ECLI:CZ:US:2023:4.US.2631.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2631/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NESTREL a. s., sídlem Ke Hřišti 776/24, Praha 8 - Čimice, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2023 č. j. 30 Cdo 2468/2022-232, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2022 č. j. 72 Co 342/2021-207 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. března 2021 č. j. 14 C 182/2017-158, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se domáhala zaplacení částky 3 559 289,61 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené jí nesprávným úředním postupem, který měl spočívat ve vydání nařízení č. 16/2014 Sb. hl. m. Prahy, jimž byl změněn tržní řád vydaný nařízením č. 9/2011 Sb. hl. m. Prahy. Stěžovatelka vstoupila do řízení namísto původní žalobkyně obchodní společnosti Gourmet Solution, a. s., na základě smlouvy o postoupení pohledávky, jež byla uzavřena v průběhu řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud").
3. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Klíčovým argumentem bylo, že vydání normativního právního aktu nelze pokládat za nesprávný úřední postup, a proto nemohla být založena odpovědnost v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu potvrdil, neboť se ztotožnil s tím, že normotvorná činnost nemůže být nesprávným úředním postupem.
5. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť žádná z jí předložených otázek jeho přípustnost nezaložila.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je polemika se závěrem obecných soudů, že stát neodpovídá za normotvornou činnost. Stěžovatelka považuje takový závěr za neudržitelný. Kritizuje především skutečnost, že na jedné straně stát odpovídá za škodu způsobenou porušením unijního práva, a to bez ohledu na to, zda k takovému porušení došlo individuálním nebo normativním aktem, a na druhé straně by neměl odpovídat za normotvornou činnost, kterou byla porušena základní práva jednotlivců. V tomto uspořádání spatřuje stěžovatelka ústavně nepřijatelný dualismus.
7. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi uznal, že právní předpis obce může mít povahu nezákonného rozhodnutí, které může založit odpovědnost za škodu jím způsobenou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. 28 Cdo 542/2011). Podle stěžovatelky jsou rozhodné okolnosti v její věci srovnatelné a závěry odkazovaného rozhodnutí měly být použity i v její věci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces výkladu a použití podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
11. Ústavní soud již v minulosti dospěl k závěru, že normotvorná činnost nemůže být nesprávným úředním postupem, za nějž by stát odpovídal v režimu zákona č. 82/1998 Sb. [nález ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 36/08 (N 138/58 SbNU 131; 253/2010 Sb.); bod 18 odůvodnění]. Normotvorná činnost tak nespadá pod rozsah ústavně zaručeného základního práva přiznaného čl. 36 odst. 3 Listiny, a proto tím, že se stěžovatelce nedostalo odškodnění, nemohlo dojít k porušení tohoto práva.
12. Skutečnost, že za porušení práva Evropské unie stát odpovídá, ač tato odpovědnost rovněž není upravena v zákoně č. 82/1998 Sb. [nález ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1521/10 (N 15/60 SbNU 153), část V.], nezakládá povinnost státu nahrazovat škodu způsobenou normotvornou činností, při níž unijní právo porušeno nebylo. Stěžovatelka ostatně ani netvrdí, že by v jejím případě unijní právo porušeno bylo.
13. Pokud jde o stěžovatelčin odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 542/2011, pokládá Ústavní soud za přiléhavé, jak se s touto argumentací v napadeném usnesení vypořádal Nejvyšší soud. Nařízení, o něž v řízení šlo, nebylo zrušeno jako nezákonné, a nic na tom nemůže změnit ani stěžovatelčina argumentace vycházející z judikatury Ústavního soudu týkající se přezkumu právních předpisů obcí. Dále nebyla splněna ani druhá podmínka uvedeného rozsudku, neboť není pravdou, že by se předmětné nařízení hlavního města Prahy vztahovalo výlučně na právní předchůdkyni stěžovatelky. To, že má být tržní řád vydáván formou nařízení obce, jak tomu bylo i v posuzované věci, vyplývá přímo z §18 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu