ECLI:CZ:US:2024:3.US.2911.23.1
sp. zn. III. ÚS 2911/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové a soudců Tomáše Lichovníka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky ADAM P. U., s. r. o., sídlem Tylova 177/6, Plzeň, zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2023, sp. zn. 61 To 634/2023, a usnesení Generálního ředitelství cel ze dne 18. července 2023, č. j. GŘC-1322-416/TČ-2021-835450, za účasti Městského soudu v Praze a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v záhlaví uvedeným usnesením Generálního ředitelství cel (dále jen "policejní orgán") bylo jako náhradní hodnota podle §79a odst. 1 trestního řádu zajištěno osobní motorové vozidlo ve vlastnictví stěžovatelky. Daná trestní věc je vedena pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spočívající, stručně řečeno, v uplatňování neoprávněných odpočtů na DPH prostřednictvím faktur za fiktivní plnění. Hlavním podezřelým je v dané věci I. P., bývalý manžel jednatelky stěžovatelky. Ta se podle zjištění policejního orgánu věnuje pouze péči o domácnost a tři děti, přesto je na ní evidován rozsáhlý movitý a nemovitý majetek. Je tedy podezření, že podezřelý prostřednictvím své manželky ovládá stěžovatelku a v minulosti řešil nákup jejího rozsáhlého majetku financovaného zřejmě z trestné činnosti. Uvedené vozidlo užívá podezřelý pro své osobní účely a zařizoval jeho nákup. Sám v České republice nevlastní žádný majetek. Hodnota vozidla je zhruba 2 800 000 Kč a trestnou činností měla být způsobena škoda zhruba 27 000 000 Kč.
2. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl. Podle městského soudu postupoval policejní orgán v souladu se zákonem a svůj postup náležitě odůvodnil. Skutečnost, že podezřelý zajištěnou věc ovládá, vyplývá z pořízených odposlechů, z nichž rovněž vyplývá, že rozvod mezi ním a jednatelkou stěžovatelky byl pouze formální (za účelem ochrany majetku). Je tedy podezření, že vozidlo bylo pořízeno z výnosů z trestné činnosti. Ostatně sama stěžovatelka neuvedla, z jakých prostředků vozidlo pořídila.
3. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 4 odst. 4, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že městský soud se nikterak nevypořádal s uplatněnou námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení policejního orgánu. Z napadeného usnesení policejního orgánu nelze zjistit, z jakých vycházel důkazů a na základě jakých úvah dospěl k uvedeným závěrům (zejména ohledně příjmů osob, které v usnesení zmiňuje). Stěžovatelka tak nemůže absentující úvahy nikterak zpochybnit. Klíčovým závěrem o ovládání stěžovatelky osobou odlišnou od jednatelky si sám policejní orgán není zjevně jistý, neboť jej uvodil slovem "zřejmě". Městský soud se posouzení námitky nepřezkoumatelnosti zcela vyhnul. V napadeném usnesení uvedl nové skutečnosti a stěžovatelce (bez bližší konkretizace) vytknul, že ve stížnosti neuvedla všechny relevantní skutečnosti. Takový požadavek považuje stěžovatelka za "kafkovský", neboť zcela nepřezkoumatelné odůvodnění nelze kvalifikovaně napadat. Ke zpochybnění nových skutečností (např. odposlechů) nedostala stěžovatelka žádný prostor, což je podle ní v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Samotné zajištění majetku podle stěžovatelky nesplňuje požadavek proporcionality.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud považuje za nutné připomenout závěry své ustálené judikatury, podle níž je třeba možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, ve kterých se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz).
8. Majetkové zajišťovací instituty upravené v §79a a násl. trestního řádu považuje Ústavní soud za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 odst. 1 Listiny [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14 (N 147/78 SbNU 275)]. Současně však ve své judikatuře zastává právní názor, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429) a usnesení ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. II. ÚS 708/02 nebo ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04].
9. Jak přitom již bylo uvedeno, jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je vyhodnotit ústavnost (resp. zákonnost) použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení, přičemž ty musí - při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení - posoudit opatření upravená v zákoně o výkonu zajištění majetku a opodstatněnost jejich uplatnění. Z hlediska Ústavního soudu je přitom důležité, zda řízení před orgány veřejné moci (zde před orgány činnými v trestním řízení) lze považovat za řádně vedené. Dále je důležité to, zda dílčí pochybení může být napraveno v rámci soustavy opravných prostředků trestního řízení, neboť posláním Ústavního soudu není být revizním orgánem činným v trestním řízení, nota bene v jeho přípravné fázi.
10. Ústavní soud z těchto závěrů vyšel i v posuzované věci a shledal, že městský soud (jakož i policejní orgán před ním) neporušil napadeným usnesením stěžovatelčina ústavní práva. Žádná z námitek, které stěžovatelka uplatnila, nedosahuje takové intenzity, aby mohla legitimizovat zásah Ústavního soudu do probíhajícího trestního řízení. Rozhodnutí byla vydána na základě zákona k tomu příslušnými orgány veřejné moci a obsahují dostatečně podrobná odůvodnění, která svou strukturou a "hloubkou" argumentace odpovídají aktuální fázi trestního řízení a zejména dočasnosti aplikovaného institutu.
11. Nelze tedy přisvědčit námitce nepřezkoumatelnosti usnesení policejního orgánu a ignorování této námitky městským soudem. Policejní orgán své závěry odůvodnil přiměřeně k probíhající fázi trestního řízení. Jím uvedené poznatky jsou z doby, kdy ještě nedošlo k obvinění podezřelých osob. Ač nejsou klíčová skutková tvrzení v napadeném usnesení vždy přesně podložena důkazy, z nichž vyplývají, jsou dostatečně určitá na to, aby je stěžovatelka (případně jiná dotčená osoba) mohla zpochybnit a účinně je napadnout. Na rozhodnutí, která jsou svou povahou dočasná a navíc vydaná v prvotní fázi trestního řízení, nekladou co do úrovně odůvodnění ani právní předpisy, ani judikatura Ústavního soudu takové požadavky jako na rozhodnutí konečná. Závěry policejního orgánu o "propojení" hlavního podezřelého s majetkem stěžovatelky považuje tedy Ústavní soud za dostatečně vysvětlené a odůvodněné. Je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací činností, že své závěry policejní orgán uvodil slovem "zřejmě", neboť k zajištění majetku dochází v situaci, kdy zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že daná věc je výnosem z trestné činnosti (srov. §79a odst. 1 trestního řádu).
12. Obdobně na stěžovatelčiny námitky reagoval rovněž městský soud (srov. v obecné rovině zejména body 9 až 12 a konkrétně bod 16 napadeného usnesení). Ten úvahy policejního orgánu dokonce doplnil, což není porušením ústavních práv účastníků řízení. Stížnostní orgán je oprávněn skutkové důvody pro zajištění majetku rozšířit, ba dokonce úplně změnit (srov. §149 trestního řádu). Ostatně stěžovatelka se může přezkumu oprávněnosti trvání zajištění jejího majetku domáhat kdykoliv v průběhu jeho trvání.
13. Vyhovět nelze ani neurčité námitce, že zajištění majetku je v dané věci neproporcionální. Ač není zřejmé, co touto námitkou stěžovatelka mínila, lze poukázat na to, že otázkou proporcionality se městský soud zabýval dostatečně vzhledem ke skutkovým okolnostem dané trestní věci (srov. bod 14 napadeného usnesení). Významné je, že zajištěný majetek zjevně nepřevyšuje škodu, údajně způsobenou řešenou trestnou činností. Dále je třeba uvést, že zajištění majetku netrvá tak dlouho, aby to bylo možné považovat za nepřiměřený postup.
14. Protože ze shora uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu