ECLI:CZ:US:2024:3.US.1550.23.1
sp. zn. III. ÚS 1550/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti příkazu k prohlídce jiných prostor Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. května 2023, sp. zn. 4 Nt 11/2023, a příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. května 2023, sp. zn. 4 Nt 16/2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Generálního ředitelství cel, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisů Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 4 Nt 11/2023 a 4 Nt 16/2023 vyplývá, že Generální ředitelství cel (dále jen "policejní orgán") zahájilo dne 7. 3. 2022 pod č. j. GŘC-226/TČ-2022-835450 úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 a 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit minimálně osmičlenná skupina fyzických a právnických osob (mezi nimi i stěžovatel). Podstata prověřované trestné činnosti spočívala, stručně řečeno, v účelovém vytvoření řetězce subjektů s úmyslem neoprávněného zkrácení daně z přidané hodnoty.
2. Vzhledem k tomu, že uvedené činnosti se členové skupiny dopouštěli rovněž ve svých obydlích, podalo Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") sérii návrhů k vydání příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků.
3. Napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků nařídil obvodní soud prohlídku kancelářských, provozních a skladových prostor, které užíval stěžovatel a další podezřelí. Napadeným příkazem k domovní prohlídce obvodní soud nařídil prohlídku bytu, který užíval stěžovatel. Odůvodnění obou příkazů je totožné. Obvodní soud nejprve identifikoval danou trestní věc, uvedl právní kvalifikaci jednání, jehož se měla skupina dopustit tak, že "nejméně od srpna 2020 do února 2023, na území hlavního města Prahy a jinde po předchozí domluvě a v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty a obohatit tak sebe ke škodě České republiky, se ve vzájemné kooperaci podíleli, na soustavném páchání úmyslné trestné činnosti spočívající ve snížení daňové povinnosti vzniklé z titulu pořízení zboží z jiného členského státu a jeho následném prodeji v tuzemsku". Následně soud popisuje, že v prostorách, kde bude provedena prohlídka, se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení (např. faktury, korespondence, výpočetní technika). Prohlídka musí být podle soudu provedena jako úkon neopakovatelný a neodkladný, neboť důležité věci by mohly být odstraněny nebo zničeny.
4. Dne 31. 5. 2023 byly obě prohlídky provedeny policejním orgánem, který před provedením prohlídky poučil a vyslechl stěžovatele podle §84 trestního řádu. Následně byly na obou místech zajištěny finanční prostředky, listiny a výpočetní technika.
5. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů obvodního soudu s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí postrádají atribut odůvodněnosti. Z příkazů není patrné, na základě jakých skutkových okolností dospěl soud k závěru o nutnosti provedení domovní prohlídky. Zejména z příkazů nevyplývá, jakou činnost měly osoby uvedené v příkazech konat. Odůvodnění obsahuje pouze obecné nepřezkoumatelné floskule a příkaz je tak fakticky "blanketní". Takový postup považuje stěžovatel za rozporný se závěry judikatury Ústavního soudu (konkrétně nálezu sp. zn. III. ÚS 532/01, nálezu sp. zn. IV. ÚS 2488/09 a nálezu sp. zn. II. ÚS 2823/07), které se týkají náležitostí odůvodnění soudního rozhodnutí.
III.
Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele
7. Ústavní soud postupem podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejším účastníkům řízení.
8. Obvodní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
9. Státní zastupitelství ve svém vyjádření uvedlo, že důvodem k podání návrhů na vydání příkazů k daným prohlídkám byl předpoklad, že se na těchto místech budou nacházet věci důležité pro trestní řízení. Protože hrozilo nebezpečí, že dané věci budou ztraceny, bylo nutné prohlídky provést jako neopakovatelný a neodkladný úkon. Ústavní stížnost má státní zastupitelství za nedůvodnou, neboť napadené příkazy považuje za odůvodněné.
10. Policejní orgán ve svém vyjádření uvedl, že přezkoumatelnost napadených příkazů je třeba posuzovat v souhrnu s podklady, které soud dostal. Při hodnocení přezkoumatelnosti by se měla vzít v potaz i určitá taktika. Aby bylo dosaženo účelu trestního řízení, je prověřování prováděno zpravidla skrytě. Z podobných důvodů nemůže být obsah vyšetřovacího spisu reprodukován v soudním příkazu. Samotný soudce jej však prozkoumat musí. K tomu policejní orgán odkazuje na závěry usnesení sp. zn. I. ÚS 3108/08, v němž se Ústavní soud vymezil proti nadměrnému formalizování počáteční fáze trestního řízení a odůvodňování neodkladnosti úkonů v ní prováděných. K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 4 Pzo 6/2020. Obdobně by závěry těchto rozhodnutí, týkající se odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu, měly být vztaženy na odůvodnění jako celek.
11. Uvedené vyjádření zaslal Ústavní soud stěžovateli na vědomí a k případné replice. V ní uvedl, že jedinou možností jednotlivce bránit se proti postupu orgánů činných v trestním řízení je obrana proti nedodržení formalismů, které zákon stanovuje. Z vyjádření nevyplývá důvod, který by soudu bránil příkaz odůvodnit v souladu s čl. 12 odst. 2 Listiny. Stěžovatel tak nemohl před zahájením prohlídky z příkazů seznat, proč byla prohlídka nařízena a co je důvodem neodkladnosti a neopakovatelnosti jejího provedení.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. Stěžovateli lze přisvědčit, že napadené příkazy jsou velmi stručné, na samotné hranici přezkoumatelnosti. Při posuzování reálnosti zásahu do práv osob dotčených domovními prohlídkami, navíc v přípravné fázi trestního řízení, však Ústavní soud neposuzuje zákonnost dílčích procesních úkonů, aniž by zohlednil průběh celého trestního řízení. Zejména tedy přezkoumává, zda orgány činné v trestním řízení řádně prověřují podezření ze spáchání trestného činu a podle výsledků této činnosti zvažují (ne)zbytnost provedení domovní prohlídky. Závěr o jejím provedení musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/]. Při nařizování domovní prohlídky musí být zřejmé, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Orgány činné v trestním řízení musí jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)].
15. Ústavní soud ve své judikatuře stojí na stanovisku, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na odůvodnění příkazů tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351), usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13]. Za nedostatek je třeba považovat zejména stav, pokud příkaz neobsahuje žádné informace o účelu dané prohlídky či důvodech, proč se jevila nezbytnou, nebo naopak je-li formulován příliš široce (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2007 ve věci Smirnov proti Rusku, stížnost č. 71362/01, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 22. 5. 2008 ve věci Iliya Stefanov proti Bulharsku, stížnost č. 65755/01). Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z "taktických" důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)].
16. Z uvedeného pak podle Ústavního soudu vyplývá, že účelem uvedených záruk ochrany soukromí a obydlí vyplývajících z Listiny, Úmluvy a trestního řádu je to, aby dotčené osoby (zvláště pak podezřelí či obvinění) měly možnost z postupů orgánů činných v trestním řízení seznat, jaké věci se prohlídka týká (a nejednalo se o tzv. fishing expedition - srov. např. bod 26 usnesení ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1263/19), a tím nebyly kráceny na svém právu na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) a zákaz sebeobviňování (čl. 40 odst. 4 Listiny, resp. čl. 37 odst. 1 Listiny). Smyslem řádného odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky je rovněž zajištění možnosti řádného výkonu obhajoby a aplikace principu proporcionality zásahů do práv jednotlivce (§2 odst. 4 trestního řádu).
17. Po posouzení napadených příkazů touto optikou Ústavní soud nedospěl k závěru o porušení stěžovatelových ústavních práv. Jde-li o možnost stěžovatele, který byl nejen osobou dotčenou nařízenou prohlídkou, nýbrž i podezřelým ze spáchání trestného činu, seznámit se s klíčovými okolnostmi dané trestní věci, Ústavní soud konstatuje, že samotné odůvodnění napadených příkazů tento požadavek stěží splňuje. Obvodní soud v prvním odstavci odůvodnění obou příkazů neuvádí v podstatě žádný identifikační znak prověřované trestné činnosti (viz doslovný přepis v bodě 3 tohoto usnesení). Zároveň není z příkazů soudu (ani návrhů státního zástupce) zřejmé, že by stěžovatel byl s podrobnostmi dané věci seznámen při jakémkoliv jiném úkonu trestního řízení. Takové odůvodnění proto vykazuje podle Ústavního soudu nedostatky. Ty však samy o sobě nejsou v dané věci důvodem pro kasaci napadených příkazů. Prvním důvodem je skutečnost, že vzhledem k okolnostem prověřované trestné činnosti lze v dostatečné míře identifikační znaky prověřované trestné činnosti dovodit (ve spojení s obecným odůvodněním) ze záhlaví napadených příkazů. Ta obsahují seznam osmi podezřelých osob (sedmi fyzických a jedné právnické), včetně jejich osobních údajů. K tomu je třeba zohlednit rovněž seznam hledaných věcí (např. dodací listy od polských dodavatelů, doklady ke společnostem, které podezřelí ovládali), který rovněž pomáhá dotvořit představu o předmětu trestního řízení.
18. V tomto směru důležitá skutečnost, že stěžovatel pro účely možnosti uplatnění práva na obhajobu věděl, co je předmětem daného trestního řízení, je potvrzována protokolem o provedení domovní prohlídky ze dne 31. 5. 2023, č. j. GŘC-226-329/TČ-2022-835450. Podle něj se stěžovatel během provádění prohlídky, při níž rovněž hovořil s advokátem, vyjadřoval k jednotlivým dalším podezřelým osobám a vztahům mezi nimi. Vůči průběhu prohlídky či nejasnosti ohledně jejího předmětu žádné námitky zaznamenané nejsou (neuvádí je ostatně ani ústavní stížnost).
19. Z uvedených skutečností tak podle Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel měl v okamžiku provedení prohlídky dostatečné informace o předmětu řízení a dílčí pochybení soudu tak nevedlo k porušení jeho ústavních práv, jaké vyžaduje judikatura, jejichž závěrů se stěžovatel dovolával.
20. Jde-li o odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky, Ústavní soud neshledal v napadených příkazech žádné pochybení, a to zejména s ohledem na povahu hledaných věcí, které umožňují, aby dané odůvodnění zůstalo v relativně obecné rovině. V judikatuře Ústavního soudu sice lze nalézt požadavek, aby se soudy neodkladností a neopakovatelností prohlídek důkladně zabývaly. Jak nicméně vyplývá z výše uvedené judikatury, nelze ani na tuto část odůvodnění soudních příkazů klást přepjatě přísné nároky. Ústavní soud v minulosti zasahoval do rozhodovací činnosti zejména tehdy, neobsahoval-li příkaz vůbec žádnou zmínku toho, že prohlídka je prováděna jako neodkladný úkon [srov. např. nález ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 3073/10 (N 41/60 SbNU 483)] a odůvodnění takového postupu nelze dovodit ani interpretací kontextu odůvodnění příkazu [srov. např. nález ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)]. Uvedený kontext bude nejčastěji představovat právě povaha hledaných věcí. Zatímco starší judikatura Ústavního soudu se týkala specifických hmotných věcí, jakými jsou např. neokolkované cigarety [viz nález ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119)] nebo zbraně a psychotropní látky, navíc po zadržení podezřelého [viz nález ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03 (N 175/38 SbNU 399)], v novější judikatuře Ústavní soud přijal skutečnost, že s rozvojem informačních technologií, se velká část aspektů lidského života (včetně kriminality) naplňuje prostřednictvím virtuálních informací. Čím dál častěji jsou tak hledané věci "subtilní" (informační) povahy, s nimiž je manipulace snadná a začasté nevratná či dokonce nezjistitelná. Mají-li být předmětem prohlídky právě takové věci, není zásadně nutné podrobněji odůvodňovat účelnost jejich zajištění neodkladným a neopakovatelným úkonem [obdobně např. usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 349/09, ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 3906/12, a ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3414/12, nebo ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1096/22].
21. O popsanou situaci se jedná i ve stěžovatelově věci, neboť přinejmenším část hledaných (a zabavených) věcí měla právě takovou povahu ("PC, notebooky, flash disky, mobilní telefony", které pochopitelně nejsou zajišťovány pro jejich "hmotnou" stránku, nýbrž pro informace na nich obsažené). Ústavní soud proto neshledal, že by stručným odůvodněním neodkladnosti a neopakovatelnosti nařizovaných prohlídek došlo k porušení ústavních práv stěžovatele.
22. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2024
Daniela Zemanová v. r
předseda senátu