ECLI:CZ:NSS:2016:12.KSZ.3.2016:37
sp. zn. 12 Ksz 3/2016 - 37
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Jiřího Pally, zástupce předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a přísedících
JUDr. Vítězslava Pýši, JUDr. Vladimíra Macha, JUDr. Martina Mikysky a doc. JUDr. Jana
Svatoně, CSc. při ústním jednání dne 29. 11. 2016 ve věci návrhu okresního státního zástupce
v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2016, sp. zn. SPR 467/2016, na zahájení řízení o kárné
odpovědnosti Mgr. M. M., státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad
Labem,
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věc ech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, kárně obviněný
Mgr. M. M., nar. X,
státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem,
je vinen, že
jako dozorový státní zástupce ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství
v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 ZT 48/2016 proti obviněnému J. K., nar. X, který byl pro přečin
násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a pro přečin porušování
domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku stíhán vazebně z důvodů
uvedených v §67 písm. b), c) trestního řádu, rozhodl usnesením ze dne 14. 4. 2016 podle §172
odst. 1 písm. d) ve spojení s §11 odst. 1 pí sm. i) trestního řádu a podle §172 odst. 1 písm. e)
trestního řádu o zastavení trestního stíhání obviněného z důvodů, že trestní stíhání je
nepřípustné, jelikož je podmíněno souhlasem poškozeného, který byl vzat zpět, a obviněný nebyl
v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, a přestože vydáním tohoto rozhodnutí
pominuly důvody vazby a obviněného měl proto neprodleně dne 14. 4. 2016 z vazby propustit,
v rozporu s ustanovením §71 odst. 2 písm. a) trestního řádu takto nepostup oval a vyčkával na
právní moc rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, přičemž usnesení o propuštění obviněného
z vazby vydal až dne 21. 4. 2016 s tím, že obviněný se z vazby propouští až následujícího dne,
ačkoliv tak měl učinit alespoň téhož dne, v němž rozhodl o propuštění obviněného z vazby,
v důsledku čehož obviněný pobýval ve vazbě nezákonně po dobu 8 dní,
t e d y
zaviněně porušil povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním ohrozil důvěru v odbornost
postupu státního zastupitelství,
č í m ž s p á c h a l
kárné provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
a z a t o se m u u k l á d á
podle §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kárné opatření
snížení platu o 10 % na dobu 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění:
Dokazováním provedeným při ústním jednání byly zjištěny následující skutečnosti:
Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Ústeckého kraje, Služba kriminální
policie a vyšetřování, Územní odbor Ústí nad Labem, 2. oddělení obecné kriminality (dále
jen „policejní orgán“), usnesením ze dne 31. 1. 2016, č. j. KRPU-21487-23/TČ-2016-041072,
a usnesením ze dne 8. 2. 2016, č. j. KRPU -21487-39/TČ-2016-041072-BM, podle §160 odst. 1
trestního řádu zahájila trestní stíhání J. K., nar. X, pro přečin násilí proti úřední osobě podle §325
odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1,
dílem odst. 2 trestního zákoníku, kterých se měl obviněný dopustit tím, že
1. dne 30. 1. 2016 v době od 16.00 hodin do 16.10 hodin v obci H., okres Ú., v rodinném domě
č. p. X při prováděném služebním zákroku, jímž chtěla policejní hlídka vyřešit spor mezi
obviněným a jeho otcem J. K., který byl synem slovně napadán, chytil policistu oběma rukama
za límec služební bundy, pravou rukou ho zasáhl pod levým okem a když ho chtěl policista
strhnout na zem, udeřil ho ještě jednou pravou rukou do rtu, v důsledku čehož byla
zakročujícímu policistovi způsobena drobná oděrka rtu a hematom p od levým okem bez
pracovní neschopnosti,
2. v době od 20.15 hodin dne 15. 1. 2016 do 12.00 hodin dne 16. 1. 2016 v obci H., okres Ú. bez
jakéhokoli právního titulu a bez souhlasu majitelů vnikl na pozemek u rodinného domu č. p. X
ve vlastnictví jeho rodičů J. a. K. a v úmyslu dostat se také do jeho vnitřních prostor a vzít si
odtud své oblečení poškodil drátěné sklepní okénko bez skleněné výplně, které několika kopy
promáčkl směrem do prostor sklepa, a způsobil tak škodu ve výši 400 Kč.
3. dne 17. 1. 2016 v 02.20 hodin v obci H., okres Ú., bez jakéhokoli právního titulu a bez
souhlasu majitelů vnikl na pozemek u rodinného domu č. p. X ve vlastnictví jeho rodičů J. a J.
K., kde po vysunutí dřevěného kolíku z oka petlice vnikl do seníku a neoprávněně v něm
setrval až do svého zadržení hlídkou policie.
Usnesením soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2016,
č. j. 40 Nt 608/2016 - 11, které nabylo právní moci téhož dne, byl obviněný vzat do vazby
z důvodů uvedených v §67 písm. b), c) trestního řádu s tím, že počátek vazby byl stanoven
na den 30. 1. 2016 v 16.10 hodin.
Tato trestní věc byla následně přidělena k výkonu dozoru kárně obviněnému.
Po skončení vyšetřování policejní orgán přípisem ze dne 31. 3. 2016,
č. j. KRPU-21487-64/TČ-2016-041072-BM, podle §166 odst. 3 trestního řádu předložil spis
Okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem s návrhem na zastavení trestního stíhání
obviněného podle §172 odst. 1 písm. d), e) trestního řádu. Tento návrh odůvodnil tím, že podle
závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, obviněný v době spáchání
uvedených činů trpěl a i v současné době trpí závažnou duševní chorobou paranoidní
schizofrenií, pro kterou byly v případě útoku napadení policisty jeho rozpoznávací a ovládací
schopnosti vymizelé a v případech vniknutí na pozemek rodičů podstatnou měrou snížené.
Soudní znalec dále uvedl, že pobyt obviněného na svobodě je z psychiatrického hlediska
pro společnost potenciálně nebezpečný z důvodu možného opakování protiprávního jednání
pod vlivem psychotických příznaků. Nejúčinnější možností ovlivnění jednání obviněného
je podle soudního znalce ochranné ústavní léčení, přičemž dosavadní léčba ambulantní nesplnila
svůj účel, protože ji obviněný svévolně ukončil a vysadil doporučené antipsychotické léky. Dále
policejní orgán uvedl, že se k němu dne 29. 3. 2016 dostavili poškození rodiče obviněného, kteří
po opětovném poučení písemně potvrdili, že nesouhlasí s trestním stíháním svého syna a nepřejí
si, aby syn byl nadále vyšetřován ohledně přečinu porušování domovní svobody
podle §178 trestního zákoníku. Otec obviněného si toliko přeje, aby byla jeho synovi nařízena
ústavní léčba.
Na základě těchto skutečností policejní orgán navrhl okresnímu státnímu zast upitelství
zastavení trestního stíhání pro přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a)
trestního zákoníku kvůli tomu, že obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně
odpovědný. Ve vztahu k přečinu porušování domovní svobody podle §178 trestního zákoníku
pak policejní orgán navrhl zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť trestní
stíhání pro tento trestný čin je podmíněno souhlasem poškozených, který byl vzat zpět.
Návrh policejního orgánu na zastavení trestního stíhání obdržel kárně obviněný dne
1. 4. 2016. Následně dne 8. 4. 2016 sepsal návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby
obviněného, který Okresní soud v Ústí nad Labem obdržel o tři dny později. V tomto návrhu
uvedl, že pominul důvod vazby podle §67 písm. b) trestního řádu, jenž byl původně dán kvůli
obavě z ovlivňování svědků, a to rodičů obviněného, kteří v minulosti vícekrát čelili jeho útokům.
Rodiče obviněného totiž v mezidobí vzali zpět svůj souhlas s jeho trestním stíháním, které
tak bude v budoucnu v příslušném rozsahu zastaveno. Důvody vazby podle §67 písm. c)
trestního řádu však trvají i nadále, neboť v případě propuštění obviněného na svobodu hrozí
reálné nebezpečí opakování trestné činnosti, pro kterou je stíhán i v jiných řízeních, popřípadě
páchání jiných trestných činů, a to obzvláště za situace, kdy se intenzita jeho útoků zvyšuje.
Vzhledem k obsahu znaleckého posudku lze v budoucnu očekávat rozhodnutí o zastavení
trestního stíhání obviněného i ve vztahu k útoku proti úřední osobě. Zároveň je však třeba
připomenout, že podle soudního znalce je pobyt obviněného na svobodě potencionálně
nebezpečný a mělo by být rozhodnuto o uložení ochranného léčení v ústavní formě. V závěru
návrhu kárně obviněný uvedl, že je v zájmu ochrany společnosti účelné ponechat obviněného
ve vazbě, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o zastavení jeho trestního stíhání a učiněna
následná opatření směřující k omezení osobní svobody obviněného po propuštění z vazby
a k jeho řádné medikaci.
Následně kárně obviněný ve shodě se shora uvedeným návrhem policejního orgánu
usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. 1 ZT 48/2016 - 43, podle §172 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §11 odst. 1 písm. i) trestního řádu a podle §172 odst. 1 písm. e) trestního řádu zastavil tres tní
stíhání obviněného pro přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, dílem
odst. 2 trestního zákoníku a pro přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a)
trestního zákoníku, neboť trestní stíhání je dílem nepřípustné, jelikož je podmíněno souhlasem
poškozeného, který byl vzat zpět, a dílem proto, že obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost
trestně odpovědný. Kárně obviněný dal pokyn k doručení tohoto usnesení o zastavení trestního
stíhání oprávněným osobám a vyčkával na jeho právní moc, jejíž doložka byla původně
vyznačena ke dni 19. 4. 2016.
Přípisem z téhož dne, č. j. 1 ZT 48/2016 - 50, kárně obviněný vzal zpět návrh na vydání
rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby ze dne 8. 4. 2016, což odůvodnil tím, že v mezidobí
nastaly skutečnosti, pro něž není důvodné o dalším trvání vazby obviněného rozhodovat.
Usnesením kárně obviněného ze dne 21. 4. 2016, č. j. ZT 48/2016 - 57, byl podle
§71 odst. 2 písm. a) trestního řádu obviněný propuštěn z vazby ke dni 22. 4. 2016,
neboť v důsledku pravomocného rozhodnutí o zastavení jeho trestního stíhání pominuly důvody
vazby. Přípisem ze dne 21. 4. 2016, č. j. ZT 48/2016 - 58, pak kárně obviněný přikázal Vazební
věznici Litoměřice, aby byl obviněný dne 22. 4. 2016 propuštěn z vazby a předán policejním
orgánům k okamžitému převozu do Psychiatrické léčebny Horní Beřkovice. Obě písemnosti byly
doručeny vazební věznici dne 22. 4. 2016 a téhož dne byl obviněný z vazby propuštěn.
Nejvyšší státní zástupce usnesením ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 1 NZA 1037/2016, zrušil
pro nezákonnost usnesení kárně obviněného ze dne 14. 4. 2016, č. j. 1 ZT 48/2016 - 43,
neboť z jeho výroku není vůbec zřejmé, pro jaký skutek či skutky bylo trestní stíhání obviněného
zastaveno a o jaká odlišná zákonná ustanovení se zastavení trestního stíhání opírá. Nad rámec
těchto závěrů nejvyšší státní zástupce konstatoval, že zrušované usnesení vykazuje další poměrně
zásadní vady, které odráží nesprávné procesní postupy státního zástupce a nesprávnou aplikaci
hmotného trestního práva. V konkrétní rovině byly vzneseny výhrady týkající se určení právní
moci napadeného rozhodnutí, rozsahu poučení obviněného o opravném prostředku a právní
kvalifikaci skutku, který směřoval vůči poškozeným manželům K.
V přípisu ze dne 28. 6. 2016, č. j. NZA 1037/2016 - 40, adresovaném okresnímu státnímu
zástupci v Ústí nad Labem, pak Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že nad rámec závažných vad,
které byly popsány v kasačním rozhodnutí, zjistilo další poznatky k postupu dozorového státního
zástupce, který mohl negativně ovlivnit důvěryhodnost orgánů veřejné žaloby. Státní zást upce
totiž doručoval opisy usnesení o zastavení trestního s tíhání některým osobám formou
a způsobem, které byly v rozporu s právními předpisy. Závažnější pochybení státního zástupce
se týkalo činnosti související s ochranným léčením obviněného. Ačkoli byl státní zástupce
již počátkem dubna 2016 prokazatelně seznámen s obsahem znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k duševnímu stavu obviněného, jeho reakce neodpovídala
interní právní úpravě uvedené v čl. 62 odst. 5 pokynu obecné povah y nejvyšší státní zástupkyně
č. 8/2009, o trestním řízení. Podle tohoto ustanovení ve v ěci, v níž jsou dány důvody
pro zastavení trestního stíhání a ze znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a dalších důkazů
provedených v přípravném řízení plyne, že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný, podá
státní zástupce návrh na uložení ochranného léčení ihned. Rozhodl-li takto státní zástupce před
podáním návrhu na propuštění obviněného z vazby na svobodu, pak zpravidla prostřednictvím
policejního orgánu učiní opatření k neprodlenému převzetí obviněného do ústavní péče.
Navrhl-li tedy v dané trestní věci soudní znalec uložení ochranného psychiatrického léčení
v ústavní formě, nemohl státní zástupce vyčkávat na pravomocné ukončení přípravného řízení,
nýbrž společně s propuštěním obviněného z vazby musel podat návrh na uložení ochranného
léčení. Lze sice pozitivně hodnotit skutečnost, že státní zástupce v součinnosti s policejním
orgánem zajistil nedobrovolné umístění obviněného v psychiatrickém zařízení dne 22. 4. 2016.
Nicméně do dne 29. 4. 2016, kdy byl spisový materiál předán Krajskému státnímu zastupitelství
v Ústí nad Labem, státní zástupce návrh na uložení ochranného léčení nepodal.
Nejzávažnější pochybení státního zástupce však spočívalo v jeho rozhodování o vazbě,
které vyústilo v nezákonné omezení obviněného na svobodě. Proto bylo podle závěru Nejvyššího
státního zastupitelství namístě podání návrhu na zahájení kárného řízení proti dozorovému
státnímu zástupci okresním státním zástupcem v Ústí nad Labem.
Všechna uvedená skutková zjištění vyplývají z kopie obsahu podstatné části dozorového
spisu Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 ZT 48/2016, z usnesení
nejvyššího státního zástupce ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 1 NZA 1037/2016 , a z přípisu Nejvyššího
státního zastupitelství ze dne 28. 6. 2016, č. j. 1 NZA 1037/2016 - 40.
Ve stanovisku ke kárnému návrhu, při výslechu před kárným senátem a v dalším průběhu
ústního jednání se kárně obviněný ke skutku doznal. Na svou obhajobu uvedl, že jako začínající
státní zástupce s předchozí praxí na občanskoprávním úseku obvodního soudu se v dubnu 2016
poprvé setkal s věcí, ve které měl zastavit trestní stíhání obviněného a propustit ho z vazby
za současného umístění do zdravotnického zařízení. Navíc tyto případy se na státním
zastupitelství nevyskytují zcela běžné. S ohledem na své malé pracovní zkušenosti postupoval
v dané procesní situaci nesprávně a chybně vyhodnotil posloupnost jednotlivých úkonů, které
bylo zapotřebí provést. V prvé řadě nevěděl, že o návrhu policejního orgánu na zastavení
trestního stíhání obviněného ze dne 1. 4. 2016 musí rozhodnout co nejrychleji. Jeho následné
podání návrhu soudu na ponechání obviněného ve vazbě ze dne 8. 4. 2016 a vyčkávání na právní
moc usnesení o zastavení trestního stíhání ze dne 14. 4. 2016 vyplýva lo z celkového nepochopení
toho, jak má v daném případě postupovat. Domníval se totiž, že obviněný zůstane ve vazbě,
následně zastaví jeho trestní stíhání a teprve po pr ávní moci tohoto rozhodnutí bude moci vydat
příkaz věznici k jeho propuštění z vazby. Až následně se dozvěděl, že se jednalo o naprosto
špatný postup. S pokynem obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně o trestním řízení
byl seznámen, ale v rozhodné době nevěděl o jeho ustanovení, které na daný případ dopadalo.
Kárně obviněný však zdůraznil, že v dané trestní věci obviněný nemohl být propuštěn
z vazby na svobodu a jeho osobní svoboda musela být v každém případě nadále omezena. Proto
správně obviněného bezprostředně po jeho propuštění z vazby nechal umístit do psychiatrické
léčebny s tím, že jeho nedobrovolný pobyt v tomto zařízení byl řešen v detenčním řízení podle
zvláštního zákona. Návrh na uložení ochranného ústavního léčení podal soudu až tři měsíce
od propuštění obviněného z vazby, neboť spisový materiál byl poté zaslán nadřízeným státním
zastupitelstvím za účelem přezkoumání jeho postupu v trestním řízení.
Dále kárně obviněný uvedl, že v březnu a dubnu 2016 zastupoval svou kolegyni a měl
tak dvojnásobné množství práce, což kromě neznalosti správného procesního postupu mělo také
vliv na prodlení při vydání rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného. V dubnu 2016
však určitě neměl přiděleny více než dvě vazební věci. Před danou trestní kauzou vyřizoval ještě
jiné dvě vazební věci, které však oproti ní měly standardní povahu. O postupu v posuzované
trestní věci se s nikým neradil, což považuje za svou chybu. Poté, co ho okresní státní zástupce
upozornil na pochybení, kterých se v ní dopustil, zintenzivnil dozor ve vazebních věcech
i v dalších věcech, v nichž dochází k omezení osobní svobody. Dále se přihlásil na školení
pro začínající státní zástupce a na školení k vazebnímu řízení.
Konečně kárně obviněný uvedl, že si své pochybení uvědomuje, u přímně ho lituje a velmi
ho mrzí, že jím způsobil potíže nejenom sobě, ale přidělal práci dalším lidem. Z kárného řízení
si vzal ponaučení a učiní vše, aby se podobná situace již v budoucnu neopakovala.
V posuzované věci tedy bylo jednoznačně prokázáno, že kárně obviněný v rozporu
s §71 odst. 2 písm. a) trestního řádu neprodleně dne 14. 4. 2016 nerozhodl o propuštění
obviněného J. K. z vazby, ačkoliv téhož dne vydal usnesení o zastavení jeho trestního stíhání, na
základě něhož pominuly důvody vazby. Tímto rozhodnutím byl totiž státní zástupce vázán,
nemohl do něho sám jakkoliv zasahovat a okamžikem jeho vydání tak odpadly zákonné důvody
pro další trvání vazby obviněného, a to i za situace, kdy usnesení o zastavení trestního stíhání
ještě nebylo pravomocné. Státní zástupce totiž vyjádřil vůli orgánu veřejné žaloby ukončit trestní
stíhání, v důsledku čehož zanikla základní podmínka pro ponechání obviněného ve vazbě.
Namísto bezodkladného vydání příkazu k propuštění obviněného z vazby v návaznosti na vydání
usnesení o zastavení trestního stíhání ze dne 14. 4. 2016 však kárně obviněný vyčkával na právní
moc tohoto rozhodnutí. Usnesení o propuštění obviněného z vazby vydal teprve dne 21. 4. 2016
s tím, že se obviněný propouští z vazby až následujícího dne, ačkoliv tak měl s ohledem
na odpadnutí zákonných důvodů pro další trvání vazby obviněného učinit alespoň téhož dne,
v němž o jeho propuštění z vazby rozhodl. V důsledku těchto pochybení státního zástupce
byl obviněný propuštěn z vazby až dne 22. 4. 2016, takže v ní pobýval nezákonně po dobu osmi
dnů.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v dané trestní věci bylo po vydání
usnesení o zastavení trestního stíhání nezbytné obviněného propustit z vazby za jeho současného
umístění do zdravotnického zařízení, a to s ohledem na závěry soudního znalce, který považoval
pobyt obviněného na svobodě za nebezpečný pro společnost a navrhl proto uložení ochranného
ústavního léčení. Na takovou situaci totiž pamatuje čl. 62 odst. 5 pokynu obecné povahy nejvyšší
státní zástupkyně ze dne 21. 9. 2009, č. 8/2009, o trestním řízení, který je pro státní zástupce
závazný, jak vyplývá z §12 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen
„zákon o státním zastupitelství“). Na základě tohoto ustanovení vnitřního předpisu státních
zastupitelství kárně obviněný neměl vyčkávat právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání
obviněného a spolu s jeho propuštěním z vazby byl povinen podat návrh na uložení ochranného
léčení, což neučinil. Státní zástupce sice v souladu s čl. 62 odst. 5 pokynu obecné povahy
č. 8/2009 učinil opatření k neprodlenému převzetí obviněného do ústavní péče prostřednictvím
policejního orgánu, k čemuž došlo bezprostředně po propuštění z vazby dne 22. 4. 2016.
Nicméně v důsledku nesprávného postupu kárně obviněného byl obviněný omezen na osobní
svobodě po dobu osmi dnů neoprávněně formou výkonu vazby jako institutu trestního řádu
sloužícího k zajištění osob pro účely trestního řízení, a nikoliv ve formě umístění do zdravotního
ústavu podle §66 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Důvody
a právní povaha rozhodnutí podle uvedených právních předpisů, i když vedou ke stejnému
důsledku omezení osobní svobody jednotlivce, je proto nutné v procesních postupech státního
zástupce důsledně odlišovat.
Rovněž není podstatné, zda státní zástupce měl v rozhodné době dvojnásobné množství
práce, neboť zmíněných pochybení se dopustil rovněž z důvodu neznalosti správného řešení
předmětné procesní situace, jak sám doznal. Navíc kárně obviněný podle svého dalšího tvrzení
vyřizoval v dubnu 2016 pouze dvě vazební věci. Je tedy zřejmé, že v dané trestní věci nedošlo
k porušení trestního řádu a pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně v důsledku
nadměrné pracovní zátěže kárně obviněného.
Ten tedy ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 1 ZT 48/2016 zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce státního zástupce
odpovědně plnit své úkoly a postupovat odborně, svědomitě a bez zbytečných průtahů, které
jsou stanoveny v §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Tímto zaviněným jednáním kárně
obviněný také ohrozil důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství, neboť ta v očích
odborné i laické veřejnosti, zejména soudu, policejního orgánu a obhájce obviněného , mohla
být snížena jeho otálením při propuštění obviněného z vazby po vydání usnesení o zastavení
trestního stíhání. Jedná se přitom o zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, neboť kárně
obviněný nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného
zákonem. Vycházel totiž z mylného předpokladu, že propuštění obviněného z vazby je závislé
na právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání. Kárně obviněný však vzhledem
ke své funkci státního zástupce o své povinnosti obviněného z vazby propustit neprodleně
po vydání tohoto rozhodnutí nepochybně vědět měl a mohl.
Je proto možné konstatovat, že kárně obviněný uvedeným skutkem naplnil všechny znaky
skutkové podstaty kárného provinění podle §28 zákona o státním zastupitelství. Kárný senát
oproti návrhu na zahájení kárného řízení toliko vypustil zmínku o tom, že obviněný J . K. byl
v důsledku pochybení kárně obviněného nezákonně omezen na osobní svobodě po dobu osmi
dnů. Kvůli nutnosti dalšího omezení osobní svobody obviněného formou detence ve zdravotním
ústavu, do něhož byl přemístěn ihned po propuštění z vazby, byl totiž následkem porušení
povinnosti státního zástupce nezákonný výkon vazby obviněného ve stejné délce.
Při úvaze o druhu a výměře kárného opatření kárný senát přihlédl k závažnosti kárného
provinění a k osobě kárně obviněného.
Na jednu stranu kárný senát přihlédl k doznání kárně obviněného, jeho upřímné lítosti,
sebereflexi, součinnosti při objasňování kárného provinění, dosavadní kárné bezúhonnosti, jakož
i k tomu, že se jedná o začínajícího státního zástupce s předchozí právní praxí v netrestním oboru
práva. Dále vzal kárný senát v úvahu osobní spis kárně obviněného a jeho pozitivní pracovní
hodnocení ze dne 14. 10. 2016, které vypracoval navrhovatel. Z nich vyplývá, že kárně obviněný
je při plnění svých pracovních povinností samostatný, dokáže se správně rozhodnout a zvolit
odpovídající postupy, své odborné znalosti v oblasti trestního práva běžně aplikuje do praxe při
zpracovávání konkrétních rozhodnutí, při němž nezřídka využívá poznatků z odborné literatury
a judikatury. Dále kárně obviněný plní pracovní úkoly svědomitě a s plným nasazením, výstupy
jeho práce vykazují velmi dobrou úroveň a jeho ústní projev při jednání soudu je též na dobré
úrovni. Za svým právním ná zorem si stojí a je schopen ho obhájit, nicméně dokáže přijmout
i jiný názor. Nevyhledává konflikty a nemá žádné problémy při komunikaci se spolupracovníky
z řad státních zástupců a administrativy. Rovněž kárný senát nemůže odhlédnout od podobného
kladného hodnocení osoby kárně obviněného, které bylo vyhotoveno dne 1. 11. 2016 kolektivem
soudců trestního úseku Okresního soudu v Ústí nad Labem.
V neprospěch kárně obviněného však na straně druhé musel vzít kárný senát v úvahu
závažnost kárného provinění, která spočívá v porušení základního a ústavně zaručeného práva
na osobní svobodu a v tom, že v důsledku nesprávného postupu kárně obviněného v dané trestní
věci byl obviněný J. K. nezákonně ponechán ve vazbě po delší dobu osmi dnů. Je sice pravdou,
že při správném postupu státního zástupce by obviněný byl v období od 14. 4. do 22. 4. 2016
taktéž omezen na osobní svobodě ve zdravotním ústavu, nicméně by se jednalo o detenci jiného
druhu a kvality, která se svým významem nedá srovnávat s výkonem vazby. Dále je třeba
přihlédnout i k celé řadě dalších pochybení, jichž se kárně obviněný v dané trestní věci dopustil
po vydání usnesení o zastavení trestního stíhání a které jsou popsány ve zmíněném usnesení
nejvyššího státního zástupce ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 1 NZA 1037/2016, a v přípisu Nejvyššího
státního zastupitelství ze dne 28. 6. 2016, č. j. 1 NZA 1037/2016 - 40. Z nich je zřejmé, že mylné
přesvědčení státního zástupce o závislosti propuštění obviněného z vazby na právní moci
rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nepředstavuje zcela ojedinělý exces při vyřizování jeho
agendy, což poněkud relativizuje tvrzení o nadprůměrné odborné erudici kárně obviněného
popisovaná v jeho pracovních hodnoceních a i přes jím projevenou lítost a sebereflexi vyvolává
nutnost na něho v tomto kárném řízení působit důraznějších postihem. K tíži kárně obviněného
jako začínajícího státního zástupce bez delší praxe v oboru trestního práva lze klást rovněž to, že
pro svoje procesní postupy nehledal oporu v pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně o
trestním řízení jako základního vnitřního předpisu státních zastupitelství, ačkoliv mu byl znám.
V něm by přitom nalezl srozumitelný a jasný návod, jak při řešení vzniklé situace postupovat.
Kárně obviněný ani nevyužil možnost konzultovat svůj postup v dané trestní věci se zkušenějšími
kolegy či nadřízenými. V neposlední řadě je zapotřebí přihlédnout k tomu, že kárný senát v dříve
rozhodnutých kárných věcech týkajících se překročení lhůty pro trvání vazby nebo zadržení
téměř vždy uložil státním zástupcům kárné opatření snížení platu (srov. rozhodnutí ze dne
16. 6. 2014, sp. zn. 12 Ksz 4/2014, ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 12 Ksz 6/2014, ze dne 8. 12. 2014,
sp. zn. 12 Ksz 10/2014, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 12 Ksz 10/2015, ze dne 12. 4. 2016,
č. j. 12 Ksz 1/2016 - 46, a ze dne 20. 9. 2016, č. j. 12 Ksz 2/2016 - 40).
Za této situace nemohl kárný senát vycházet z návrhů kárně obviněného i navrhovatele
a v dané kárné věci upustit od uložení kárného opatření či uložit jen kárné opatření důtku. Kárný
senát, který podle §9 odst. 2 věty třetí zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů“), není takovým návrhem kárného navrhovatele vázán, tak musel přistoupit
k uložení kárného opatření snížení platu. Vzhledem k značnému množství shora uvedených
skutečností svědčících ve prospěch kárně obviněného mu však kárný senát uložil toto kárné
opatření toliko přesně v první čtvrtině zákonné sazby uvedené v §30 odst. 1 písm. b) zákona
o státním zastupitelství.
S ohledem na všechno, co bylo uvedeno k jednání kárně obviněného státního zástupce,
pro které bylo vedeno toto kárné řízení, Nejvyšší správní soud jako soud kárný
podle §19 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
uznal kárně obviněného vinným kárným proviněním podle §28 zákona o státním zastupitelství,
jehož se dopustil skutkem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Za toto kárné provinění
uložil kárně obviněnému podle §30 odst. 1 písm. b) zákona o státním zastupitelství kárné
opatření snížení platu o 10 % na dobu 2 měsíců.
Kárné opatření snížení platu se vůči kárně obviněné mu uplatní od prvního dne měsíce
následujícího po dni právní moci rozhodnutí (§30 odst. 4 zákona o státním zastupitelství).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců