ECLI:CZ:US:2004:3.US.61.04
sp. zn. III. ÚS 61/04
Usnesení
III. ÚS 61/04
Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. K., zastoupeného JUDr. V. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2003, sp. zn. 1 To 1143/2003, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2003, sp. zn. 0 Nt 3544/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak podána v souladu s formálními podmínkami zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel ve své vazební věci rozhodnutí obecných soudů [usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2003 (1 To 1143/2003-37) a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2003, sp. zn. 0 Nt 3544/2003-19] a tvrdil, že jimi byl porušen čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; podle odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel poukazoval - stručně shrnuto - na to, že nebyly naplněny všechny znaky trestného činu, pro který je stíhán. Dále pak uvádí, že v jeho věci nebyly dány konkrétní okolnosti či jednání obviněného, z nichž vyplývá důvodná obava, že je dán některý ze tří zákonem definovaných důvodů vazby dle §67 tr. ř. Stěžovatel je toho názoru, že podmínky pro jeho vzetí do vazby splněny nebyly, obecné soudy při vydání svých rozhodnutí postupovaly v rozporu s platnou právní úpravou a rovněž s judikaturou, na niž stěžovatel sám blíže nepoukazuje. Obecné soudy dostatečně neodůvodnily, jaké konkrétní okolnosti je vedly k rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Stěžovatel v doplnění k ústavní stížnosti zdůraznil, že ústavní stížnosti spoluobviněného Ing. V. T. bylo vyhověno nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 40/04 a že obě ústavní stížnosti jsou svým obsahem v podstatě totožné a jsou podány proti pravomocným usnesením stejných účastníků, přičemž tato rozhodnutí mají obdobný charakter. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, jímž se usnesení Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jak jsou vpředu označena, ruší.
II.
K výzvě Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona) se k ústavní stížnosti vyjádřili účastníci řízení (Okresní a Krajský soud v Ostravě) a vedlejší účastník řízení (Krajské státní zastupitelství v Ostravě).
Účastník řízení, Okresní soud v Ostravě, ve svém vyjádření konstatoval, že při rozhodování o vzetí do vazby vycházel z ust. §67 tr. ř. K vazebnímu důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. uvedl, že v případě prokázání viny hrozí stěžovateli trest odnětí svobody v rozpětí trestní sazby od 5 do 12 let, a rovněž s přihlédnutím k okolnostem zadržení stěžovatele byla důvodná obava, že by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat pobytem v cizině. Vazební důvod dle §67 písm. b) tr. ř., stručně shrnuto, odůvodnil účastník řízení počátečním stádiem vyšetřování a vazební důvod dle písm. c) §67 možností, že by stěžovatel mohl provádět další finanční operace. Své rozhodnutí považuje okresní soud za opodstatněné a ústavní stížnost stěžovatele za nedůvodně podanou. Okresní soud uvedl, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.
Účastník řízení, Krajský soud v Ostravě, ve svém vyjádření poukázal především na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení krajského soudu. Dále sdělil, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. února 2004 (4 KZv 77/2003) byl stěžovatel po přijetí písemného slibu dle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a nabídky peněžité záruky dle §73a odst. 1 věta prvá a odst. 2 písm. a) tr. ř. podle §72
odst. 3 tr. ř. propuštěn z vazby na svobodu. Krajský soud navrhl, aby ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta, a současně souhlasil s upuštěním od ústního jednání.
Vedlejší účastník řízení, Krajské státní zastupitelství v Ostravě, ve svém vyjádření zrekapituloval dosavadní průběh řízení, zdůraznil povahu jednání stěžovatele (tzv. selftrading) a okolnosti zadržení stěžovatele a Ing. V. T. na Letišti Praha - Ruzyně. K důvodům koluzní vazby podle §67 písm. b) tr. ř. poukázal vedlejší účastník na to, že k zadržení stěžovatele došlo před jeho odletem do zahraničí, a to při schůzce s dalším spolupachatelem Ing. V. T. na Letišti Praha - Ruzyně, od něhož měl stěžovatel obdržet listiny důležité pro trestní řízení, jež měl vyvézt do zahraničí. Vedlejší účastník dále argumentoval důvody, které vedly k vzetí stěžovatele do vazby. Zdůraznil, že mezi vazebními důvody převažoval privilegovaný důvod koluzní vazby, proto nebylo možné v době rozhodování o vzetí do vazby stěžovatele dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. K privilegovanému důvodu vazby podle §67 písm. b) tr. ř. přihlížel i dozorující státní zástupce, který poté, co tento důvod pominul, dne 20. 2. 2004 podle §73b odst. 3 věty druhé a §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. přijal písemný slib stěžovatele a podle §73b odst. 3 věty druhé a §73 odst. 1 věty první a odst. 2 písm. a) tr. ř. přijal nabídnutou peněžitou záruku stěžovatele ve výši 1.000.000,- Kč a téhož dne propustil stěžovatele na svobodu. Vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
III.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2003 (1 To 1143/2003-37) bylo ohledně stěžovatele rozhodnuto tak, že byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2003 (0 Nt 3544/2003-19), jímž byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř.
Stěžovatel je stíhán pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku (§128 odst. 2, odst. 4 tr. zák.) spáchaný formou spolupachatelství (§9 odst. 2 tr. zák.), kdy měl jako místopředseda dozorčí rady společnosti Ostroj Opava, a. s., a současně jako zmocněnec s dispozičním právem k bankovnímu účtu u Oberbank Vídeň mezinárodní obchodní společnosti KARAJAN FINANCIAL SERVICES LIMITED, se sídlem na Britských Panenských ostrovech, jakož i zmocněnec s dispozičním právem k účtu mezinárodní obchodní společnosti Fiduciana Enterprises Limited se sídlem v Limasolu na Kypru, po vzájemné dohodě se spoluobviněným Ing. V. T.zneužít svého postavení tak, že nejprve obviněný Ing. V. T. při jednáních s věřitelem společnosti O.j Opava, a. s., tj. Komerční bankou, a. s., vzniklých z neuhrazených úvěrů, poskytnutých tímto věřitelem společnosti O. Opava, a. s., blokoval splácení poskytnutých úvěrů, čímž dosáhl převedení těchto úvěrů z Komerční banky, a. s., na společnost KONPO, s. r. o. (převod byl proveden na základě vládního usnesení č. 187 ze dne 16. 2. 2000), přičemž poté opět předstíral neschopnost společnosti O. Opava, a. s., splácet tyto závazky, načež v dopise ze dne 25. 4. 2001 uznává vůči novému věřiteli celkový dluh spol. O. Opava, a. s., ve výši 510 mil. Kč, avšak s návrhem splatnosti ve lhůtě 20 let progresivním splácením, bezúročně, v celkové výši 60 % z jistiny závazků, tj. částkou 226.641.000,- Kč, čímž dosáhl, že společnost KONPO, s. r. o., ocenila své pohledávky za společností Ostroj Opava, a. s., částkou 140.101.100,- Kč a nabídla je zájemcům k odkupu formou veřejné soutěže, přičemž tuto informaci následně využil tak, že prostřednictvím obchodní společnosti EXIMTRA Praha, a. s., zakoupil nesplácené pohledávky pro společnost KARAJAN FINANCIAL SERVICES LIMITED, a to tak, že za kupní cenu ve výši 140.101.100,- Kč, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2001, byly předmětné pohledávky postoupeny na společnost EXIMTRA Praha, a. s., která téhož dne, tj. 16. 7. 2001 na tytéž pohledávky vyhotovila návrh smlouvy o postoupení pohledávek na obchodní společnost KARAJAN FINANCIAL SERVICES LIMITED, která tento návrh dne 17. 7. 2001 za kupní cenu143.000.000,- Kč akceptovala, přičemž poté obviněný Ing. V. T., s vědomím stěžovatele, téhož dne, tj. 14. 7. 2001, na Normanských ostrovech, ve St. Helier, uzavírá jako předseda představenstva společnosti O. Opava, a. s., se společností KARAJAN FINANCIAL SERVICES LIMITED smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž pohledávky v celkové výši 533.814.117,- Kč kupuje za společnost O. Opava, a. s., za dohodnutou kupní cenu ve výši 300.000.000,- Kč, která byla v průběhu let 2001 až 2003 průběžně placena; nejprve na účet společnosti EXIMTRA Praha, a. s., byla uhrazena částka 143 mil. Kč a následné platby na účet KARAJAN FINANCIAL SERVICES LIMITED, přičemž takto převedené peníze byly následně z účtu posledně jmenované společnosti převáděny na účet společnosti Fiduciana Enterprises Limited, který založil stěžovatel, který je současně jedinou osobou mající k tomuto účtu dispoziční právo, přičemž následně z tohoto účtu bylo převedeno na soukromý účet obv. Ing. V. T. v 8 splátkách v době od 27. 7. 2001 do 18. 10. 2001 celkem 12.849.000,- Kč a na soukromý účet stěžovatele v 6 splátkách v době od 21. 8. 2001 do 5. 10. 2001 celkem 2 mil. Kč, čímž oba obvinění, na úkor společnosti O. Opava, a. s., odčerpali částku nejméně 55 mil. Kč, když jako členové orgánů a účastníci na podnikání ve dvou organizacích s podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě prospěch uzavřeli smlouvu na úkor jedné z nich a činem pro sebe získali prospěch velkého rozsahu.
Z odůvodnění usnesení soudu I. stupně (usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2003 - 0 Nt 3544/2003-19) vyplývá, že stěžovatel byl zadržen dne 16. 11. 2003 na Letišti v Praze - Ruzyni před odletem z území ČR a poté krajská státní zástupkyně podala dne 17. 11. 2003 návrh na jeho vzetí do vazby. Soud I. stupně zdůraznil, že dosud známé skutečnosti nasvědčují spáchání skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, a že v případě prokázání viny hrozí obviněnému trest odnětí svobody v trestní sazbě v rozpětí od 5 do 12 let a s přihlédnutím k okolnostem zadržení stěžovatele je důvodná obava, že by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat pobytem v cizině [vazební důvod dle §67 písm. a) tr. ř.]. Vzhledem k počátečnímu stádiu vyšetřování je nezbytné vyloučit možnost, že by stěžovatel mohl ovlivňovat další zúčastněné osoby, které dosud nebyly vyslechnuty, a tím mařit trestní řízení [vazební důvod dle §67 písm. b) tr. ř.]. Soud rovněž dospěl k závěru, že by stěžovatel mohl provádět další finanční operace, neboť dosud nelze s jistotou konstatovat, zda byly zjištěny veškeré účty, s nimiž je jmenovaný oprávněn disponovat, případně všechny společnosti, za které by mohl současně jako zmocněnec jednat [vazební důvod dle §67 písm. c) tr. ř.]. Dále bylo konstatováno, že soud se nezabýval nabídkou peněžité záruky či záruky důvěryhodné osoby, a to vzhledem k tomu, že byl dán důvod koluzní vazby [vazební důvod dle §67 písm. b) tr. ř.], při němž je ze zákona (§73 tr. ř.) vyloučena možnost nahradit výkon vazby přijetím písemného slibu obviněného nebo přijetím peněžité záruky nebo nabídkou převzetí záruky důvěryhodnou osobou.
Stížnostní soud (Krajský soud v Ostravě) v odůvodnění svého rozhodnutí úvahy soudu I. stupně ve vztahu k jednotlivým vazebním důvodům rozvádí. Nad rámec odůvodnění usnesení soudu I. stupně poukazuje na následující: Není vyloučeno, že dalším vyšetřováním může dojít při stejném skutkovém základu k překvalifikování jednání stěžovatele na trestný čin podvodu (§250 tr. zák.); soud proto nikterak nezpochybňuje předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání. Stížnostní soud rovněž konstatoval, že vzhledem k povaze žalobního skutku je stěžovatel ohrožen přísným trestem odnětí svobody, bude-li uznán vinným. Dále pak uvádí, že by stěžovatel mohl působit na nevyslechnuté svědky, včetně spoluobviněného, kteří mohou vypovídat o ekonomické situaci společnosti O.Opava, a. s., a o tom, který z obviněných nakládal s účtem společnosti KARAJAN FINANCIAL SERVICES LIMITED, kdo z nich vystavoval platební příkazy, a na svědky, kteří by mohli vypovídat k obchodním transakcím, na základě kterých měly být v průběhu roku 2001 poukázány společností Fiduciana Enterprises Limited finanční prostředky ve výši 18.600.000,- Kč. Stejně tak by stěžovatel mohl působit na svědky nákupu pohledávek společnosti KARAJAN FINANCIAL SERVICES LIMITED za společností O. Opava,
a. s. Protože jde o osoby, které mohly mít na výsledku jednotlivých jednání a smluv zájem a stěžovatel měl být s nimi v úzkém styku, vyvstává reálné nebezpečí, že by je mohl ovlivňovat ve svůj prospěch nebo ve prospěch spoluobviněného. Konečně stížnostní soud zdůraznil, že vzhledem k již zmíněným dispozičním právům k účtům shora uvedených společností trvá nebezpečí případných manipulací s finančními prostředky, a to nejen ve prospěch jeho účtu.
IV.
Ústavní soud připojil svůj spis sp. zn. I. ÚS 40/04 a po jeho prostudování, s přihlédnutím k vyjádřením účastníků řízení, vedlejšího účastníka řízení a obsahu ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Především bylo nutné vypořádat se s poukazem stěžovatele na to, že ústavní stížnosti spoluobviněného stěžovatele Ing. V. T. bylo vyhověno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. února 2004 ve věci sp. zn. I. ÚS 40/04 (dosud nepublikován). Obě ústavní stížnosti směřují proti pravomocným usnesením stejných účastníků, přičemž tato rozhodnutí mají obdobný charakter; odmítavý výrok o této ústavní stížnosti je však založen na odlišných skutkových okolnostech, a to zejména na skutečnosti, že stěžovatel oproti spoluobviněnému Ing. V. T. měl vycestovat do zahraničí a svůj zamýšlený odjezd v ústavní stížnosti odůvodnil tak, že chtěl pokračovat v podnikatelské činnosti, která souvisí s žalobním jednáním. Uvedené okolnosti tudíž odlišují tuto ústavní stížnost od ústavní stížnosti Ing. V. T., když v obecné rovině právní názor, obsažený v právní větě nálezu ze dne 24. února 2004 (I. ÚS 40/04), Ústavní soud nezpochybňuje. Vzhledem k uvedenému a k obsahu napadených rozhodnutí obecných soudů [usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2003 (1 To 1143/2003-37) a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2003, sp. zn. 0 Nt 3544/2003-19] Ústavní soud konstatuje, že tato rozhodnutí jsou ve svém celku přiměřeným a ústavně konformním způsobem odůvodněna (§134 odst. 2 tr. ř.); pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jež výlučně zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze proto uvedeným obecným soudům nic vytknout.
Dále Ústavní soud nemohl pominout ani vývoj své vlastní judikatury. V mezidobí (dne 1. 4. 2004) byl vydán nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 566/03 (dosud nepublikován), dle kterého - stručně a zjednodušeně shrnuto - pro vzetí do vazby z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. (útěková vazba) je postačující - za splnění dalších podmínek - i "pouhá" objektivní konstelace - hrozba vysokým trestem. "Hrozbou vysokým trestem" lze podle tohoto nálezu odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby toliko v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností, opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu, lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let. Dále zde bylo konstatováno, že pokud by byl stěžovatel shledán vinným, nelze očekávat uložení trestu při dolní hranici trestní sazby, jejíž rozpětí je odnětí svobody na pět až dvanáct let, neboť rozsáhlá trestná činnost stěžovatele v dané věci měla být páchána velice plánovitě a organizovaně, a to po delší dobu. Plynuly z ní vysoké zisky, přičemž v případě stěžovatele skutečná škoda měla přesáhnout několikanásobně škodu velkého rozsahu.
Ve věci této ústavní stížnosti není pochyb o tom, že podmínka, spočívající v ohrožení stěžovatele vysokým trestem, byla splněna. Stěžovatel je stíhán pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku (§128 odst. 2 a 4 tr. zák.), žalovaný skutek vykazuje znaky trestného činu a stěžovateli hrozí trest odnětí svobody v rozmezí pěti až dvanácti let s tím, že škoda měla dle žalobního skutku několikanásobně přesahovat škodu velkého rozsahu. V tomto směru jde tedy o skutkové okolnosti obdobné nálezu Ústavního soudu ve věci III. ÚS 566/03. Usnesení o vzetí do vazby sice v tomto směru vykazuje deficity (v souvislosti s útěkovou vazbou je odkazováno toliko na trestní sazbu 5 až 12 let), nicméně rozhodnutí stížnostního soudu uvedené nedostatky napravuje tím, že odůvodňuje útěkovou vazbu hrozbou "přísného" trestu odnětí svobody, bude-li stěžovatel uznán vinným. Z formulace hrozby "přísného" trestu by bylo lze dovodit, že s ohledem na škodu nejméně ve výši
55 mil. Kč bude - v případě prokázání, že stěžovatel spáchal žalovaný skutek - uložen trest v horní hranici trestní sazby.
Podle nálezu ve věci III. ÚS 566/03 obviněný může a má právo namítat a prokazovat existenci konkrétních skutečností (silných důvodů), jež důvodnou obavu z následků uvedených v §67 písm. a) tr. řádu eliminují a vylučují tak aplikaci předmětného vazebního důvodu.
Takovými důvody mohou být podle názoru Ústavního soudu nabídka peněžité záruky či záruky důvěryhodné osoby, což stěžovatel v této věci učinil. Ústavní soud však byl nucen přihlédnout k tomu, že u stěžovatele byly shledány vazební důvody dle §67 písm. a), b),
c) tr. ř. Za této situace tedy obecné soudy nepochybily tím, že se nezabývaly nabídkou peněžité záruky či záruky důvěryhodné osoby, neboť v případě opodstatněnosti koluzní vazby není možné vazbu nahradit peněžitou zárukou či zárukou důvěryhodné osoby (§73 tr. ř.).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zřejmé, že v dané věci byla dána opodstatněnost vazebního důvodu dle §67 písm. a) tr. ř., nebylo tedy nutné zabývat se opodstatněností jiných vazebních důvodů. Ze znění čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze dovodit, že postačuje, aby byl opodstatněný toliko jediný vazební důvod. Rovněž tak lze v této souvislosti poukázat na stejný právní názor vyslovený v judikatuře Ústavního soudu (k tomu srov. usnesení ve věci III. ÚS 451/03). Již z těchto důvodů bylo možné posoudit ústavní stížnost v celém rozsahu jako nedůvodně podanou.
V souvislosti s důvody koluzní vazby Ústavní soud připomíná svůj nález ze dne 3. července 2003 ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 20., č. 105, Praha 2003), podle nějž má státní zastupitelství právo na vlastní procesní taktiku a "vyložení karet na stůl" tím, že sdělí konkrétní jména všech svědků v návrhu na vzetí do vazby, nelze od státního zastupitelství spravedlivě požadovat. Proto také po státním zastupitelství jako žalobci a zástupci státu nelze vyžadovat, aby zejména v přípravném řízení stíhaného seznamovalo s důkazní situací tak, jak se v tom kterém okamžiku (fázi) přípravného řízení jeví, případně jak a z jakých důvodů ji hodnotí, a vyjasňovalo tak předčasně (do okamžiku skončení vyšetřování) své bližší či vzdálenější procesně taktické záměry (cíle). Ve vztahu k této ústavní stížnosti lze proto uvést, že není nutné, aby státní zástupce v návrhu na vzetí do vazby, z důvodu tzv. koluzní vazby, uváděl za všech okolností jména konkrétních svědků a důkazů, které mají být opatřeny.
Nelze proto než uzavřít, že závěr o tom, zda se stěžovatel dopustil žalovaného jednání, bude věcí dalšího řízení, ve kterém může stěžovatel realizovat svá procesní oprávnění a zpochybnit důkazy svědčící o jeho vině. Stěžovatel přehlíží, že obecné soudy v dané věci nehodnotily, zda je stěžovatel vinen či nikoliv, nýbrž toliko zkoumaly, zda jsou dány skutečnosti odůvodňující vazební důvody [§67 písm. a), b) a c) tr. ř.].
Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele; návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána především povahou vývodů ústavní stížnosti.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. srpna 2004