ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.36.2016:31
sp. zn. 3 As 36/2016 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce B. V., proti
žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. 48 A
44/2015 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje (dále též jen „žalovaný“) ze dne
28. 4. 2015, č. j. 065918/2015/KUSK, sp. zn. SZ 036194/2015/KUSK, bylo zamítnuto odvolání
žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Čáslav, odboru výstavby a regionálního rozvoje
(dále též jen „městský úřad“) ze dne 10. 2. 2015, č. j. SU 642/15, sp. zn. 345/2015-Ob,
a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím městského úřadu byla zamítnuta žádost žalobce
o povolení obnovy řízení ve věci stavebního povolení ze dne 27. 10. 2009, č. j. VÝST 21712/09,
sp. zn. 4776/2009-Ob. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou navrhoval zrušení
tohoto rozhodnutí, s níž spojil rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, č. j. 48 A 44/2015 – 30,
byly návrhy žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce zamítnuty.
V napadeném usnesení krajský soud nehodnotil majetkové poměry žalobce, neboť dospěl
k závěru, že u něj existují důvody, pro které mu nelze osvobození od soudních poplatků přiznat,
a tudíž ani ustanovit zástupce. Krajský soud citoval řadu kauz týkajících se žalobce, v nichž nikdy
zjevně nebylo zájmem žalobce dospět k meritornímu vyřešení věci. Poukázal rovněž
na skutečnost, že žalobce podává značné množství účelových návrhů a podání, včetně hojných
a účelových námitek podjatosti. Žaloby žalobce se vyznačují znaky sériovosti a jsou
(kromě označení napadených rozhodnutí) zcela identická s jeho ostatními podáními,
přičemž zcela absentují jakékoli relevantní námitky. Zmiňované kauzy žalobce vykazují
jednoznačnou podobnost s nyní projednávanou věcí, ať již jde o formální i obsahovou
stránku žalob, opětovně vznášené námitky podjatosti či souvislost s dalšími podáními
žalobce, v nichž je bez relevantních věcných námitek opakovaně argumentováno zejména
všeobecně organizovaným spiknutím orgánů veřejné moci či jednotlivých úředních osob.
S ohledem na tato zjištění a s přihlédnutím k judikatuře správních soudů tak krajský soud dospěl
k závěru, že postup žalobce vykazuje znaky zneužití práva.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační
stížností, v níž namítal, že „tvrzení obsažené v napadeném usnesení je lživé a pomlouvačné s cílem znevážit
jeho osobu a ovlivnit rozhodování Nejvyššího správního soudu.“ V kasační stížnosti zároveň namítl
„podjatost senátu 48 A a zejména soudce“ a požádal o osvobození od soudního poplatku.
Stěžovatel byl přípisem ze dne 22. 2. 2016, č. j. 3 As 36/2016 – 6, vyrozuměn
o probíhajícím řízení o předmětné kasační stížnosti a poučen o složení senátu, který se v souladu
s rozvrhem práce bude danou věcí zabývat, projedná ji a rozhodne, i o možnosti namítnout
podjatost příslušných jmenovaných soudců. Podáním ze dne 1. 3. 2016 stěžovatel namítl
podjatost soudce JUDr. Jana Vyklického; usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 5. 2016, č. j. Nao 79/2016 – 23, bylo rozhodnuto, že JUDr. Jan Vyklický není z projednávání
a rozhodnutí nyní posuzované věci vyloučen. Za daného stavu tedy nic nebrání, aby v souladu
s rozvrhem práce určený senát věc projednal a rozhodl.
Před vlastním projednáním kasační stížnosti stěžovatele je nejprve nutné vyjádřit
se k požadavku stěžovatele na přiznání osvobození od soudního poplatku za řízení
před Nejvyšším správním soudem.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti usnesení o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost. Za dané situace by totiž trvání na podmínce uhrazení soudního
poplatku znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne
18. 6. 2013, č. j. 8 As 7/2013 – 14, ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, a zejména usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19;
všechna citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud taktéž v řízení o kasačních stížnostech tohoto typu netrvá
ze stejných důvodů (viz zmiňované usnesení rozšířeného senátu) ani na jinak povinném
zastoupení stěžovatele advokátem [viz ustanovení §105 odst. 2, věta před středníkem soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. V daném případě stěžovatel ani ustanovení zástupce
pro řízení o předmětné kasační stížnosti nežádal (o ustanovení zástupce stěžovatel požádal pouze
pro řízení o námitce podjatosti vedeném pod sp. zn. Nao 79/2016, přičemž žádost žalobce byla
usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 5. 2016, č. j. Nao 79/2016 – 23, zamítnuta).
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4,
věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků (v důsledku čehož mu nebyl ustanoven ani zástupce) z důvodu
jeho procesního postoje a soustavného využívání procesních institutů obstrukčním
způsobem. Žaloby stěžovatele dle napadeného usnesení vykazují znaky sériovosti a účelovosti,
přičemž z postupu stěžovatele je zřejmé, že jeho cílem není meritorní vyřešení věci.
Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jedná se o možnost ochrany účastníka,
pro něhož by samotné zaplacení soudního poplatku nebylo možné, nebo jen s nepřiměřenými
obtížemi, a který důvodně hájí svá práva před činností správních orgánů zasahující
do jeho osobní právní sféry (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2012,
č. j. 2 Ans 6/2012 – 12). Podle §36 odst. 3 věty první a druhá s. ř. s. [ú]častník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
V projednávaném případě nelze odhlédnout od povahy a množství sporů, které stěžovatel
vede s orgány veřejné správy. Zdejší soud je (shodně jako krajský soud) toho názoru,
že i v tomto případě žaloba stěžovatele vykazuje znaky sériovosti a je téměř identická s dalšími
podáními činěnými stěžovatelem v dalších soudních řízeních; obsahem žaloby jsou tvrzení
stěžovatele o spáchaných křivdách, podvodech a trestných činech vůči jeho osobě různými
správními orgány a soudy, což je pro jeho podání příznačné. Ve shodě s krajským soudem
je nutno rovněž konstatovat, že žaloba stěžovatele neobsahuje žádné relevantní věcné námitky
týkající se posuzované věci. Nelze též přehlédnout, že stěžovatel v řízeních opakovaně podává
zcela nedůvodné námitky podjatosti soudců.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že za určitých okolností lze nepřiznat
osvobození od soudních poplatků i nemajetnému účastníku řízení. O takový případ
se může jednat, uplatňuje-li účastník řízení svá práva zjevně svévolným a šikanózním
způsobem (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 – 91). Krajský soud se touto
otázkou zabýval, přičemž dovodil, že v posuzovaném případě se jedná právě o tuto situaci.
Nejvyšší správní soud se s ohledem na výše uvedené a na povahu sporu, žaloby, kasační stížnosti
a dalších podání stěžovatele učiněných v projednávané věci s uvedeným závěrem krajského soudu
ztotožňuje.
Vzhledem k tomu, že u stěžovatele nebyly splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, lze uzavřít, že v důsledku toho nedošlo ani k naplnění předpokladů
pro ustanovení zástupce stěžovateli dle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. V řízení o žalobě přitom
není povinné zastoupení advokátem.
K námitce „podjatosti senátu 48 A (míněn senát Krajského soudu v Praze) a zejména soudce“
(míněn soudce JUDr. Milan Podhrázký) Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost,
že o shodné námitce stěžovatele uplatněné v témže řízení před krajským soudem již rozhodl
usnesením ze dne 9. 7. 2015, č. j. Nao 188/2015 – 9. Na odůvodnění tohoto usnesení,
jímž bylo rozhodnuto o tom, že soudci Krajského soudu v Praze (jmenovitě JUDr. Věra
Šimůnková, JUDr. Dalila Marečková, Olga Stránská, Mgr. Jitka Zavřelová, JUDr. Milan
Podhrázký a Mgr. Petr Šuránek) nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 A 44/2015, kasační soud pro stručnost zcela odkazuje,
neboť stěžovatel pouze zopakoval svou argumentaci, uplatněnou již v první námitce podjatosti.
Pokud jde o podání stěžovatele ze dne 2. 5. 2016, adresované krajskému
soudu (a jeho prostřednictvím předložené zdejšímu soudu), jímž se stěžovatel domáhá
„přiznání odkladného účinku správního rozhodnutí“ (míněn odkladný účinek žaloby), jím se zdejší soud
zabývat nebude. Jeho posouzení totiž přísluší krajskému soudu, který o něm rozhodne
bezodkladně po vrácení soudního spisu. Co se týká druhé části podání, tj. (opětovné) žádosti
stěžovatele o bezplatnou právní pomoc a osvobození od soudních poplatků a námitky podjatosti
senátů krajského soudu, které ani nejsou příslušné k projednání a rozhodnutí dané věci,
ty zdejší soud pro jejich zjevnou bezpředmětnost bez dalšího odkládá.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou,
nezbylo mu, než ji za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1, in fine s. ř. s. zamítnout.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl
v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží.
O procesní úspěšnosti žalovaného v tomto řízení hovořit nelze, neboť napadené usnesení
krajského soudu se jeho procesního postavení nikterak nedotýká.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2016
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu