ECLI:CZ:US:2024:2.US.3080.23.1
sp. zn. II. ÚS 3080/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Š. M., zastoupeného Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, sídlem Václavská 20, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. srpna 2023 č. j. 23 Co 220/2023-607 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. června 2023 č. j. 21 P 41/2020-595, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a 1. J. M. a 2. I. K. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále též k porušení práva společnosti X podle čl. 4 odst. 1 a odst. 4 a čl. 26 Listiny.
2. Z podané ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením uložil otci pokutu ve výši 20 000 Kč k vymožení jeho povinnosti poskytnout znalci součinnost při vypracování znaleckého posudku s tím, že tuto pokutu je otec povinen zaplatit státu na účet okresního soudu do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
3. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením, že se usnesení okresního soudu potvrzuje.
4. Krajský soud zrekapituloval, že okresní soud vede řízení o určení výživného ve prospěch zletilé dcery stěžovatele (tj. 1. vedlejší účastnice). Za skutkového stavu, kdy není shoda o tom, v jaké výši by se měl otec na výživě zletilé dcery podílet, přistoupil okresní soud ke zkoumání příjmových a majetkových poměrů otce. Otec má příjmy z pracovního poměru u společnosti X a zároveň je jediným společníkem (a také jednatelem) této společnosti. Protože ke zjištění relevantních skutečností ohledně společnosti otce X je třeba odborných znalostí, přistoupil okresní soud k ustanovení znalce z oboru ekonomika a účastníkům uložil, aby znalci poskytli potřebnou součinnost. Zároveň účastníky poučil o tom, že tomu, kdo nesplní takovou povinnost, může soud uložit pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že přes výzvy otec znalci předložil pouze daňová přiznání společnosti a výkazy ročních účetních závěrek. Otec odmítl znalci další listiny předložit s odvoláním na obchodní tajemství. Podle krajského soudu obchodní tajemství není podle ustanovení občanského soudního řádu zákonem či státem uznávanou povinností mlčenlivosti, která by bránila v poskytnutí znalcem žádaných podkladů pro zpracování znaleckého posudku. Krajský soud shledal, že okresní soud případně poukázal na to, že obchodní tajemství je otázkou obchodního závazkového vztahu otce a otec se jej nemůže v tomto řízení relevantně dovolávat. Protože otec přes výzvu a poučení soudu hrubě svým postojem ztěžuje postup v řízení, postupoval okresní soud správně, uložil-li mu pořádkovou pokutu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel zejména namítá, že uložení pokuty, bez ohledu na to, komu je pokuta uložena, mělo sloužit k vymožení toho, aby byly znalci vydány obratové převahy společnosti X. Tedy stěžovatel, ať již jako otec nebo jako jednatel, je soudem nucen zpřístupňovat něco, co není oprávněn zpřístupnit, jelikož se jedná o soukromé záležitosti třetí osoby, o její obchodní tajemství, její pravidla a fungování, licenci a závazky vůči mateřské společnosti. Obecné soudy ukládaly povinnost součinnosti stěžovateli zpřístupnit znalci prakticky vše, oč si řekne, bez ohledu na to, zda svými požadavky zasahuje do práv třetí osoby. Podle stěžovatele však v daném případě průlom do ochrany soukromí a obchodního tajemství společnosti X přípustný není, jelikož zde není ohrožena demokratická společnost nebo jí chráněný zájem. Naopak vynucováním si doložení citlivých údajů dané společnosti dochází k zásahům do základních práv této společnosti, do jejího soukromí a osobnosti, a také do základních práv stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného, a to včetně výkonu rozhodnutí v těchto věcech. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
11. Napadená usnesení vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnily a Ústavní soud v jejich závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah.
12. Oba soudy se náležitě vypořádaly s tvrzením stěžovatele ohledně možného zásahu do obchodního tajemství společnosti X (viz zejména bod 11 napadeného usnesení krajského soudu a bod 4 tohoto usnesení). K uvedenému možno dodat, že dojde-li v civilním řízení k dokazování skutečností, které jsou kryty obchodním tajemstvím, pamatuje občanský soudní řád na jeho ochranu tím, že může z důvodu možného ohrožení obchodního tajemství vyloučit z jednání veřejnost. Připustil-li by obecný soud účast jednotlivých osob u jednání, poučil by je, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o tom, co se o obchodním tajemství dozvěděly (§116 odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.). Ústavní soud s přihlédnutím k tomu, že nemůže být konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)], shledává, že uložení pokuty stěžovateli k vymožení jeho povinnosti poskytnout znalci součinnost při vypracování znaleckého posudku nedošlo k zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele. K odkazu stěžovatele na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2000 sp. zn. II. ÚS 517/99 a ze dne 29. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 3038/07 nutno uvést, že tyto nálezy vycházely ze zcela odlišných skutkových i právních okolností od nyní posuzované věci (otázka náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu spočívající v záměně krevní skupiny při transfuzi krve a použitelnost odposlechu v trestním řízení), pročež jsou pro nyní posuzovanou věc nepřiléhavé.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2024
Jan Svatoň, v. r.
předseda senátu