ECLI:CZ:US:2024:4.US.1390.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1390/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jakuba Čoudka a Mgr. Jitky Čoudkové, zastoupených JUDr. Milanem Čoudkem, advokátem, sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. března 2023 č. j. 2 As 332/2021-62 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2021 č. j. 61 A 18/2021-328, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, Ing. Martina Svobody, města Nová Bystřice, sídlem Mírové nám. 58, Nová Bystřice, a Tomáše Staňka, jako vedlejší účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v důsledku toho i k porušení čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že zastupitelstvo druhého vedlejšího účastníka (dále jen "město Nová Bystřice") usnesením ze dne 23. 9. 2020 přijalo opatření obecné povahy - změnu č. 1 územního plánu, a to na základě návrhu stěžovatelů, kteří jsou spoluvlastníky konkretizovaného pozemku v katastrálním území S. Změna spočívala v rozšíření zastavitelné plochy města Nová Bystřice o tento pozemek. Následně první vedlejší účastník u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") navrhl zrušení tohoto opatření obecné povahy. V řízení vystupovali stěžovatelé a třetí vedlejší účastník jako osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatelé k návrhu na zrušení opatření obecné povahy uvedli, že dotčený pozemek byl do přijetí změny územního plánu veden coby parcela pro výstavbu rodinného domu, avšak touto změnou došlo nedopatřením k tomu, že dotčený pozemek se stal plochou nezastavitelnou.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem opatření obecné povahy - změnu č. 1 územního plánu města Nová Bystřice zrušil v části týkající se plochy Z102 (Bv-44) ke dni právní moci rozsudku (I. výrok), ve zbytku návrh zamítl (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. a IV. výrok). Kasační výrok odůvodnil rozporem napadeného opatření obecné povahy s §55 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Při odůvodnění změny územního plánu se totiž město Nová Bystřice téměř nezabývalo prokázáním potřeby nových zastavitelných ploch, ve zdůvodnění se vyjadřuje pouze ke vhodnosti zvoleného řešení, proto je odůvodnění změny územního plánu nepřezkoumatelné. Toto pochybení se týká pouze části změny č. 1 územního plánu upravující způsob využití dotčeného pozemku, proto ve zbývající části opatření obecné povahy obsahující toliko formální změny nadpisů textové části územního plánu krajský soud zamítl.
4. Stěžovatelé a město Nová Bystřice napadli rozsudek krajského soudu kasačními stížnostmi, které Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými, proto je napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. až IV. výrok). V odůvodnění reagoval na námitku údajné nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, objasnil možnost krajského soudu rozhodnout ve věci bez jednání a formuloval souhlas se závěrem krajského soudu, že město Nová Bystřice se téměř nezabývalo potřebou vymezení nové zastavitelné plochy a že tuto potřebu neprokázalo, tudíž krajský soud rozhodl správně, že odůvodnění změny č. 1 územního plánu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé namítají, že byli uvedeni v omyl, neboť očekávali, jako osoby zúčastněné na řízení, že budou pozváni k jednání, přičemž obdrželi rozsudek, aniž by v něm byla zmínka o důvodech, proč krajský soud rozhodl bez jejich účasti. Byli informováni o odročení jednání, avšak nikoliv o dalším jednání ve věci, tudíž se nemohli vyjádřit a žádat, aby jim bylo uděleno slovo. Nebyli rovněž vyzváni ke sdělení, zda může být rozhodováno bez jejich účasti. Postupem krajského soudu tak byly kráceni na svých zákonných právech v rozporu s Listinou.
6. Podle stěžovatelů platí, že za stavu, kdy změnou územního plánu v roce 2017 a opatřením obecné povahy - změnou č. 1 územního plánu města Nová Bystřice je řešen předmětný pozemek v rozporu se stavebním zákonem, zůstává v platnosti územní plán platný před provedenou změnou územního plánu, tj. ke dni 11. 7. 2017. Tuto skutečnost nemohli uvést ze shora uvedených důvodů před krajským soudem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelů a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
9. Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů mechanismem předvídaným v §12 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), přísluší Nejvyššímu správnímu soudu, který má specifickou funkci zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování soudů činných ve správním soudnictví, ale i správních orgánů. K tomu disponuje zejména procesními nástroji a postupy, na prvním místě vlastní rozhodovací činností. V kontextu své dosavadní judikatury je Ústavní soud oprávněn, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, posuzovat výklad podústavního práva pouze tehdy, bylo-li by jeho použití v konkrétním případě důsledkem výkladu extrémně vybočujícího z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny [srov. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02 (N 127/28 SbNU 95)]. Postup ve správním (soudním) řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a rozumnou základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně souladný, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Úlohou Ústavního soudu není přezkoumávat věcnou správnost názoru krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, ale toliko to, jestli jejich právní názor uvedený v napadených rozsudcích extrémně nevybočil z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Takovéto pochybení však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
10. Stěžovatelé v řízení vystupovali v postavení osoby zúčastněné na řízení, tudíž rozsah jejich procesních práv není shodný s rozsahem práv, která jsou přiznána před správními soudy účastníkům řízení, tj. v daném případě navrhovateli (prvnímu vedlejšímu účastníkovi) a odpůrci (městu Nová Bystřice). Osoby zúčastněné na řízení v řízení před správními soudy především nemohou disponovat předmětem řízení (srov. §34 odst. 3 s. ř. s.) a bylo by proto proti logice daného procesního postavení (statusu) i na něm založené právní jistoty samotných účastníků, aby taková osoba posléze v řízení před Ústavním soudem vystupovala, jako kdyby byla účastníkem původního řízení, tedy stylizovala se do role navrhovatele či odpůrce. Z těchto důvodů je nutno přezkum omezit pouze na otázku, zda takové osobě nebyla postupem soudu porušena její procesní práva. Nejvyšší správní soud námitku stěžovatelů (shodnou námitku uplatnilo i město Nová Bystřice) o procesním pochybení krajského soudu, který rozhodl o věci bez jednání, byť jim sdělil, že na konkrétní den je nařízeno jednání, posléze ho odročil na neurčito a nakonec rozhodl bez jednání, vyhodnotil jako nedůvodnou, protože krajský soud využil možnosti zakotvené v §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle Ústavního soudu není pochyb, že krajský soud zvoleným postupem vyvolal u stěžovatelů očekávání, že ve věci bude nařízeno jednání, a tím, že rozhodl bez jednání, jejich očekávání "zklamal". Nicméně kasační důvod rozsudku krajského soudu (potvrzený i Nejvyšším správním soudem), tj. nepřezkoumatelnost odůvodnění opatření obecné povahy, má objektivní povahu, takže na zrušení opatření obecné povahy by nic nezměnilo ani eventuální jednání ve věci. Jde o přípustný procesní postup, zjistí-li soud důvody ke zrušení, pak nemá smyslu jednání konat, byť by předtím učinil rutinní úkony vůči účastníkům a osobám zúčastněným na řízení, z nichž mohli dovodit, že jednání proběhne. Pro uplatnění dalších námitek (viz výše bod 5.) mají stěžovatelé prostor v navazujícím řízení při posuzování jejich návrhu.
11. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelé namítají, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, byla-li by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný [srov. nález ze dne 7. 7. 1994 sp. zn. I. ÚS 2/93 (N 37/1 SbNU 267)]. Nic takového však zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny tak nedošlo.
12. Dovolávají-li se stěžovatelé porušení čl. 90 Ústavy, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N 66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 (N 104/9 SbNU 9)].
13. Vzhledem k tomu, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv stěžovatelů, odmítl Ústavní soud jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu