní orgán obracel se svou žádostí i na ministerstvo, které však kompletní dokumentací nedisponovalo. Šlo mimo jiné o zápisy ze zasedání dozorčích rad a představenstva stěžovatelky konaných v letech 2017 až 2019, avšak stěžovatelka žádosti policejního orgánu opakovaně nevyhověla. V odůvodnění napadeného příkazu je rovněž popsáno (srov. odst. 16 odůvodnění), že stěžovatelka při žádostech o poskytnutí dotace prohlásila, že je veřejnoprávním subjektem. Za dané situace okresní soud v napadeném příkazu konstatoval, že se policejnímu orgánu nepodařilo obstarat veškeré potřebné důkazy pro řádné a úplné posouzení prověřované věci, zejména se nepodařilo obstarat úplnou dokumentaci k výběrovému řízení v souvislosti s nájmem areálu bazénu. Provedením navrhované prohlídky by mohly být zajištěny věci důležité pro trestní řízení, a to především listiny, které mohou výrazně přispět k objasnění eventuální trestné činnosti. Dále je v odůvodnění příkazu vysvětleno, proč uvedenou prohlídku je nutno provést jako neodkladný úkon.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka především zdůrazňuje, že provedení prohlídky policejním orgánem bylo nepřiměřené, protože se nemohla dopustit policejním orgánem prověřované trestné činnosti, neboť není veřejným zadavatelem, avšak této otázce se policejní orgán, státní zastupitelství a ani obecný soud v napadeném příkazu podrobněji nevěnovaly. Okolnost, že stěžovatelka není veřejným zadavatelem ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek, plyne mimo jiné i z judikatury Nejvyššího správního soudu (stěžovatelka odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2010 č. j. 9 Afs 74/2010-254). Naplnění znaků veřejného zadavatele nelze podle stěžovatelky dovozovat jen z toho, že stěžovatelka sama dobrovolně v některých případech jako veřejný zadavatel vystupovala. Nelze-li na ni nahlížet jako na veřejného zadavatele, potom se nemohla objektivně dopustit jí za vinu kladené trestné činnosti, a proto bylo užití institutu prohlídky nepřiměřené. Zásah do jejích základních práv v souvislosti s provedením uvedené prohlídky stále trvá, neboť policejním orgánem jsou stále zadržovány věci při prohlídce vydané. Nepřiměřenost použití institutu prohlídky lze dovodit i z toho, že stěžovatelka ve skutečnosti byla připravena policejnímu orgánu jím požadované dokumenty dobrovolně vydat; toliko čekala, až výzva policejního orgánu k vydání věci bude mít zákonem požadované náležitosti, neboť první výzva k vydání věci byla pro její nezákonnost zrušena a druhou výzvu již policejní orgán nevypracoval a přistoupil k provedení prohlídky. Stěžovatelka rozporuje i průběh prohlídky, když podle jejího názoru byl překročen rozsah prostorový, v němž mohlo k prohlídce dojít, a průběh prohlídky byl nepřiměřený v tom, že policejní orgán pro potřeby prověřování trestné činnosti získal například e-mailovou komunikaci, která minimálně z časového hlediska nemohla s prověřovanou trestnou činností souviset.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a týkal se jí postup policejního orgánu, proti němuž brojí jako proti zásahu orgánu veřejné moci. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je v rozsahu žádajícím zrušení příkazu přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. K tvrzenému porušení stěžovatelčiných základních práv Ústavní soud připomíná svoje judikaturní závěry, podle nichž kasační zásah do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tento odstup a zdrženlivost Ústavního soudu vůči meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio.
6. Problematikou domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud opakovaně zabýval a zdůrazňoval, že provedení prohlídky musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)], jež ústí do případného vydání soudního příkazu k (domovní) prohlídce. Při vydávání příkazu musí soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost (nenahraditelnost) pro naplnění cíle trestního řízení. Je-li prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. Soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [srov. nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávané příkazy k prohlídkám tedy není kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu (srov. usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19). Z obsahu příkazu musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky (srov. již odkazovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13).
7. K požadavku odůvodněnosti příkazu k prohlídce Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že v něm musí být uloženo provedení prohlídky, popsán prostor, v němž má k prohlídce dojít tak, aby nemohlo dojít k záměně takového prostoru a určen též rozsah prováděné prohlídky. Dále zde musí být uveden účel prohlídky a poukázáno na povinnost vlastníka nebo nájemce či jiného uživatele prostoru prohlídku strpět.
8. Ústavní soud konstatuje, že napadený příkaz k prohlídce obsahuje nezbytné zákonem stanovené požadavky a dostatečné odůvodnění. Kromě obecných náležitostí o uložení provedení prohlídky zahrnuje popis prostoru k provedení prohlídky, rozsah prováděné prohlídky i její účel. Vyplývá z něj, že prohlídkou může dojít k dalším skutkovým zjištěním, jež mohou osvětlit prověřovanou věc. Ačkoliv lze jakoukoliv prohlídku orgánu činného v trestním řízení vnímat jako nepříjemný zásah do sféry konkrétního subjektu, v posuzované věci Ústavní soud nezjistil neústavní zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. O opačném závěru nemůže dostatečně svědčit ani stěžovatelčino tvrzení, že podle odkazované judikatury Nejvyššího správního soudu (viz výše) ji nelze považovat za zadavatele ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek. I takovou námitku musí vyhodnotit orgány činné v trestním řízení, když i této otázce se okresní soud v odůvodnění příkazu evidentně věnoval. Nadto - a toliko pro úplnost - Ústavní soud uvádí, že stěžovatelčiny úvahy v daném kontextu jsou vystavěny zejména na judikatuře vztahující se k právní úpravě zadávání veřejných zakázek, která již není platná. Vzhledem k podstatě posuzované ústavní stížností Ústavnímu soudu nepřísluší, aby příslušná ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, která jsou pro nyní posuzovanou věc relevantní, z pohledu podústavního práva vykládal.
9. Vznáší-li stěžovatelka námitky proti průběhu prohlídky, pak proti takovému druhu pochybení by byla ústavní stížnost přípustná toliko po vyčerpání opravných prostředků, které stěžovatelce poskytuje trestní řád nebo zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Zejména tak lze účinné nápravy podle judikatury Ústavního soudu docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona o státním zastupitelství, který je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [viz např. usnesení, ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 22/21 aj.]. Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka takového opravného prostředku využila, pročež ani eventuální rozhodnutí vydané v soustavě státního zastupitelství ústavní stížností nenapadá. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou, když důvody pro použití výjimky z tohoto pravidla stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdí a ani Ústavní soud je neshledal.
10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska působnosti dané mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ze shora uvedených důvodů ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu