ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1205.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 1205/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO 26692813, jako správce konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č. 902/53, IČO 44569858, proti žalovaným 1) Be-komplex, s.r.o. se sídlem v Mostě, Báňská č. 286, IČO 25018183, 2) GASPER-F.W. s.r.o. se sídlem v Mostě, Čepirohy č. 115, IČO 40233740, zastoupenému Mgr. Oldřichem Barochem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14, a 3) Hartman a spol, s.r.o. se sídlem v Mostě, Čepirohy č. 154, IČO 40229050, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 378/2004, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. listopadu 2014 č.j. 9 Co 414/2014-369, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 31. března 2014 č.j. 15 C 378/2004-313 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.2.2002 č.j. 45 K 58/2001-1094 byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Mostě, Budovatelů č. 2957, IČO 44569858, a správkyní konkursní podstaty byla ustavena JUDr. Marta Čiháková, advokátka se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, která byla usnesením téhož soudu ze dne 5.8.2003 č.j. 45 K 58/2001-1319, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20.11.2003 č.j. 1 Ko 353/2003-1333, funkce zproštěna a novým správcem konkursní podstaty byl ustaven žalobce.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne 15.4.2004 domáhal, aby bylo určeno, že úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č. 53, IČO 44569858, je vlastníkem nemovitostí, a to "pozemků parc. č. 4496/30 o výměře 43 m 2 zastavěná plocha, parc. č. 4496/31 o výměře 517 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 4496/45 o výměře 470 m 2 ostatní plocha, parc. č. 4496/394 o výměře 891 m 2 ostatní plocha, domu na parc. č. 4496/31 a budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. 4496/30, vše v k.ú. M. II, zapsané na LV č. 15030 u Katastrálního úřadu M.", "pozemků st. parc. č. 266/1 o výměře 563 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, st. parc. č. 266/2 o výměře 1.167 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 276/40 o výměře 4.346 m 2 , ostatní plocha, budovy bez č.p./č.e. na st. parc. č. 266/1 a budovy bez č.p./č.e. na st. parc. č. 266/2, vše v k.ú. Č., zapsané na LV č. 4264 u Katastrálního úřadu M.", a "pozemků st. parc. č. 325 o výměře 505 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, st. parc. č. 326 o výměře 339 m 2 zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. 276/134 o výměře 2.484 m 2 ostatní plocha, vše v k.ú. Č., zapsané na LV č. 4149 u Katastrálního úřadu M.". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaní uvedené nemovitosti koupili od společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci (dříve HUDSON a.s.), která - byť evidovaná v katastru nemovitostí jako jejich vlastník - jejich skutečným vlastníkem nebyla, neboť vlastnické právo na ni bylo převedeno předchozí správkyní konkursní podstaty úpadce JUDr. Martou Čihákovou neplatnou smlouvou o prodeji podniku uzavřenou dne 9.7.2002, a že požadované určení je potřebné k provedení zápisu úpadce do katastru nemovitostí jako vlastníka předmětných nemovitostí.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13.9.2007 č.j. 15 C 378/2004-104 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.082,20 Kč, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 901,80 Kč, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 541,- Kč a že povinnost k zaplacení soudního poplatku "státu - České republice - se žádnému ze žalovaných nestanoví". Z výsledků dokazování dovodil, že na majetek společnosti Báňské stavby Most, a.s. byl dne 12.2.2002 prohlášen konkurs, že bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta Čiháková smlouvou o prodeji podniku uzavřenou dne 9.7.2002 převedla na společnost HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci) mimo jiné předmětné nemovitosti a že vlastnictví nabyvatelů bylo vloženo do katastru nemovitostí dnem 12.7.2002. Společnost Báňské stavby Mostecka, a.s. převedla kupní smlouvou ze dne 19.12.2002 na žalovaného 1) předmětné nemovitosti v k.ú. M. II (vlastnictví na základě této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 30.12.2003) a kupní smlouvou ze dne 4.12.2003 na žalovaného 3) část předmětných nemovitostí v k.ú. Č. (vlastnictví na základě této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 5.12.2002). Veřejnou dobrovolnou dražbou uskutečněnou dne 12.8.2003 nabyla společnost ALTAMEX a.s. z vlastnictví společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. jako navrhovatele dražby mimo jiné další část předmětných nemovitostí (v k.ú. Č.), které kupní smlouvou ze dne 19.9.2003 převedla na žalovaného 2); vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 24.9.2003. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002, uzavřená mezi bývalou správkyní konkursní podstaty úpadce JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci), je absolutně neplatná (nebyla splněna podmínka prodeje se souhlasem věřitelského výboru), že vlastnické právo k nemovitostem na společnost HUDSON a.s. nepřešlo a že je tato společnost jako nevlastník nemohla platně převést na třetí osoby. Kupní smlouvy jí uzavřené jsou proto neplatné a na žalovaného 1) a žalovaného 3) vlastnické právo nepřešlo. Protože veřejná dobrovolná dražba byla navržena v rozporu se zákonem o veřejných dražbách jinou osobou než vlastníkem, nejednalo se o dražbu a příklep udělený společnosti ALTAMEX a.s. proto "nebyl příklepem s důsledky přechodu vlastnického práva uhrazením ceny"; společnost ALTAMEX a.s. nemovitosti nemohla jako nevlastník převést na žalovaného 2).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25.5.2010 č.j. 9 Co 377/2008-179 doplněným usnesením ze dne 9.6.2010 č.j. 9 Co 377/2008-186 a opraveným usnesením ze dne 27.10.2010 č.j. 9 Co 377/2008-201 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o určení vlastnictví nemovitostí vůči žalovaným 1) a 3) a změnil ve výrocích o určení vlastnictví vůči žalovanému 2) tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 29.289,- Kč k rukám advokáta Mgr. Oldřicha Barocha a že žalobce a žalovaný 1) a žalobce a žalovaný 3) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je absolutně neplatným právním úkonem a že na základě neplatné smlouvy nemohlo dojít k převodu vlastnického práva na společnost HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci) a ani k převodu vlastnictví k nemovitostem na žalovaného 1) a žalovaného 3) podle následně uzavřených kupních smluv. Za zcela jinou pokládal odvolací soud situaci v případě žalovaného 2), jenž koupil nemovitosti od společnosti ALTAMEX a.s., která je získala ve veřejné dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dospěl k závěru, že "platnost dražby", která byla navržena společností HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci), "nelze zpochybnit", že žalovaný 2) "nabyl své vlastnické právo legálně" a že žalobce "není k podání žaloby, která má svůj základ v řešení otázky neplatné dražby, aktivně legitimován".
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 22.5.2012 č.j. 21 Cdo 358/2011-217 zrušil rozsudek odvolacího soudu [s výjimkou výroků, kterými byl potvrzen rozsudek okresního soudu a kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztazích mezi žalobcem a žalovanými 1) a 3)] a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovodil nejprve, že jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) lze pokládat za veřejnou dražbu podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jen tehdy, bylo-li veřejné, konalo-li se na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), uskutečnilo-li se na předem určeném místě, byl-li jeho smyslem (účelem) přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, obracel-li se při něm licitátor na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a bylo-li ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění; jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) považují za vlastníka; jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou a, i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany. Při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby musí být zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby; v takovém případě je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému, a jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dovolací soud uložil odvolacímu soudu, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda jednání dražebníka Koutník & Partner, a.s. (nyní KPConsult, a.s. se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8) ze dne 12.8.2003 naplnilo všechny požadavky kladené na veřejné dobrovolné dražby.
Krajský soud v Ústí nad Labem poté usnesením ze dne 16.5.2013 č.j. 9 Co 377/2008-229 zrušil rozsudek soudu prvního stupně "v napadené části" [ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2)] a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Protože ve věci bylo třeba posoudit, zda při uzavření smlouvy o provedení dražby byla dražitelem zachována obvyklá opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu očekávat při dokládání vlastnictví navrhovatele dražby, muselo být podle odvolacího soudu dalším dokazováním zjištěno, jak navrhovatel dražby dokládal v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení dražby své vlastnictví, zda předložil listiny o právním důvodu a způsobu nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává, a zda jako navrhovatel dražby doložil též svůj právní vztah k předmětu dražby. Soud prvního stupně účastníky navíc nepoučil o povinnosti tvrzení a prokázání shora zmíněných rozhodných skutečností podle ustanovení §118 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu.
Okresní soud v Mostě - poté, co žalobce i žalovaný 2) doplnili svá skutková tvrzení a důkazní návrhy a co při jednání poskytl účastníkům poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu - rozsudkem ze dne 31.3.2014 č.j. 15 C 378/2004-313 žalobě vůči žalovanému 2) vyhověl a rozhodl, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení "před soudy všech stupňů" 3.169,- Kč a že povinnost k zaplacení soudního poplatku "České republice - Okresnímu soudu v Mostě - se žalovanému 2) nestanoví". Poté, co dovodil, že žalobce má na požadovaném určení vlastnického práva úpadce k nemovitostem naléhavý právní zájem, se soud prvního stupně zabýval zejména otázkou, zda při dokládání vlastnictví navrhovatele k předmětu dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost dražebníka, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby. Vycházeje z toho, že dražebník je "profesionál", u něhož je potřebná zevrubná znalost právních předpisů a judikatury vztahujících se k problematice nemovitostí, zejména ve vztahu k problematice vzniku, změn a zániku vlastnického práva, včetně na tuto problematiku navazujících ustanovení týkajících se práva obchodních společností, právu konkursnímu, evidence nemovitostí i veřejným dražbám" a že dražebník "s přihlédnutím k povaze veřejné dražby s důsledky originárního vzniku vlastnického práva, časového omezení k možné obraně dotčených osob apod. nemůže při zkoumání, zda dražbu může provést, vycházet jen z (ne zcela spolehlivého) výpisu z katastru nemovitostí, ale i z nabývacího titulu či jiného právního titulu opravňujícího k návrhu veřejné dražby, přičemž je po opatření takových listin povinen je také přezkoumat", soud prvního stupně dovodil, že si dražebník sice opatřil listiny potřebné k posouzení, zda dražbu může provést, že je však nesprávně po stránce právní vyhodnotil; smlouva o prodeji podniku uzavřená dne 9.7.2002 mezi bývalou správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most a.s. advokátkou JUDr. Martou Čihákovou a obchodní společností HUDSON a.s. je absolutně neplatná, neboť odporuje tomu, že na základě smlouvy uzavřené podle ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) může (na rozdíl od obecné úpravy prodeje podniku podle ustanovení §476 a násl. obchodního zákoníku) dojít pouze k převodu aktiv (s tím, že z úpadce na nabyvatele přechází rovněž práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy), závazky související s prodávaným podnikem při prodeji podniku v konkursu však nikdy předmětem převodu být nemohou, a část, ve které je smlouva o prodeji podniku neplatnou, nelze od dalších částí oddělit, a navíc byla uzavřena v rozporu se souhlasem soudu a věřitelského výboru, když souhlas soudu byl dán k převodu věcí, nikoli prodeji podniku, a souhlas věřitelského výboru byl dán k prodeji části podniku, nikoli podniku. Jelikož se navrhovatel dražby vlastníkem dražených věcí nikdy nestal a vlastnické právo tak nebylo doloženo, smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem dne 12.8.2003 nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který přechod vlastnictví na základě dražby jen předstíral a dražební jednání tedy nelze považovat za veřejnou dražbu ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), na jeho základě společnost ALTAMEX a.s. nemohla nabýt vlastnické právo k předmětu dražby a nemohl je získat (od "nevlastníka") ani žalovaný 2), byť jednal v dobré víře.
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20.11.2014 č.j. 9 Co 414/2014-369 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.972,40 Kč. Poté, co dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, odvolací soud dospěl k závěru, že - vzhledem k tomu, že nabývacím titulem, jímž navrhovatelka veřejné dražby prokazovala svůj "právní titul o nabytí vlastnictví předmětných nemovitostí", byla smlouva o prodeji podniku, která byla pro rozpor jejího obsahu s ustanovením §27a zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "absolutně neplatná jako celek", a že důvody neplatnosti smlouvy o prodeji podniku byly seznatelné "již z jejího textu" (z úvodních ustanovení smlouvy) - při dodržení běžné opatrnosti měl dražebník neplatnost nabývacího titulu zjistit; jednání uskutečněné dne 12.8.2003 tedy nebylo veřejnou dražbou dobrovolnou ve smyslu ustanovení zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud současně zpochybnil názor žalovaného 2) o tom, že by předmětné nemovitosti nabyl v dobré víře, když poukázal na to, že žalovaný 2) "nemohl přehlédnout", že kupované nemovitosti jsou součástí areálu úpadce Báňské stavby Most, a.s., že pochybnosti o zákonnosti konkursu na majetek úpadce a legalitě zpeněžování majetku v rámci uvedeného konkursu byly "veřejně známé" a že "s ohledem na angažmá soudce J. B. v konkursu úpadce šlo již tehdy o veřejně sledované téma (sdělovací prostředky pravidelně informovaly o řízení v příslušné trestní věci)".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Namítá zejména, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku zachování běžné (obvyklé) opatrnosti dražebníka při dokládání vlastnictví navrhovatele dražby. Zatímco podle odvolacího soudu měla běžná (obvyklá) opatrnost spočívat v "komplexním právním přezkoumání" nabývacích titulů, nebylo podle v té době platného a účinného živnostenského zákona pro výkon profese dražebníka požadováno právnické vzdělání, dokonce dražebník nemusel mít ani vzdělání vysokoškolské a postačovala mu několikaletá praxe v oboru realitní činnosti. Jednání bylo prováděno dražebníkem, který měl k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění, a nebylo (a není) možné, aby dražebník vykonávající svoji činnost v souladu s podmínkami živnostenského zákona činil něco, co je "zcela mimo jeho schopnosti", když nebylo dražebníkovou povinností a nebylo ani v jeho možnostech přezkoumávat nabývací tituly shodně, jako by to činil aktivně působící právník, advokát či soudce se specializací na konkursní právo. Dovolatel dále namítá, že byl v dobré víře ohledně vlastnictví prodávajícího stran předmětných nemovitostí, neboť je tento vlastník nabyl originárním způsobem a neměl důvod pochybovat o zápisu v katastru nemovitostí a vlastnictví v době jím realizované koupě, navíc tu nebyly žádné další relevantní skutečnosti, z nichž mohl dovolatel při uzavření kupní smlouvy vycházet; požadavek náležité opatrnosti splnil v maximálně možném rozsahu. Dovolatel rovněž odvolacímu soudu vytýká, že při posuzování otázky dobré víry žalovaného 2) vycházel ze skutečností, které nebyly tvrzeny před soudem prvního stupně, ani před ním nevyšly jinak najevo (skutečnosti ohledně soudce J. B., pochybnosti o zákonnosti konkursu úpadce a legality zpeněžování majetku v rámci jím uváděného konkursu), a které nebyly řešeny ani před odvolacím soudem, a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z listin, jimiž nebyl před soudem proveden důkaz.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 2) zamítl, "pokud neshledá, že dovolání není přípustné a neodmítne jej." Ztotožnil se s tím, že smlouva o prodeji podniku uzavřená mezi bývalou správkyní konkursní podstaty JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON a.s. dne 9.7.2002 byla neplatná a že tuto okolnost měl dražebník při běžné opatrnosti zjistit. Dražebník měl zjistit i to, že dražba je fingovaná a že navrhovatel dražby sleduje jiný cíl - legalizaci výnosu z neplatné obchodní transakce a zajištění nemožnosti vymoci plnění z neplatné smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání žalovaného 2) je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 - projednat a rozhodnout (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudu významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda dražebník Koutník & Partner, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 448/7, IČO 26042509 (nyní KPConsult, a.s. se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, dále jen "Koutník & Partner, a.s.") zachoval při veřejné dobrovolné dražbě, kterou provedl dne 12.8.2003 na návrh obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s., při níž navrhovatelka dražby prokazovala své vlastnictví smlouvou o prodeji podniku, uzavřenou dne 9.7.2002 s bývalou správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. advokátkou JUDr. Martou Čihákovou, běžnou (obvyklou) opatrnost při zjišťování vlastnického práva navrhovatelky dražby. Vzhledem k tomu, že tato otázka byla vyřešena v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného 2) je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná dražba, při níž byly (měly být) vydraženy předmětné nemovitosti, byla (měla být) provedena dne 12.8.2003 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (srov. §17 odst.1 a 4 zákona o veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména §20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dobrovolné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (srov. §27 zákona o veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. §31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. tehdy platná ustanovení §7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a §36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení §132 odst.1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013) jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na případné vlastnické právo navrhovatele dražby (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Zaplatil-li cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na vydražitele vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána, nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil nejvyšší podání (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 2690/2006, který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, který byl uveřejněn pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) nelze - jak bylo již uvedeno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2012 č.j. 21 Cdo 358/2011-217 - pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu, i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, a jeho výsledek nepožívá právní ochrany (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou dobrovolnou dražbu.
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2012 sp. zn. 21 Cdo 1770/2011).
V projednávané věci odvolací soud dospěl nejen k závěru, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je neplatným právním úkonem, ale i k přesvědčení, že z této smlouvy byla její neplatnost "na první pohled (při obvyklé opatrnosti) zcela evidentní a při obvyklé (běžné) opatrnosti snadno seznatelná", neboť předmětem prodeje měla být kromě aktiv podniku v rozporu s ustanovením §27a zákona o konkursu a vyrovnání také jeho pasiva, správkyně konkursní podstaty advokátka JUDr. Marta Čiháková vystupovala ve smlouvě jako prodávající, ačkoliv předmět prodeje patřil úpadci, a nebyla splněna soudem stanovená podmínka prodeje se souhlasem věřitelského výboru, když konkursním soudem byl dán souhlas pouze pro prodej věcí, nikoliv však celého podniku.
Je-li předmětem dražby nemovitost, dražebník zachová při uzavření smlouvy o provedení veřejné dobrovolné dražby běžnou (obvyklou) opatrnost vždy, jestliže se (z předložených nebo jinak opatřených listin) přesvědčí o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva navrhovatelem dražby (popřípadě též o právním vztahu navrhovatele dražby k předmětu dražby významném podle ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách, není-li navrhovatel dražby vlastníkem předmětu dražby) a jestliže nemá - s ohledem na okolnosti a povahu případu - důvod pochybovat o tom, že navrhovatel je skutečně vlastníkem nemovitosti (popřípadě že vskutku má právní vztah významný z hlediska ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách, není-li navrhovatel dražby vlastníkem předmětu dražby); významné v tomto směru není jen subjektivní (osobní) přesvědčení dražebníka, ale rozhodující jsou především objektivní okolnosti. Dokládá-li se vlastnictví (vztah významný podle ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách) k předmětu dražby pravomocným rozhodnutím, musí jím být (ve výroku rozhodnutí) určeno nebo alespoň z něho bez pochybností vyplývat (k tomu srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1.7.2015 sp. zn. 21 Cdo 2344/2014).
Bylo-li v projednávané věci - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů - vlastnictví navrhovatele dražby obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. k předmětným nemovitostem doloženo výpisem z katastru nemovitostí a smlouvou o prodeji podniku ze dne 9.7.2002, jejíž "integrální součástí" byly (mimo jiné) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 K 58/2001-1211 a zápis z jednání věřitelského výboru, nezachoval dražebník Koutník & Partner, a.s. běžnou (obvyklou) opatrnost při zjišťování vlastnického práva navrhovatele dražby tehdy, měl-li důvod (objektivně vzato) pochybovat o tom, že obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. tvrzené vlastnické právo skutečně svědčí. S názorem odvolacího soudu, podle kterého byla ze smlouvy o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 její neplatnost "na první pohled (při obvyklé opatrnosti) zcela evidentní a při obvyklé (běžné) opatrnosti snadno seznatelná", dovolací soud nesouhlasí.
Odvolací soud správně uvedl, že předmětem zpeněžení "jedinou smlouvou" podle ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) mohou být jen "věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží provozování podniku", tedy - řečeno jinak a poněkud "zjednodušeně" - pouze "aktiva podniku", a že ustanovení §476 a násl. obchodního zákoníku se pro tuto smlouvu použijí toliko "přiměřeně". Odvolací soud současně dovodil, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 měla být na kupujícího (obchodní společnost HUDSON a.s.) převedena také "pasiva podniku", aniž by vzal náležitě v úvahu, že podle této smlouvy se (pro "účely smlouvy") "pasivy rozumí pasiva, ke kterým je kupující zavázán" podle ustanovení §27 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [a další text v závorce uvádějící, co tato pasiva tvoří "především", je v kopiích smlouvy založených ve spise nečitelný], a že tedy smlouvou (nepochybně) neměly být na kupujícího převedeny závazky úpadce související s jeho podnikem. Advokátka JUDr. Marta Čiháková je ve smlouvě o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 opravdu označena jako "prodávající"; vzhledem k tomu, že ve smlouvě vystupuje jako správkyně konkursní podstaty úpadce a že ke zpeněžení majetku úpadce "jedinou smlouvou" podle ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je (jak je nepochybné již z jeho znění) legitimován správce konkursní podstaty, nepředstavuje tato okolnost neurčitost, nesrozumitelnost nebo jinou vadu smlouvy. Dovozuje-li odvolací soud, že "konkursní soud" dal v usnesení ze dne 2.7.2002 č.j. 45 K 58/2001-1211 souhlas "k prodeji věcí, nikoliv celého podniku", pak takový závěr z usnesení "konkursního soudu" ve skutečnosti nevyplývá, protože konkursní soud udělil souhlas k prodeji "věcí, které tvoří podnik úpadce Báňské stavby Most, a.s.". Ze žádného z odvolacím soudem uvažovaného důvodu tedy nemohlo být "na první pohled zcela evidentní" a dražebníku "snadno seznatelné", že by smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 byla neplatným právním úkonem.
Uvedené samozřejmě nelze vykládat tak, že by žaloba nemohla být důvodná. Kdyby vyšlo najevo, že smyslem (účelem) jednání dražebníka nebyl převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž by vlastnictví přešlo příklepem licitátora na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by takový přechod vlastnictví pouze předstíral, tedy kdyby účelem jednání dražebníka a licitátora mělo být zajištění originárního nabytí vlastnictví k nemovitostem, aniž by se tak stalo veřejnou dobrovolnou dražbou, nebylo by možné takové jednání považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu a výsledek takového jednání by nepožíval - i když nebyl pravomocným soudním rozhodnutí určen jako neplatný - právní ochrany.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný (v souladu se zákonem); protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Mostě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu