ECLI:CZ:US:2009:3.US.2658.09.1
sp. zn. III. ÚS 2658/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009, č. j. 9 Aps 2/2009-104, ze dne 17. 9. 2009, č. j. Aprk 8/2009-13, a proti jinému zásahu orgánu státní moci, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 13. 10. 2009, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zamítl jeho návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu Krajským soudem v Českých Budějovicích a aby zakázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích "pokračovat v porušování práva stěžovatele na spravedlivý proces...", přikázal "předsedovi senátu správního soudu obnovit stav před porušením" a "opravit závadný úkon asistenta soudce".
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS424/09, sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. Pl. ÚS5/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, či sp. zn. I. ÚS 786/09).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Vědomost o povinném zastoupení, jakož i toho, že tato podmínka podání není splněna (a nebude jím plněna ani pro budoucno), dává stěžovatel ostatně najevo i v nyní posuzovaném návrhu, když uvádí, že "i se stoprvním návrhem se od nynějška ... bude obracet na ÚS bez advokáta".
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem(shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci sp. zn. II. ÚS 1822/09, sp. zn. I.ÚS 1786/09, sp. zn. III. ÚS 1989/09, sp. zn. IV. ÚS 1785/09, II. ÚS 2255/09, I. ÚS 2176/09 a další) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§63 téhož předpisu, §104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl, přičemž poznamenává, že jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07 a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2009
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj