ECLI:CZ:US:2023:4.US.2199.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2199/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené opatrovníkem M. Š., právně zastoupené JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 946, Mladá Boleslav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2023 č. j. 26 Cdo 1225/2023-548 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2022 č. j. 23 Co 52, 53/2022-513, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. Miroslava Bohdana a 2. města B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 29. 9. 2021 č. j. 11 C 345/2017-392 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2021 č. j. 11 C 345/2017-402 vyhověl žalobě stěžovatelky na nahrazení projevu vůle 1. vedlejšího účastníka, kterého v řízení jako vedlejší účastník podporoval 2. vedlejší účastník (dále též jen "město B.") a zaplacení a výrokem I stanovil, že právní mocí rozsudku je uzavřena kupní smlouva mezi 1. vedlejším účastníkem - vlastníkem bytové jednotky č. X1 v budově čp. X2, X3, X4 a 646 na st. p. č. X5 o výměře 1017 m2 a spoluvlastnického podílu ve výši 689/35285 ke společným částem budovy a st. p. č. X6 v k. ú. S. - jako prodávajícím a stěžovatelkou jako kupující o prodeji uvedené bytové jednotky za dohodnutou kupní cenu 122 148 Kč. Výrokem II vyhověl o náhradu škody a uložil oběma vedlejším účastníkům povinnost zaplatit stěžovatelce částku 823 076,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 24. 12. 2019 do zaplacení. Přiznal stěžovatelce a státu náhradu nákladů řízení proti oběma vedlejším účastníkům (výrok III a IV). Okresní soud shledal, že město B. bylo povinno nabídnout bytovou jednotku stěžovatelce před jejím prodejem 1. vedlejšímu účastníkovi, neboť si muselo být vědomo předkupního práva.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání obou vedlejších účastníků rozsudek okresního soudu změnil ve výroku I tak, že žalobu na nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy ohledně uvedené bytové jednotky zamítl (výrok I), přiznal vedlejším účastníkům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II až V) a ve výrocích II, III a IV týkajících se náhrady škody rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok VI).
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako vadné odmítl, neboť neobsahovalo údaj, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a nebyl v něm řádně vymezen dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení tak nebylo možno pro tyto vady pokračovat. Chybělo i vymezení rozsahu, kterým je rozsudek krajského soudu dovoláním napadán, Nejvyšší soud ale z obsahu dovolání usoudil (§41 odst. 2 o. s. ř.), že směřuje pouze proti výroku I rozsudku krajského soudu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že k porušení jejích ústavně zaručených práv došlo v odvolacím řízení, jelikož krajský soud učinil jiná skutková zjištění než okresní soud, opomněl některé důkazy provést a hodnotit a s některými se nevypořádal. Opomenutí důkazů podle stěžovatelky způsobilo extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry.
6. Porušení svého práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatelka ve formalistickém odmítnutí dovolání namísto projednání, jak předpokládá nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2019 sp. zn. I. ÚS 3712/18 (N 187/97 SbNU 41).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Dovolání proti napadenému rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud odmítl pro vady. To činí ústavní stížnost proti rozsudku krajského soudu nepřípustnou (viz sub 13).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud rozdělil do dvou částí, nejprve proti usnesení Nejvyššího soudu (body 10 až 12), posléze proti rozsudku krajského soudu (bod 13).
10. K problematice využití dovolání Ústavní soud opakovaně připomíná (viz např. usnesení ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 200/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce, k nápravě jakých vad jej určí, a také to, zda stanoví přísnější požadavky na jeho "kvalitu". S kvalitou dovolání poté souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen kvalifikovanou osobou (advokátem). Samotná mimořádnost tohoto opravného prostředku se projevuje v několika aspektech, kromě jiného i v přísně regulovaných předpokladech jeho přípustnosti. Smyslem a účelem právní úpravy podmínek přípustnosti dovolání a jejich ústavně konformní interpretací a aplikací se Ústavní soud podrobně zabýval ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). Podle I. výroku tohoto stanoviska, neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny. Vadou je pouze to, pokud dovolatel svůj názor na splnění jedné z podmínek přípustnosti podle §237 o. s. ř. vůbec neuvede, nikoli však to, pokud má Nejvyšší soud na splnění předpokladů přípustnosti jiný názor. V nálezech ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. I. ÚS 1564/23 a I. ÚS 1585/23 poté Ústavní soud upřesnil, že dovolání je nutno posuzovat podle jeho obsahu. Plynou-li předpoklady přípustnosti dovolání dostatečně z právní argumentace obsažené v dovolání, nelze takové dovolání odmítnout jako vadné jen proto, že předpoklady přípustnosti nejsou v dovolání označeny výslovně. Postačí, když uvede konkrétní judikaturu, s níž je řešení odvolacího soudu v rozporu. Nemusí jít přitom pouze o judikaturu dovolacího soudu, ale také o judikaturu Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva nebo Soudního dvora Evropské unie.
11. Ústavní soud si vyžádal spis okresního soudu a z dovolání stěžovatelky založeného na č. l. 525 a 526 zjistil, že toto dovolání skutečně neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a řádně nevymezuje ani dovolací důvod. Stěžovatelka nepředestírá žádnou právní otázku, pouze polemizuje se skutkovými závěry krajského soudu. Z obsahu dovolání ani neplyne žádná úvaha týkající se některé z podmínek jeho přípustnosti. Stěžovatelka pouze vágně odkazuje na rozpor napadeného rozsudku krajského soudu "s ustálenou judikatorní praxí", aniž uvádí odkaz na alespoň jedno předchozí rozhodnutí dovolacího soudu či jiných vrcholných soudů, a aniž odůvodňuje, v čem se krajský soud od rozhodovací praxe odchýlil. Stěžovatelka tudíž nesplnila zákonné náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (kladených mimo jiné na jeho kvalitu).
12. Ústavní soud uzavírá, že v závěrech Nejvyššího soudu Ústavní soud nezjistil žádné ústavněprávní vady. Nejvyšší soud s odkazem na svou judikaturu a judikaturu Ústavního soudu jasně a stručně vymezil, z jakého důvodu dovolání stěžovatelky odmítl. Nedošlo proto k porušení jejích ústavně zaručených základních práv.
13. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem má procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadenému rozsudku krajského soudu. Z hlediska posouzení přípustnosti, resp. včasnosti ústavní stížnosti, přihlíží Ústavní soud k tomu, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), nebo nikoliv. Odmítl-li Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky řádně pro nevymezení předpokladů jeho přípustnosti, neměl tak ani prostor, aby úvahu o přípustnosti dovolání učinil. Je-li předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (viz §75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), je v daném kontextu potřeba na dovolání stěžovatelky hledět tak, jako by je vůbec nepodala. Proto je ústavní stížnost proti rozsudku krajského soudu nepřípustná. V rozsahu, kterým směřuje ústavní stížnost proti výroku VI rozsudku krajského soudu je nepřípustná (pro předčasnost) i z důvodu, že jím byly toliko zrušeny výroky II, III a IV rozsudku okresního soudu (týkající se náhrady škody) a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.
14. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to v části směřující proti rozsudku krajského soudu jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], neboť nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu