ECLI:CZ:US:2005:2.US.713.04
sp. zn. II. ÚS 713/04
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 11. května 2005 sp. zn. II. ÚS 713/04 ve věci ústavní stížnosti D. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14 a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214, jímž bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby stěžovatelky.
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14 se zrušuje.
II. Ústavní stížnost proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214 se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214, kterým byla ponechána i nadále ve vazbě, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14, kterým byla její stížnost proti rozhodnutí státní zástupkyně zamítnuta. Stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka namítá, že před vydáním napadených rozhodnutí nebyla slyšena a právo účastnit se těchto řízení bylo odepřeno i jejím obhájcům. Dále vytýká nekonkrétnost napadených rozhodnutí, zejména s ohledem na to, že jí vytýkané jednání bylo přímo závislé na jednání spoluobviněného D., a proto u ní samotné nemůže být dána obava z pokračování v trestné činnosti. Orgány rozhodující o vazbě rovněž nevzaly v potaz vývoj důkazní situace a rozšíření počtu obviněných, pro které nemůže obstát odkaz na dříve přijatá rozhodnutí o vazbě. Je podle ní nepřípustné, aby ze dvou stíhaných osob v důsledku odlišného hodnocení stejných skutečností byla jedna stíhána vazebně a druhá na svobodě. Nebyly ani nijak specifikovány důvody podle §71 odst. 4 trestního řádu (dále jen "tr. ř."), které další trvání vazby odůvodňují. Konečně se stěžovatelka domnívá, že k rozhodnutí o dalším trvání vazby došlo až po 15. 11. 2004, tedy po marném uplynutí lhůty pro tento úkon.
Stěžovatelka po podání ústavní stížnosti požádala podáním ze dne 5. 1. 2004 o přednostní projednání. Ústavní soud proto posoudil nejprve naléhavost věci, a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že podmínky §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou splněny. Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatelky (a tím k prodlužování omezení její osobní svobody), ať už by vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv. Proto byla ústavní stížnost projednána přednostně.
Z připojeného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. Nt 730/2004 zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.
Proti stěžovatelce je vedeno trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 a 2 a 5 trestního zákona (dále jen "tr. z."), jehož se měla dopustit tím, že společně s P. D. v souvislosti s poskytováním úvěrů třetím osobám opatřovala falešné doklady, jejichž pomocí byly získávány úvěry, někdy i bez vědomí žadatelů, a získané prostředky použila buďto sama nebo prostřednictvím jiných osob, a to v rozporu s účelem úvěrů. V rámci tohoto trestního stíhání byla vzata do vazby usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 5. 2004 sp. zn. 26 Nt 288/2004, a to z důvodů podle §67 písm. b) a c) tr. ř. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem rozhodla o ponechání stěžovatelky ve vazbě z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. nejprve usnesením ze dne 3. 8. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-45, které bylo stěžovatelce doručeno 5. 8. 2004 a jejímu obhájci 9. 8. 2004, a poté napadeným usnesením ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214. Proti posledně uvedenému usnesení podala stěžovatelka stížnost, která se v podstatných bodech shoduje s ústavní stížností. O stížnosti bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ústí nad Labem při neveřejném zasedání konaném dne 2. 12. 2004 za účasti členů senátu a zapisovatelky, a to napadeným usnesením č. j. Nt 730/2004-14.
Účastníci řízení byli vyzváni, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Ústí nad Labem odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Stran námitky "neslyšení" stěžovatelky odkázal rovněž na znění trestního řádu a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 544/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usnesení č. 6, str. 479). Stran dodržení lhůty odkázal na doručenky nacházející se na č. l. 5 a č. l. 11 svého spisu.
Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem uvedlo, že rozhodnutí o prodloužení vazby bylo důvodné a v souladu s trestním řádem. Na tom nic nemění ani skutečnost, že je v něm citováno nesprávné datum právní moci předchozího rozhodnutí, neboť rozhodnutí bylo vydáno v souladu s §60 odst. 3 tr. ř., o čemž svědčí i pokyn k vypravení předmětného usnesení.
K tomuto vyjádření je připojen list č. 216 spisu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 2 KZv 64/2004, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí státní zástupkyně bylo kanceláří odesláno 15. 11. 2004.
Ústavní soud nálezem ze dne 22. 3. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, str. 647; vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) zrušil ustanovení §242 odst. 2 tr. ř. a současně závazně vyslovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Na důvody tohoto rozhodnutí vydaného v souvislosti s právní úpravou týkající se rozhodování o stížnostech obviněných proti usnesením státních zástupců o dalším trvání vazby Ústavní soud pro stručnost odkazuje.
Pokud tedy v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí státní zástupkyně o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem v neveřejném zasedání bez její přítomnosti a bez jejího slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatelky podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listiny. Ostatní námitky stěžovatelky vůči rozhodnutí soudu o její stížnosti (absence důvodnosti vazby a opožděné rozhodování o jejím dalším trvání) lze mít za zjevně neopodstatněné, neboť s těmito námitkami se vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem stížnostní soud vypořádal, a skutečnost, že stěžovatelka s jeho názorem nesouhlasí, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz též nález sp. zn. II. ÚS 294/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 63)].
Ve vztahu k "přezkumu" prováděnému státním zástupcem nutno poznamenat, že za přezkum ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy lze považovat pouze přezkum provedený soudním orgánem nebo alespoň orgánem, který má shodné institucionální rysy jako soud. Mezi institucionální rysy vyžadované u subjektu přezkoumávajícího oprávněnost zbavení svobody patří nestrannost a nezávislost. Tyto rysy státní zástupce nesplňuje, a to jak z hlediska svého osobního statusu, tak z hlediska svého procesního postavení v trestním řízení [viz nález sp. zn. I. ÚS 573/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 41, str. 397)]. Proto je ústavní stížnost v části napadající rozhodnutí státní zástupkyně zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud tedy ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listiny spočívající v absenci slyšení stěžovatelky předtím, než bylo soudem rozhodnuto. Ve zbývající části byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, protože rozhodnutí státního zástupce není rozhodnutím ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy, v rámci něhož byla věc posuzována.
O ústavní stížnosti bylo v souladu s §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozhodnuto bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s tím souhlasili.
Pokud stěžovatelka v podání, v němž souhlasila s upuštěním od ústního jednání, navrhovala i zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2005 č. j. 2 KZv 64/2004-310 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2005 č. j. Nt 706/2005-14, byl tento návrh (i s ohledem na procesní ekonomii) posouzen jako nová ústavní stížnost.