ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.42.2018:43
sp. zn. 1 Azs 42/2018 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: I. Ch., zastoupen Mgr. Ing.
Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Sekaninova 1204/36, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 10. 2017, č. j. OAM-746/ZA-ZA11-ZA20-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 1. 2018,
č. j. 52 Az 2/2017 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Rozhodnutím ze dne 9. 10. 2017 žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce o udělení
mezinárodní ochrany, a to z důvodu nepřípustnosti opakované žádosti podle §25 písm. i)
ve spojení s §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce totiž již v minulosti
žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice jednou podal, byla však zamítnuta (proti
tomuto předchozímu rozhodnutí žalobce podal žalobu a následně také kasační stížnost, kterou
Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 10. 8. 2017, č. j. 9 Azs 231/2017 - 16, odmítl
pro nepřijatelnost).
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky v Pardubicích. Krajský soud však tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Důvody namítané v nové žádosti se dle soudu shodují s důvody uvedenými v žádosti předešlé,
jež je předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. V případě opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany již není třeba znovu rozebírat důvodnost jednotlivých azylových důvodů,
ale toliko posoudit, zda v daném případě nedošlo k podstatné změně okolností,
jež by odůvodňovala možnost opakovaného řízení o udělení mezinárodní ochrany. Podle
krajského osudu žalobce nic takového nenamítá. Podle soudu nejsou v případě žalobce dány
skutečnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by mu měl být udělen humanitární azyl. Rodinné
poměry spočívající v manželství či rodině dle ustálené judikatury nejsou skutečnosti zvláštního
zřetele hodné. Z obsahu správního spisu, jakož i z rozhodnutí žalovaného, je jednoznačně patrné,
že si žalovaný i v opakovaném řízená obstaral veškeré stěžovatelem namítané podklady
a zohlednil rovněž rodinný status žalobce a jeho historii pobytu mimo Ukrajinu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Spolu s kasační stížností spojil rovněž žádost o přiznání odkladného
účinku ze dne 21. 2. 2018.
[4] Namítal, že žalovaný posoudil jeho opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany
zcela nedostatečně z hlediska posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové
ochrany. Zjištěný skutkový stav v rámci řízení byl vykládán naprosto nesprávně v rozporu
se skutečností a dochází ke zcela nesprávným závěrům.
[5] Situace na Ukrajině není dle stěžovatele bezpečná, hrozí válečný konflikt s Ruskou
federací. Hybridní válka s Ruskou federací je příkrém rozporu s existujícími závěry Nejvyššího
správního soudu o neexistenci totálního konfliktu na Ukrajině. Stěžovatel opustil území Ukrajiny
v roce 2011, uzavřel manželství s občankou EU a požádal o povolení k přechodnému pobytu,
které mu ovšem nebylo uděleno. Stěžovatel však má za to, že vzhledem na současný vývoj
bezpečnostní situace na Ukrajině splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle
§12 zákona o azylu.
[6] Podle stěžovatele žalovaný pochybil, jestliže mu neudělil humanitární azyl z důvodů
zvláštního zřetele hodných. Stěžovatel tyto důvody spatřuje v otcovství k nezletilé dceři (o jehož
určení se vede řízení u Okresního soudu v Pardubicích) a rovněž v životě s novou partnerkou.
Stěžovatel se domnívá, že zmíněným důvodem je výchova nezletilého dítěte. Rodinné právo
považuje přítomnost obou rodičů při výchově dítěte jako prvořadý element harmonického vývoje
dítěte.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti setrval na dosavadní argumentaci
a ztotožnil se s právními závěry krajského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou.
[9] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Kasační soud přisvědčil krajskému soudu, že dle spisového materiálu byla první žádost
stěžovatele ze dne 9. 5. 2016 odůvodněna bezpečnostní situací na Ukrajině. Jako další důvod
stěžovatel uvedl rodinnou situaci, konkrétně narození jeho dcery v České republice. Správní
orgán neshledal důvodnost žádosti (tento závěr o nedůvodnosti byl potvrzen rovněž kasačním
soudem, rozsudkem ze dne 10. 8. 2017, č. j. 9 Azs 231/2017 - 16). V opakované žádosti
stěžovatel žádné nové důvody nenamítal.
[11] V otázce posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu s ohledem na realizaci
soukromého a rodinného života stěžovatele Nejvyšší správní soud poukazuje na své rozsudky
ze dne 24. 9. 2003, č. j. 7 Azs 3/2003 - 36, nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69.
Rodinné poměry spočívající v manželství či rodině nejsou skutečnostmi zvláštního zřetele hodné.
[12] Možností udělení doplňkové ochrany z důvodu ochrany soukromého a rodinného života
se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71,
ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012 - 28, č. 2836/2013 Sb. NSS, ze dne 21. 4. 2010,
č. j. 9 Azs 3/2010, ze dne 21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010. Ve vztahu k možnému porušení
mezinárodních závazků České republiky a naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany
se však bez přistoupení dalších okolností bude jednat o velmi výjimečný institut. Ani Nejvyšší
správní soud neshledal výjimečné důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu výše
uvedené judikatury.
[13] K namítané aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině se Nejvyšší správní soud v obecné
rovině vyjadřoval již mnohokrát. Lze odkázat například na usnesení ze dne 18. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 237/2014 - 25, ze dne 3 1. 3. 2015, č. j. 4 Azs 15/2015 - 28, ze dne 30. 4. 2015,
č. j. 9 Azs 13/2015 - 69, či ze dne 14. 5. 2015, č. j. 9 Azs 36/2015 - 36. V usnesení ze dne
15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, pak uvedl: „(n)a Ukrajině (…) probíhající ozbrojený konflikt
nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven
reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části
Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“
[14] Podle Nejvyššího správního soudu situace na Ukrajině není tak závažná, že by byly
ohroženy všechny osoby na celém jejím území. Nejedná se tedy o tzv. totální konflikt, jenž
by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti na území
Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Konflikt je izolovaný pouze ve východní části
Ukrajiny, jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně klesá (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Azs 267/2015 – 23, ze dne 18. 9. 2015,
č. j. 2 Azs 194/2015 – 28, ze dne 22. 7. 2015, č. j. 2 Azs 160/2015 – 43, ze dne 19. 5. 2016,
č. j. 5 Azs 220/2015 – 35, či ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 118/2016 – 36).
[15] Kasační soud podotýká, že řízení o mezinárodní ochraně neslouží k legalizaci pobytu
za situace, kdy již cizinec nemůže dosáhnout legalizace pobytu některým z institutů zákona
o pobytu cizinců.
[16] Rozhodnutí žalovaného vychází z relevantních podkladů a neobsahuje ani jiné vady,
k nimž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Stejně tak rozsudek krajského soudu
odpovídá požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75;
rozsudek ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 – 91).
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Všechny stěžovatelem namítané otázky již byly řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu, a to bezrozporně. Soud neshledal důvod pro judikaturní odklon ani žádné zásadní
pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury,
či ve formě hrubého pochybení při výkladu či aplikaci hmotného nebo procesního práva. Kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a není tedy důvod
pro její přijetí k věcnému projednání. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl
pro nepřijatelnost. Soud nerozhodoval o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
neboť ji v zákonné lhůtě projednal meritorně.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu